Taky patříte k těm lidem, kteří chtějí dělat vše, kteří jsou svým způsobem netrpěliví, proaktivní a v rámci výkonnosti jste těmi, kteří vedou druhé? Chodí vám příležitosti jak na běžícím páse a milujete se nořit do mnoha zajímavých nápadů a úkolů?

Mnoho příležitostí

Však to znáte, máme velké cíle, jednou chceme pomoci, jindy je ten nápad prostě tak božííí… Rozděláváme rádi spousty ohníčků, udržujeme je plápolající, ale po čase si uvědomíme jejich počet a zjistíme, že úplně není v našich silách udržet je všechny naráz planoucí…

Není to naše chyba.

Říkat všemu ANO je prostě moc lákavé. Pouhá myšlenka odmítnout a zmeškat tu úžasnou možnost, příležitost, zážitek či jinou zkušenost je příšerná. Problém je v tom, že říkat všemu ANO nás často v konečném důsledku ochromí a paralyzuje. Je toho pak na nás prostě MOC.

Toto přehlcení tak způsobí značný stres, který vede k nadbytku kortizolu a adrenalinu. Tato přeaktivace nám v konečném důsledku neumožní klesnout do našeho optimálního stavu fungování, kde jsme nejproduktivnější (flow), tím si podkopáváme nohy a nejsme schopni naplňovat svůj potenciál.

Dnes bych se s vámi rád podělil o pár tipů, jak tuto přeaktivaci a paralýzu snížit a získat tak schopnost se i v těchto chvílích navrátit do svého optimálního stavu fungování. 

1. Naučte se tvořit PRIORITY a ujasnit si naléhavost

Chápu, že vše, na co říkáte ano, je ve vašich prioritách. Ale jsou to opravdu ty největší priority dnes, v tomto čase? Udělejte si skutečný audit ve svém životě. Sepište, co vše vlastně děláte. Zjistěte, co není ESENCIÁLNÍ, a to odstraňte.

Je opravdu nutné u nového startupu tvořit strategické partnerství s nějakým velikánem v prvních měsících firmy, když reálně firma první rok bojuje o své přežití? Kdy potřebuje cashflow? Za rok nebo za pár let, až v té pozici budete, naleznete třeba jiné lidi na klíčových místech, jiné firmy, které ve vašem oboru budou působit a bude s nimi mnohem výhodnější partnerství, půjdete do vyjednávání z úplně jiné pozice, a tak vše bude snazší.

Představte si, že máte nově narozené děťátko. Potřebuje to děťátko, aby jeho rodič v prvním roce po jeho narození trávil čas vybíráním té nejlepší univerzity? NE, potřebuje toho rodiče TEĎ a TADY, aby vůbec PŘEŽILO! Nezajímá ho nějaká univerzita, potřebuje lásku, krmit a přebalovat!

Zjistěte tedy, co opravdu v tomto čase (roce) chcete dělat, a podle toho nastavte hranice.

Ujasněte si naléhavost

Paralýza vzniká z extrémního pocitu naléhavosti. “Všechno hoří a je třeba to udělat TEĎ!” Pokud okamžitě neuděláme A, B a C, jsme namydlení. Přijdeme o možnost. Naše podnikání selže, zkrachujeme a svět skončí. Tento pocit krajní naléhavosti je ve skutečnosti kognitivním zkreslením a iracionálním myšlenkovým vzorem, který pohání právě to, že je toho na nás moc.

Proto si ujasněte, co je skutečně naléhavé.

A ano, vše je naléhavé, ale jde o to, co je naléhavé opravdu v tomto čase. Udělejte si seznam, stanovte si priority a začněte fungovat.

2. Kultivujte všímavost

Pravidelně vcházejte do vnitřního světa. Může to být cokoli z následujících technik a přístupů:

• mindfulness
• pravidelná meditace
• procházky lesem, kde jen jste
• Vipassana
• různá dechová cvičení 
• psaní si deníku (například vděčnosti)

Alespoň 20 min denně 1 z výše uvedených by mělo stačit. Pokud to již děláte, a přesto máte stejný “problém”, zdvojnásobte čas, který tomu věnujete. Ano, je to takhle jednoduché.

Větší všímavost neboli více času stráveného tady a teď je u našeho typu lidí nutností.

MRI skeny ukázaly, že v tomto stavu se zvyšuje gyrifikace, která umožňuje našemu mozku rychleji zpracovávat informace a je také úzce spjata s inteligencí. (Jak různé druhy meditace mění různě lidský mozek?) Ročně vychází na meditace a mindfulness přes tisíc studií, které ukazují, že zlepšují snad každý aspekt našich životů a – pro účely tohoto bodu – pomáhají nám kultivovat pozornost.

3. Snižte úroveň výzvy

Ze 3. cyklu Biohackingu z 0 na 100, kde jsme se zabývali výkonností a flow, víme, že právě flow je optimální stav fungování.

Flow leží (jak víme díky maďarskému psychologovi, Dr. Mihaly Csikszentmihalyimu) mezi nudou a úzkostí nebo v tomto případě mezi nudou a paralýzou. (Na tomto odkazu se můžete podívat na grafické znázornění flow.) Pokud tedy daná výzva značně přesáhne současnou úroveň našich dovedností, dostaneme se do stavu úzkosti a paralýzy. Zmocní se nás pocit, že je toho na nás moc. Naopak, pokud je pro nás daná výzva příliš lehká, spadneme do stavu nudy.

Proto je třeba kultivovat onu pro nás ideální úroveň obtížnosti.

Výzva by měla jen lehce převyšovat naši aktuální úroveň dovedností, aby nás stimulovala, ale neparalyzovala. Pokud jsme paralyzováni, tak to obvykle znamená, že výzva je příliš vysoká.

Řešením pro pokročilé, kteří umí mentálně měnit své stavy, je pak mentálně snížit nároky, které na sebe kladete. Učit se nelpět a odevzdat se. Tím snižujete tlak, který sami na sebe vytváříte, a snáz tak vklouznete do optimálního stavu fungování.

Doufám, že to pomůže.