Podcast: Najdi svůj střed pro lepší život

V moderní zrychlené době je na člověka neustále vyvíjen silný tlak. Ze všech stran na nás tlačí povinnosti, ambice i touha po odpočinku a našich nejbližších. A jako na potvoru, čas nám v tom procesu neustále utíká. Jak to tedy vše zkombinovat dohromady, aby nás to neroztříštilo do všech směrů? O tom je dnešní díl podcastu s konceptem středu. Proč je dobré hledat ve svém životě střed? Jak poznáme, že jsme se od něj vzdálili? Jak se navracet do klidu a „mít se“?

„Nezlobte se, že vás zase obtěžuju, ale já jsem si vzpomněla, že jsem se vás nezeptala, jestli máte střed. Máte střed? A mohla bych ho vidět?“

Dnešní doba a naše hlava

V dnešní době na nás číhá spousta nástrah. Jednou z nich je naše lidská podstata. Neustále se pohybujeme v jakémsi spektru svého fungování. Téměř vždy můžeme fungovat o trochu lépe, ale cesta možná nemusí vždycky vést za zlepšováním. Možná, že cesta tkví v přijetí sama sebe, svého fungování a uvolňování se, dostávání se ke svému středu. Můj střed, nebo možná jakási rovnováha, je koncept, který mi v životě ohromně pomohl. Ptal jsem se sám sebe, kdy se jak cítím a kdy funguji nejoptimálněji. Co to způsobuje, a hlavně, co vede k tomu, že v tomto místě nejsem – a někdy i docela dlouhou dobu? Proč mi trvá tak dlouho si uvědomit, že jsem se „ztratil“?

Pulzování od středu, ke středu

Ve svém životě jsem zjistil, že čímkoliv, co dělám (kromě aktivit, které mě do středu vrací), se od svého středu vzdaluji. Je to jakési pulzování, vzdaluji se dál a dál, někdy až na místo, kde o svém středu ani nevím, zapomenu na něj, nevím, že existuje, a nevzpomínám si, jaký je to pocit, když v něm jsem. Proto také vznikl tenhle koncept, tenhle díl podcastu a článek. Byl to tedy proces, který trval pár let. Na začátku byla identifikace, následně přijímání, pak otázky, pojmenování a pozorování. Naučil jsem se se svým středem pracovat, ale to jen tehdy, když jsem ho našel, když jsem si jasně definoval aktivity, které mě tam vracejí.

Cesta tam

„Já ale dělám něco, co mě velice baví a naplňuje, jsem ve svém středu, nebo ne?“ Ano i ne. Střed je krásné místo, ale musíme se tam pravidelně a aktivně vracet. Dlouhodobě nás to, co nás baví a naplňuje, pomáhá ve středu udržet, ale zároveň nás od něj může směřovat dál. To se stalo mně. Začalo toho být totiž hodně a já jsem se stal částečně závislým na práci, která mě nesmírně baví. Zábava a povaha mojí práce, která může být nekonečná, mě vedla dál od středu, protože toho bylo jednoduše moc.

„To se mě netýká.“ Jasně, nemusí se vás to týkat teď, ale může v budoucnu. Je totiž velice snadné spadnout do té jízdy věcí, které vás baví, ale následně je těžké dělat něco jiného. Je náročné se odpojit od něčeho, co je velice proměnlivé a nyní na tom závisí moje subjektivní zkušenost a spokojenost. No, a pokud na něčem závisí naše subjektivní zkušenost, není to úplně dobré teritorium, protože vše je pomíjivé. Je tedy dobrý nápad si zase přeřídit svůj systém tak, aby vše bylo v rovnováze a souladu, tak, abych byl ve svém středu a z něj operoval.

Je to to místo, odkud se ptáme, odkud fungujeme. Tohle místo bychom měli mít vymazlené, je jenom naše, je to jen naše zkušenost a je to to jediné, co kdy doopravdy mít budeme.

Uvedl jsem samozřejmě jenom jeden příklad, který nás může od středu odvést, a tenhle příklad to byl proto, že není příliš intuitivní. Další jsou samozřejmě jakékoliv vyhýbání se sobě a svým emocím, utíkání do nejrůznějších zákoutí, kde unikáme před sebou samým.

A zase zpátky

Teď ale k tomu, co mě vrací zpátky. Pro mě je to hlavně meditace, filosofie a jedna velice konkrétní knížka – Siddhartha. Jsou to také nejrůznější stoická cvičení a psaní deníku, svých pocitů a myšlenek. Nově přibyly i pauzy, kdy se v průběhu dne prostě zastavím, uvědomím si svůj střed a vrátím se k němu. Stačí nádech, ale je to něco, co moc často neděláme, byť je to extrémně užitečné. Je to jakési pozadí, na kterém se všechno děje. Pokud tam žádné pozadí není, barvy života nemůžou tak dobře vyvstat z plátna.

To je důvod, proč jednoduché zastavení a integrace toho kousíčku reality, který teď plní moji zkušenost, je tak důležitá. Nejedná se jen o realitu vnější; pauza je důležitá hlavně pro integraci našeho vnitřního stavu. Je to možnost uvědomění toho, co se vlastně děje a jak se cítíme. Dává nám to možnost uvědomit si svou vzdálenost od vlastního středu a na základě toho pak změnit naše kroky v průběhu dne či dnů.

Stavění bariér

Koncept středu není o tom, že na něj neustále myslím, čerpá to vůli a je to vlastně náročné. Vůbec ne. Koncept středu je o tom, že si identifikujeme svoje vlastní nástroje, které nás tam vrací, a následně je pravidelně začneme používat. Je v zásadě jedno, jak se cítím nebo kde jsem (je totiž možné, že si na střed nevzpomenete a budete natolik vzdálení, že ani nebudete vědět, co to znamená), ale svoji praxi udělám, protože to je právě ta bariéra, která mě bude vracet zpátky! Budu tedy pravidelně meditovat, pravidelně si psát deník a pravidelně dělat pauzy. Pak si jednou za půl roku přečtu Siddharthu od Hermana Hesse a je velká šance, že většinu své zkušenosti se budu cítit příjemně naplněně a v souladu.

Přeji příjemný proces hledání a následné stavění bariér.

Ještě jedna věc na závěr: buďte k sobě laskaví a láskyplní. V tom se téměř každý může zlepšit. Nejde o to být dobrý, rychle to zvládnout, být jenom šťastný a pořád ve svém středu. Naopak, jde o to být nedokonalý, zapomínat a postupně si to uvědomovat. Bude skvělé, když se v průběhu budeme trošičku zlepšovat, na cestě, kterou si užíváme. Protože užívat si ji je ta lepší varianta, když si vybírám, jestli si ji užiji, nebo ne.

Přejeme příjemný poslech.