Myšlení, komunikace, pohyb, zkrátka jakýkoliv výkon je proces, kterému potřebujeme dodat jisté množství energie pro naše nejlepší fungování. Množství energie v těle ovlivňuje veřejné vystupování, efektivitu práce, ale i kvalitu času stráveného s našimi blízkými. Když s ní ale neumíme pracovat, můžeme jí zažívat dokonce nedostatek. V těle naštěstí existuje způsob, jak si takovou energii udržovat. A pomáhají nám v tom malé buřtíky v buňkách zvané mitochondrie.
Co to je ta mitochondrie?
Energie pro naše svaly a mozek se nebere jen tak z ničeho. Musí být aktivně vyráběna celou mašinérií buněk, které se pro to vyvíjely po miliony let v evoluci. A takovým univerzálním platidlem v celém procesu je u člověka jedna molekula. ATP, neboli adenosintrifosfát. Když si představíme lidské tělo jako jednu velkou firmu, kde musí všichni její zaměstnanci spolupracovat na společném plnění cílů, stejně jako u člověka jim musíme dobře zaplatit, aby zůstali motivovaní a energičtí do práce. V tomto procesu se protáčí obrovská kvanta ATP denně, aby žádný zaměstnanec nezůstal pozadu. A pokud jako zaměstnance bereme buňky, mitochondrie jsou jejich zaměstnavatelé. To ony jim totiž vyplácí denní výplatu v podobě ATP. Z biologického pohledu jsou mitochondrie organely v našich buňkách, které jsme zdědili po matkách. Jsou to takové energetické zásobárny, kde se z živin a glukózy tvoří právě ATP. Pro energii je důležité nejen kolik mitochondrií máme, ale také jak efektivně fungují.
Jak se starat o mitochondrie?
1. Nejefektivnější cesta vede skrze cvičení a fyzickou aktivitu
Jsou způsoby, které se zdají být podle současné vědy nejvýhodnější. A těmi jsou právě cvičení a fyzická aktivita. Cílí totiž na několik mechanismů zároveň, které mají za následek to, že máme dlouhodobě větší množství energie. Když se hýbeme, zvedají se energetické nároky našeho organismu a stoupá spotřeba energie ve formě glukózy a ATP. Mozek, jakožto energeticky nejnáročnější orgán, spotřebuje kolem 20 % kyslíku a glukózy z celkové spotřeby, aby se stíhal neustále přizpůsobovat měnícímu se prostředí kolem.
Při cvičení dochází ke změnám na samotném povrchu buněk. Tam se nachází drobné kanálky, kterými do buněk vniká energie ve formě glukózy. Říká se jim GLUT receptory. Jejich množství na povrchu ovlivňuje, kolik glukózy naše svaly přijmou a tím pádem kolik energie vyrobí. Čím více GLUT na povrchu buněk bude, s tím větším množstvím energie budou svaly schopné pracovat. A cvičení nedělá nic jiného, než že navyšuje jejich počet. Tělo tak na nějaký čas navýší svou schopnost do buňky dostat glukózu a to pak vede k tomu, že vyprodukuje více energie. Ve výsledku tak máme nejen více GLUT kanálů a energie během cvičení, ale i ve fázi „nicnedělání”.
Cvičení také umožňuje mitochondriím fungovat lépe. Nejenže se díky fyzické aktivitě začnou tyto organely dělit tzv. mitochondriální biogenezí, což vede k produkci více ATP a celkové energie, ale také jim to umožňuje zbavit se toxických látek a zkrátka fungovat efektivněji spolu s celým lidským organismem.
2. Supplementy napodobující efekt cvičení
Mitochondriální biogeneze i zbavování se toxických látek jsou procesy, které se odehrávají přes biochemické dráhy PGC-1-alfa. To je protein, který je hlavním regulátorem metabolismu energie v těle. Takovou nejfrekventovanější spojkou mezi dalšími energetickými systémy. Můžeme ho aktivovat právě cvičením, ale i saunou, pobytem v chladu, či různými supplementy, jako je právě například koenzym PQQ.
PQQ je považován za esenciální mikronutrient. Zatím se neobjevil důkaz, že bychom si ho mohli v těle vyrobit sami. PQQ je v malém množství obsažen v rostlinné stravě a také se mu občas říká tzv. „exercise mimetic“, tedy cvičení napodobující doplněk. Ukazuje se totiž, že je účinným aktivátorem právě PGC-1-alfa, a tedy i mitochondriálního dělení.
Jeden jednoduchý krok
Všechny tyto aktivity a jeden supplement mají tedy výrazný pozitivní efekt na celou řadu mechanismů v těle a dokáží zlepšit každodenní vnímání reality. Jedním z hlavních je například snižování a regulace zánětlivosti organismu. Ukazuje se, že ta je chronicky dlouhodobě zvýšená na základě stresu, což pak vede k celé řadě onemocnění včetně úzkostí, deprese, či neurodegenerativních chorob. Tyto patologie jsou často navíc asociovány se špatnou mitochondriální funkcí.
Proto se začíná fyzická aktivita využívat i v klinické praxi a předepisovat právě například na úzkosti a deprese. U pacientů s Alzheimerovou chorobou se zase ukazuje, že jim zakomponování fyzické aktivity do života dokáže zlepšit kognitivní funkce a zpomalit další postup nemoci.
A tak to nejlepší a zároveň nejjednodušší, co pro sebe můžeme udělat právě teď, je udělat jeden krok blíž k fyzické aktivitě. Zde se totiž skrývají ony benefity pro prevenci různých nemocí, ale hlavně pro navýšení mitochondrií a s nimi i celkové energie organismu pro každodenní fungování.
Více informací o biohackingu najdeš v naší FB komunitě Biohacking CZ/SK, tak se připoj mezi nás.
