Stres je famózní nástroj. V moderním světě nám neustále slouží tak, že nás ráno probudí ze spánku, aktivuje mozek pro učení a zažene nás do bezpečí, kdykoliv je potřeba. I před zkouškou nebo náročným meetingem aktivuje organismus, aby danou situaci zvládl co nejlépe. Často tak slouží přesně tam, kde je ho potřeba – přímo, rychle a efektivně. Byl navržen tak, aby se zdržel v těle nanejvýš pár minut, zachránil nás a pak zase odešel. Ten rychlý má ale ještě jednoho parťáka. Je dlouhodobý, neoblíbený a jeho jméno je skloňováno stále častěji. Jedná se o chronický stres, který se vymkl svému původnímu účelu. Jak se z pozitivního stresu stal ten negativní? Kde se stala chyba a jak s tím pracovat? To se pokusím nastínit v sérii článků věnujících se stresu.
Všichni to známe…
Denní rutina. Ráno mé oči netrpělivě cestují po stěnách bytu ještě dlouho předtím, než zazvoní budík. Následuje chvíle ticha a sbírání vůle ze dna mých zásob, abych opustil vyhřátou postel. Při napínání každého svalu cítím, jak se mě pořád drží únava z předešlých dnů a myšlenky mi začínají našeptávat: “Dnes budeš potřebovat pořádně silný kafe.” Srdce mi buší, ale hlava se ne a ne probudit. Místo toho mě zásobuje bolestí, kterou vnímám jako šíp zarývající se do hlubin mého mozku.
I takhle mohou vypadat vzpomínky na stresové chvíle. Čekají vás zkoušky na vysoké? Rozešel se s vámi váš milý? Nebo trpíte častými úzkostmi plynoucími z útrob vaší mysli? To vše na tělo i mysl působí jako stresor. Tělo v takových situacích zapíná ochranný mód, který ho připraví na nově nastalý problém. Srdce začíná bít o sto šest, dech se ztrojnásobí a mysl jako by byla v nikdy nekončícím tunelu. Vše za účelem, abychom se dostali do bezpečného prostoru. Krátkodobě to má svůj nezpochybnitelný účel, ale v dnešní době se stres jako sloup vyvrací ze svých základů a ohrožuje nejeden aspekt dlouhodobého zdraví (však také chronický stres může až za 9 návštěv lékaře z 10!).
Nejvystresovanější zvíře na planetě
Myšlenka a slovo je nejsilnější zbraní dnešního světa. A stejně to platí pro mozek a tělo. Člověk jako jediný zvládne mít stres z toho, že je ve stresu. Svět, ve kterém jsou vytvářeny přehnané nároky na člověka a bombardují nás ze všech stran, generuje miliony stresorů v každém momentu. Pouhá přítomnost myšlenky na takový stresor může mít za následek dlouhodobé uvolňování stresových hormonů (chronický stres) a všechny tělesné projevy s tím spojené. Je to, jako bychom chodili po ulici a na zádech měli neustále přilepenou šavlozubou šelmu, která našeptává mozku, “až tě chytím, tak tě sním”. Stres, který je navržen pro rychlou akci, se v těle drží doslova zuby nehty za každou cenu. A v ten moment začíná celé naše tělo bláznit.
Rychlý stres je dobrý stres
Představte si situaci. Na ulici na vás vyskočí pěkně naštvaný slon, který právě utekl z nedaleké zoo. Nejprve slona spatří oko, z toho informace o slonovi cestuje mozkem nejprve přes zraková centra až do amygdaly, která zodpovídá za strachové a nebezpečné vjemy. Ta poté komunikuje s malým sáčkem v mozku (hypothalamem), který funguje jako brána stresu a má sílu uvolnit celou přehradu stresových molekul.
Tváří v tvář slonovi ale povolí stavidla jen trochu a uvolní několik stres-aktivujících molekul, ty se dostanou do těla, aktivují stresové hormony kortizol a adrenalin a tělo zaplaví vlna energie, abyste co nejrychleji našli bezpečnou cestu ze zorného pole naštvaného slona. Jakmile se schováte v nedaleké hospůdce, v tom malém sáčku hypothalamu se zapne záchranné červené tlačítko, které celý stres rázem zastaví. Tělo se uklidní, střeva začnou zase fungovat, srdce bije jako před spaním a nic se neděje. Tak tohle je ideální situace působení stresu v těle.
