V tomto osobním příběhu pokračuji ve sdílení svého osobního příběhu, který utvářel mou současnost instruktora v oboru biohackingu a chladové terapie. Jak to bylo dál? 

Boj o přežití a pomoc vyšších sil

Potřeboval jsem nutně dostat svůj duševní stav do lepší kondice. Byla to pro mě otázka nejen duševní “pohody”, ale také živobytí. Co teď, ptal jsem se neustále sám sebe. Potřeboval jsem nutně nějaký biohacking, který mě alespoň vytáhne z nejhoršího. Co není v lidských silách, je v silách vyšší moci. Pro mě se tou vyšší mocí stal chlad. 

Vzpomínal jsem na kamaráda z IBM a také roky otužování na gymnáziu. Měl jsem v otužování delší pauzu, ale v době kolem rozchodu už jsem si zase po letech přestávky s otužováním hrál. Když říkám “hrál”, myslím to vážně – nic jsem nebral na sílu, žádné celotělní sprchy. Sprchoval jsem si studenou (po úvodní teplé) jen ruce a nohy. Ze začátku dokonce ne celé, začínal jsem kontrastní sprchou (teplá – studená – teplá – studená) jen na ruce/nohy pod lokty/koleny. To mi pomohlo se v klidu s pocitem chladu zase sblížit. 

V této době byla ale jiná situace – blížila se zima, vodovodní trubky i počasí chladly. Stejně jako moje nadšení do života. Nechci to takhle dál. Když se bolest nedá zahnat, je potřeba se jí vystavit naplno. Dost mi pomáhaly zvyky z tréninku bojových umění – každý, kdo je cvičí, musí si bolest oblíbit. Proč by se jinak někdo dobrovolně vystavoval pravidelným dávkám bolesti svalů i úderů a kopů? Ať už u posilování, nebo tréninkových zápasů, bolest je v “bojovkách” všude.

Závislost na chladu?

Čekal mě nový denní režim: ráno studená sprcha na celé končetiny. Silný, několikaminutový proud z chladnoucích trubek zimy mě vždy vzbudil, nastartoval a také držel celý den nad vodou. Ledová, celotělní sprcha v počínající zimě na sebe nedala dlouho čekat. Po několika málo týdnech přípravy s končetinami jsem se vrhl na celotělní verzi. A navyšoval jsem intenzitu. 

Extrémní situace vyžaduje extrémní řešení. Vždycky jsem měl tendenci být v tréninku dost radikální. A nyní jsem měl k otužování motivaci jako nikdy předtím. Věděl jsem, že kdybych svou dávku chladu vynechal, tak se na mě vrhne můj běžný stav – černá mlha. Ty dny, kdy jsem nestihl sprchu ráno, jsem si ji prostě musel dát večer, i kdybych byl kdovíjak unavený nebo bylo pozdě. Mohla se blížit půlnoc, ale bez ledového objetí mě začínala objímat milenka těch dnů – temná nálada, se kterou jsem se už namazlil až až…

Chlad se stal mým antidepresivem (1), lékem, vzpruhou. Nemohl mě plně vyléčit, ale dělá to, co má – drží mě nad vodou a činí bojeschopným. 

A tak jsem konzultoval a bojoval den za dnem. Nejchladnější část roku však teprve přicházela…

Zima přede mnou, zima za mnou

Studenou vodu mám rád a aspoň ušetřím za teplou. Wim Hof metodu jsem v té době nestudoval systematicky. Stačilo mi vědomí, že je tu někde ten Holanďan, který chodí skoro nahý na Everest – a prohlašuje, že s oblečením to není výzva. Znělo to, že tento v té době téměř šedesátiletý muž je moje krevní skupina. Extra dávky studené sprchy a ledového vzduchu, to je to, co můžu udělat, abych se mu přiblížil. Vlastně i on získal velmi blízký vztah k chladu díky ztrátě blízké osoby – v jeho případě byla situace však ještě mnohem smutnější, kdy jeho manželka spáchala sebevraždu skokem z osmého patra a zanechala ho samotného s jejich čtyřmi dětmi. 

Antidepresivní účinky chladu mi zněly jako bonus… Ne, spíš životní nutnost. Nahrávalo tomu, že jsem ale náturou celkem tvrdohlavý – narozen ve znamení berana v západním, kovového koně v čínském kalendáři. To je nebezpečně vytrvalá kombinace. Rád dělám věci jinak. Ukažte mi dveře, cestu si najdu sám. Taková trochu průkopnická osobnost. Zajímalo by mě, jak nad tím přemýšlel Wim. V které fázi jeho osobního příběhu mu přišla vize, že už nejde jen o něj, ale o šíření mise o přínosech chladu mezi další lidi.

Praxe vede, čekala mě studená na plný plyn. Teplou vodu jsem vypl úplně – čekaly ji tři měsíce prázdnin.

Blížíme se do finále příběhu, které najdete v třetím díle. Pokud bys chtěl/a s otužováním začít, tak rozhodně nezapomeň na můj článek s názvem chladový manuál.