Cyklické povahy téměř všeho si můžeme všimnout, když budeme dostatečně podrobně pozorovat určitý jev. Nejjednodušším jevem, kde můžeme pozorovat tuto cykličnost, je planeta, příroda, biosféra, ale i všichni živáčkové, včetně nás. Vše prochází nějakým procesem a my jsme se vyvíjeli společně se vším ostatním na téhle planetě, která má nutně nějaké cykly, jako je otáčení kolem své vlastní osy (den a noc), nebo obíhání kolem slunce (rok). Tyto cykly ovlivňují fungování planety a všeho, co se na ní nachází. Ovlivňují i nás. Díky těmto cyklům vznikají cykly další, máme nastavené biologické hodiny (tzv. cirkadiánní) nebo roční období.
Cirkadiánní rytmy vnímá každý z nás. Jsou zde ale další cykly našeho organismu, kterých je těžší si všimnout? Ženská cykličnost je samozřejmě další jasný případ, o té se rozepsala Veronika v tomto článku úvodním článku do ženského biohackingu.
Roční cykly našeho organismu
Máme sice 4 období, která jsme si my lidé určili, ale vypadá to, že lidský organismus na tato roční období úplně nereaguje. Proto se vědci v Cambridge v oddělení pro lékařskou genetiku snažili zjistit, jak to s námi, naší cykličností a ročními obdobími vlastně je. Vytvořili úžasnou studii, která nám odkrývá nejrůznější změny v našem organismu, včetně genových expresí, tedy epigenetiky, a fyziologie v průběhu roku.
Ne čtyři, nýbrž dvě období
To nejzásadnější zjištění je, že náš organismus má 2 hlavní fáze, ne 4, jako podle našich ročních období. Nejedná se o poznatek pouze z jednoho místa a ukazuje se, že se na severní a jižní polokouli střídají. Tyto fáze se totiž řídí hlavně podle tepla a chladu, tedy léta a zimy. Přepínají se koncem jara a koncem podzimu. Organismus se tedy přenastavuje na jaře (konec dubna) a na podzim (konec října). Intenzita změn se vrcholením jak léta, tak zimy zvyšuje.
Z jedné z databází vyplývá, že se mění exprese 23 % protein kódujících genů. Dochází tedy k výrazným epigenetickým změnám. Ukazuje se, že se mění počet bílých a červených krvinek.
Imunita
Zároveň je evidentní, že k výrazným změnám dochází i v naší imunitě. V zimě se organismus spíše uchyluje k zánětlivějšímu stavu. Obecně máme vyšší C-reaktivní protein, kterým se nejčastěji měří úroveň zánětlivosti organismu, a také interleukin-6, což je jeden z důležitých prozánětlivých imunomodulátorů. Zvýšený zánět v zimě má svá opodstatnění. Zánět nás má chránit před potenciálními patogeny z okolí. V tomto období se ve vyšší míře přenášejí a vyskytují nejrůznější virová i bakteriální onemocnění. Proto si tělo zvyšuje zánět ještě před tím, než ho něco napadne. Jedná se o prevenci, která se ukazuje jako efektivní.
Lidé, kteří mají vyšší zánět a citlivější prozánětlivou reakci, se v prostředí s vysokým množstvím patogenů a v horších hygienických podmínkách dožívají vyššího věku. Zcela naopak je tomu ve většině západních zemí, v nichž lidé trpí přemírou stresu a hygieny. Zde chronicky zvýšený zánět naopak zhoršuje zdraví a vede k celé řadě chorob, včetně dlouhodobě zhoršené imunity.
Autoři studie také píší, že právě zvýšení prozánětlivé tendence organismu vede k tomu, co vyčteme ze statistiky. Zvýšení signalizace interleukinu-6 je asociováno se zvýšeným rizikem smrti následkem kardiovaskulárního onemocnění, artritidy, neuropsychiatrických onemocnění a cukrovky 1. typu. U těchto onemocnění se také zvyšuje výskyt přes zimu.
Metabolismus
Další výrazná změna se projevila v expresi genů v tukové tkáni, která poukazuje na změnu metabolismu v těchto obdobích. Jak jsem již zmínil, je zde vyšší riziko cukrovky 1. typu a také obezity. Proto bychom se měli snažit volit zdravější potraviny. Také je na místě volit potraviny a aktivity s protizánětlivým efektem, které zároveň podporují imunitu. Do těch patří třeba kokosový tuk, česnek, cibule, kurkuma nebo některé z adaptogenů a medicinálních hub, jako je například shiitake.