Ale jak je to s tím chronickým?
Ale co se děje, když nás čeká zkouška, zažíváme tlak v práci a do toho všeho nemáme moc prostoru na spánek? S každým takovým stresorem se v těle spustí stejná reakce jako v případě slona. Jenže oproti slonu, který během pár chvil odejde, se stres z okolního tlaku naopak hromadí a zůstává s námi jako ta šavlozubá šelma přilepená na zádech.
V mozku se pak spouští zvláštní mechanismus. Celé kontrolní centrum stresu se poblázní a začne si dělat co chce. Páky v mozku, které mají míru stresu kontrolovat a zavírat pootevřenou stresovou bránu, se rázem plnou silou opírají do jejího otevření. V mozku to pak vypadá, jako by se protrhla přehrada, ze které se stres-aktivující signály rozlévají všemi směry. Tělo zaplaví kortizol a mysl je v neustálém módu přežití. A jak už víme, samotný stres tlumí spoustu činností, které potřebujeme pro každodenní fungování, jako je trávení, funkce imunitního systému, komunikaci s lidmi a další. Tělem se prohání chronický stres a v mozku je protržená přehrada, která ho má kontrolovat. To je důvod, proč je chronický stres tak vynuceně “populární” v péči o vlastní zdraví. S chronickým stresem totiž strádá jakákoliv aktivita, o kterou se v běžném fungování pokoušíme.
Trik je ve všímavosti
Jako první nárazník proti stresu funguje kultivace všímavosti. Nejprve si totiž musíme všimnout, že se něco děje špatně, abychom to mohli opravit. A když víme, co se může dít špatně, máme moc a sílu každého rozhodnutí tomu předejít. V jednoduchých krocích můžeme pozorovat, jak se tělo chová v různých situacích, co nám zvyšuje tep více a co méně nebo jaké myšlenky nás přivádí do stavu úzkosti a stresu. A čím se kultivuje všímavost nejlépe?
1. Meditace
Meditace je moment, který vyhradíte jen sami sobě. Na několik minut zpomalíte a sednete si do prostoru pouze se svými smysly. Smysly jsou totiž jedinou branou, kterou jste schopni vnímat vnější i vnitřní svět. Každá myšlenka, každý vjem, ale i stres v těle hrají na strunky smyslů, kterých si můžete všimnout. Tlukot srdce, rychlost a hloubka dechu, pocit klidu nebo úzkosti, ale i forma, rychlost a obsah myšlenek jsou vstupními údaji pro smysly, na základě kterých víte, jestli se cítíte dobře, odpočatí, nebo pod tlakem.
Pouhým vnímáním projevů těla a zjišťováním svého aktuálního stavu si kultivujete schopnost celkové všímavosti. Pak daleko snáze rozpoznáte situace v životě, které vedou ke stresu a mohly by v budoucnu protrhnout onu přehradu chronického poškozování. Meditace samotná funguje i jako spínač tzv. parasympatického nervového systému, který funguje tak, že uklízí stresové hormony tam, kam patří, a uklidňuje tělo i mysl.
2. Deník
Další nástroj pro kultivaci všímavosti. Jak často máte prostor si uvědomit původ a směrování svých myšlenek? Obyčejný papír a tužka dokáží z hlavy vytáhnout i dlouho neuvědomované pocity. Všimnou si aspektů a situací v běžném životě, které vedou ke špatnému rozpoložení a následně i zdraví. Máte deník a nevíte, co do něj psát? Dejte volnost své ruce a pište, co vás napadne. Vypisování je nadmíru užitečnou technikou, díky které teprve zjistíte, co si myslíte, co váš štve a z čeho máte strach. Deník kultivuje všímavost a jeho vliv na mysl i tělo může být podobný jako terapeutický rozhovor.
Co vás čeká dále v této sérii o stresu?
Aby vše nebylo jen abstraktní prací s vlastními pocity a tělesnými vjemy, existují další pomůcky, které pomohou objektivně měřit hladiny stresu v těle a připravit adekvátní prevenci proti protrhnutí přehrady. Jsou to technologické hračky i tvrdá biologická data. A právě o tom se prakticky pobavíme v dalším článku věnovaném stresu.
Více informací o biohackingu najdeš v naší FB komunitě Biohacking CZ/SK, tak se připoj mezi nás.
