Procházíme naším životem a myslíme si, že víme, co a proč děláme. Opak je ale ve většině případů pravdou. Je to něco, co pro nás je jen těžko přijatelné, protože „já přece vím, co a proč dělám, tohle pro mě neplatí.“ Problém je ale v tom, že za tím vším, co se nám dostane do vědomí, stojí nepředstavitelně mnoho procesů, které právě to, co děláme, co si myslíme a jak se rozhodujeme, ovlivňují.

Máme kontrolu nad svou myslí?

Tyto procesy však nejsou na úrovni vnímání. Můžeme si představit ledovec: 99 % jeho objemu je pod vodou – naše podvědomé procesy, 1 % je nad vodou – naše vědomí. Jonathan Heidth přirovnává náš život k jízdě na slonovi, kdy sedíme a říkáme slonovi, kam má jít. Slon samozřejmě nerozumí a chodí si, kam chce. My nic neovlivňujeme, ale máme pocit, že slona máme naprosto pod kontrolou a řídíme ho. Říkáme si: „Jo, přesně sem jsem chtěl jít, tohle jsem chtěl udělat.“

Takhle je to s naší myslí, máme pocit, že vše máme pod kontrolou. Existuje ale nespočet procesů, co nám tento pocit dává a úspěšně nás klame, a ty se skrývají pod povrchem. Přejdeme k základním vlastnostem našeho organismu a mozku, které nám pomohou pochopit, proč právě meditace je tak užitečná.

Mozek a automatizace

Když se narodíme, učíme se, co je hmota a jak s ní interagujeme, mnohdy je to nárazem hlavou do zdi či nějaký pád. Všechno se nám zaznamenává v mozku, který se snaží být efektivní a šetřit energii. Proto vymyslel geniální strategii: na stejný podnět reaguje stejným, již naučeným způsobem.

Toto se děje (aniž bychom si to uvědomovali) úplně pořád. Všechno, co vidíme, cítíme atp., je informace, kterou se náš organismus naučil nějak interpretovat, a tak to teď dělá automaticky, kdykoliv danou informaci vnímáme.

Ten nejjednodušší příklad je třeba samotná hmota, třeba stěna. Proč do ní nenarážíme? Jak víme, že je to hmota? Od narození jsme se to naučili a náš mozek na tuto informaci reaguje již automaticky a do stěny prostě nepůjdeme. Dalším příkladem je třeba čtení tohoto textu, tyto znaky váš mozek automaticky interpretuje, aniž byste museli vynakládat nějaké zvláštní úsilí. Jak to bylo na začátku? Jak náročné bylo se to naučit? Ještě další příklad, který si nedokážu odpustit, je řízení: na začátku se zdálo téměř nemožné dávat pozor na všechny věci najednou, co ale po pár měsících řízení? Jde to automaticky a můžete přitom dokonce vést více či méně smysluplnou konverzaci nebo poslouchat podcast.

Věc se má tak, že takhle je to v našem životě se vším. Celý život jsme se učili složitým vzorcům chování, které teď každodenně uplatňujeme, jinak bychom doslova nebyli schopni existovat. Některé naše reakce ale také vznikly na úrovni evoluční. Stále si s sebou neseme staré části mozku, které automaticky reagují na stres a myslí si, že jde o život, přitom třeba ale jen jdeme na zkoušku nebo pracovní pohovor.

Fungujeme tedy na celé sérii podvědomých reakcí, které ještě k tomu nemusí být vůbec výhodné! Můžeme si ale začít těchto reakcí a podnětů, které je zapínají, všímat. Zjistíme, které reakce pro nás nejsou až tak výhodné a postupem času a po velké dřině je můžeme začít měnit za reakce pro nás a naše okolí výhodnější.

Například máme tendenci se naštvat kvůli věcem, nad kterými nemáme žádnou kontrolu. Místo toho si ale ve chvíli podnětu a na základě svojí následné reakce můžeme uvědomit, že se to děje. V tu chvíli se můžeme rozhodnout a reagovat jinak. Můžeme si pod tím představit opravdu téměř cokoliv, ať už jsou to lidé, počasí, práce, škola, rodina či partner.

Přínosy meditace

Zde do toho vstupuje meditace. Tento proces totiž není vůbec jednoduchý a bez tréninku to jde jen velmi špatně. Dobrá zpráva ale je, že můžeme trénovat téměř všude.

Nejde tedy o to vypínat mysl a nemít myšlenky, to neumí nikdo. Jde o to, že pouze pozorujeme proces, kterým naše mysl prochází. Je to pro nás zpočátku nepřirozené, protože to téměř nikdy neděláme. Nejsme zvyklí do tohoto procesu nezasahovat, jen ho nechat být a všímat si přítomného okamžiku. Obvykle naše mysl neustále někde lítá – v minulosti, budoucnosti, nebo na nějakém jiném místě. Tohle je přesně to, co se začne dít i vám, mysl se za chvíli dostane někam úplně jinam, v tuto chvíli nastává ten důležitý moment. Moment uvědomění a navrácení mysli zpět do přítomnosti.

Tímto jdeme přímo proti našemu přirozenému způsobu myšlení, nejsme na to zvyklí a tím pádem to bude zpočátku náročné. Stojí to ale za to?

Ano! Proč? Je to právě ta věc, ten trénink, který potřebujeme, abychom si dokázali všímat svých automatických reakcí na okolí. To nám umožní následnou změnu. Přesně toto se mi po pár měsících každodenní meditace začalo dít, začal jsem si všímat svých reakcí na okolí. Úžasné bylo to, že se to stalo pouze jako vedlejší efekt mé meditační praxe. Mělo to ale veliký dopad na kvalitu mého života.

Znovu chci připomenout, že jdeme proti naučeným vzorcům našeho myšlení, kterým se naše mysl učila celý život. Jít proti a začít myslet jinak je proto náročné. Na začátku je dobré si vymezit, jako ostatně s každým zvykem, pouze krátký úsek času, dokonce až směšně krátký. Při tomto úseku povolit mysli myslet pouze na sebe samou, na přítomný moment a pozorovat, kam odplyne. Následně ji lehce vrátit zpátky k přítomnému okamžiku (např. k tomu, co se v něm děje, vnímat nespočet vjemů z našeho okolí), nebo dechu.

Vědomí, vždy a všude

Psal jsem zde sice o meditaci, to je ale pouze slovo, název pro formální praxi, přesně tohle vás omezovat nemusí. Můžete si to zkoušet úplně všude, každá příležitost je příležitost k tréninku. Krátké chvíle v průběhu dne se nasčítají a za nějakou dobu zaznamenáte změnu.

S touto změnou je to ale ošemetné – měsíce se vám může zdát, že se vůbec nic neděje. Faktem ale je to, že se něco začalo dít již po tom, co jste přečetli první slovo tohoto článku. Doslova jsem vám vryl meditaci do vaší hlavy a ta díky tomu nikdy nebude stejná. Vlastně vůbec nikdy nebude stejná. To je přesně můj „point“: naše hlava se neustále mění, jako vše ostatní, a každá změna, jakkoliv malá, může mít v budoucnu obrovský dopad.

Více informací o biohackingu najdeš v naší FB komunitě Biohacking CZ/SK, tak se připoj mezi nás.