To, kým jsem dnes, není to, kým já si myslím, že jsem. Není to ani, kým ty si myslíš, že jsem. Jsem tím, kým já si myslím, že ty si myslíš, že jsem.
Jsem tím, kým já si myslím, že ty si myslíš, že jsem.
Pojďme ještě jednou.
- To, kým dnes jsem, není to, kým já si myslím, že jsem.
- Není to ani, kým ty si myslíš, že jsem.
- Jsem tím, kým já si myslím, že ty si myslíš, že jsem.
Tomuto konceptu se říká zrcadlové já.
Zrcadlové já
Tento koncept představil americký sociolog Charles Horton Cooley. Vyjadřuje, že člověk si buduje mínění o sobě tak, že se snaží pohlížet na sebe očima lidí ve svém okolí, neboli vytváří svou vlastní identitu na základě názorů druhých. Podle Cooleyho jsou pro formování osobnosti nejvýznamnější tzv. primární skupiny, do kterých se řadí rodina, skupina vrstevníků a sousedi.
Jinými slovy, to, jak vnímáme sebe, odvozujeme do značné míry od toho, jak nás podle našeho názoru vnímají druzí. Pokud si tedy někdo pro nás důležitý myslí, že jsme chytří, tak si to také myslíme a staneme se chytřejšími. Pokud si myslíme, že si někdo myslí, že nejsme dost hezcí, tak si nepřijdeme dost hezcí a může to ovlivnit do budoucna naše vnímání vlastní hodnoty.
Však si vzpomeňte, když vám v dětství vaše první láska pověděla, že se jí líbíte, nebo naopak, že se jí v něčem nelíbíte. Co vše pak následovalo? Jak vás to tvaruje dodnes?
Učitelova očekávání ovlivní výsledky dítěte
V jedné studii ze 60. let prokázali, že učitelova očekávání ovlivní výsledky dítěte. V této studii udělali žákům IQ testy a následně je náhodnými čísly, bez ohledu na jejich výsledek v IQ testech, obodovali. Učitelům byly děti s nejvyššími náhodně přiřazenými hodnotami představeny s tím, že jsou výjimečné. Po téměř roce dělaly děti daný IQ test znovu a oproti ostatním ty náhodně vybrané děti dosáhly nejvýraznějšího zlepšení ve výsledku oproti předchozímu IQ testu. Tím, že se k nim učitelé chovali jako k výjimečným, výjimečnými se opravdu staly.
Jak s tím v dospělosti pracovat a mohu to změnit? To a více v dnešním videu.
