Zrak tvoří až 40 % lidského smyslového vnímání. Ten, jak jsme psali v jednom z našich článků, se dokáže modifikovat do několika stavů. Všechny jsou důležité pro specifický typ činností a přepínají mezi sebou podle toho, co z našeho prostředí zrovna vyžaduje naši pozornost. Ale jaké typy vidění nám opravdu slouží v běžném životě a můžeme je využít? Představte si savanu a zvířata, která na ní žijí. Na jedné straně jsou zebry, které neustále přebývají v klidném módu a krmí se travinami. Na druhé je lev, který analyzuje, vybírá a připravuje se na lov. Lev i zebra mají každý úplně jiné starosti. A s tím se pojí i jejich odlišný způsob vidění.

Panoramatické vs. soustředěné vidění

Zebra má oči po stranách hlavy. Představ si její obrovské hnědé panenky, jak se sotva pohnou. Její stav je převážně vyklidněný a svět vnímá relaxovaným panoramatickým zíráním. Jediné, co ji zajímá, je spásání trávy a skenování okolí, kdyby se kolem vyskytla nějaká šelma. Tenhle stav je pro zebru nejefektivnější. V panoramatickém zírání dokáže zpracovat informace z prostředí mnohem rychleji, než v “soustředěném” zírání. Tenhle stav ovšem vyžaduje relaxaci, kdy se energie distribuuje rovnoměrně. Člověk používá panoramatické zírání například při řízení auta. Je tak v relaxovaném, parasympatickém stavu, kdy je jeho výpočetní kapacita možných hrozeb z prostředí, jako jsou cyklisté a silnici přecházející babičky, nejrychlejší.

Na druhé straně je lev. Velkou část dne se válí v trávě, olizuje se a hraje si se svými soutlupovci. O nic se nemusí starat a je v parasympatickém, klidovém zírání. Co pro lva představuje hrozbu? Vyhladovění. V určité části dne proto vstane a dostane se do pohotovosti jako nastartovaná mašina. V tu chvíli se v něm přepíná klidový režim na vysoce soustředěný “focus”. Tenhle stav soustředěnosti, který není typický jen pro vizuální vnímání, ale kde se celé tělo startuje a zaměřuje na cíl, je nesmírně energeticky náročný. Lev jede na energii, kterou nabyl lelkováním a poflakováním se v trávě. Ale když neuspěje, další lov musí absolvovat s menším množstvím energie. Jeho soustředěnost je tak poháněná vůlí po maximálním výkonu, aby riziko neúspěchu bylo co nejmenší.

Vyčerpatelná vůle

U lva můžeme vidět energetickou rovnováhu, kterou má perfektně zvládnutou pro svůj výkon. Stejné je to i s člověkem. Zrak, soustředění a výkon jsou energeticky náročné úkony a člověk jako každý jiný tvor disponuje omezeným množstvím vůle, motivace i energie. Vůle reprezentuje omezené kapacity metabolismu mobilizovat zásoby živin pro nějakou činnost. Lev většinu svého dne odpočívá a oddává se činnostem, které šetří jeho energii. Tím si zajišťuje, že jeho rozhodovací proces a výkon budou co nejefektivnější. Na tom se podílí neurochemické koktejly ve lví hlavě jako serotoniny, norepinefriny a speciálně dopamin, který v takové kočce dokáže probudit opravdovou mašinu motivace, aby zvedla zadek a šla se prohnat za potenciální večeří.

Člověk má v hlavě ten samý neurochemický systém jako lev a tisíce let ho uměl používat. Jen poslední dobou se efektivitě jaksi odnaučuje sám od sebe. Ujíždí na tzv. “rychlých dopaminech”, jako jsou sociální sítě, mobily a televize, a tráví díky tomu prakticky celý den v zaměřeném a permanentně vzrušeném stavu. Jedním z projevů našeho neustále zapnutého pohotovostního módu a následkem zírání do displejů jsou naše občas dlouhodobě (chronicky) rozšířené zorničky. To je znamením, že je v těle přítomen stav aktivace poháněný kortikosteroidy. Dopamin má v takové situaci v neuronech neustále otevřená vrata, pohání metabolismus myšlení. Jenže ani dopamin není nekonečný zdroj, a tak postupně ukrajuje z naší celkové kapacity motivace a vůle. 

Člověk tak netrpí nedostatkem motivace, jeho energie je jen špatně distribuovaná. Co tenhle systém restartuje a doplní děravý kyblík na dopamin? To, čemu moderní člověk nevěnuje téměř žádnou pozornost a považuje to za ztrátu času. Totiž spánek! Spánek restartuje naše schopnosti pro motivaci a prožívání radosti. Je to nejlepší a nejlevnější biohack v evoluci.

Rovnováha pro lepší výkon

Zase je to o rovnováze. Na jedné straně relax a odpočinek, na té druhé vzrušení a hypersoustředění. Extrémy nalevo ani napravo nám fungování nevylepší, spíše naopak. Jak panoramatické, tak soustředěné vidění mají svoji roli v kognitivních procesech člověka pro jeho přežití. A dnes tyto procesy hrají roli v každé všední činnosti, kterou vykonáváme. 

Jak s tím tedy naložit? Pamatujete na lva, který nejen že je skvělý v lovu, ale také si dokáže vážně užít jen tak ležet v trávě a zírat na horizont? Odpočinek je mnohdy ten faktor, který určuje rozdíl ve výkonnosti. Všichni tak můžeme zapracovat na rovnováze své pozornosti. Využívat omezenou kapacitu vůle a uvědomovat si, kam dáváme svou energii. Odpočinek a s ním i čas, který trávíme pouhým zíráním a nicneděláním jako protiklad neustálé soustředěnosti, totiž definuje náš budoucí výkon. A jak začít užitečně jen tak zírat? Přečtěte si náš článek o meditaci. 

Více informací o biohackingu najdeš v naší FB komunitě Biohacking CZ/SK, tak se připoj mezi nás.