Tenhle článek vzniká jako reakce a odpověď na různé směry, které se chtějí co nejvíc přiblížit životnímu stylu a hlavně stravování tak, jak to pro nás bylo přirozené v evoluci. Vyhýbají se zpracovaným potravinám a doplňkům stravy, to totiž přirozené přeci nikdy nebylo. Mnohé z těchto směrů mají svá pozitiva, zejména ve sféře společensko-psychologické, kde dochází k navrácení se ke zvykům, komunitám a rituálům. Ty jsou v naší dnešní společnosti vzácnější a následný pocit zapadání do komunity, kde přispíváme a zároveň z ní čerpáme, také není obvyklý. Nahrazuje se komunitami na nejrůznějších sociálních sítích, což samozřejmě není špatně, ale nejlepší by byla pravděpodobně jakási rovnováha těchto dvou světů. Rovnováha je nasnadě i v oblasti stravy a vysvětlíme si, proč dává smysl, či je dokonce žádoucí konzumovat některé doplňky, hlavně tedy adaptogeny.
Logika za konzumací doplňků stravy
Filosofie navracení se stravou do evoluční minulosti má svou logiku. V otázce doplňků stravy se zde však nabízí otázka, proč bychom je měli konzumovat, když jsme je nikdy nepotřebovali? Odpověď je jednoduchá. Organismus nikdy nefunguje jen sám o sobě, to by nedávalo žádný smysl. Vždy koexistuje se svým prostředím a to určuje – kromě jiného – i jeho zdraví. Evoluční argument pro výživu nyní tedy začíná hodně slábnout. Následně se podíváme, v jakém prostředí žili naši předci a v jakém žijeme dnes. Ihned nám může dojít: “Aha, vždyť naše prostředí a kontext našich životů je radikálně odlišný od životů, které jsme vedli před X tisíci lety nebo jen staletími.”
Radikální změna prostředí
Největší změna, ke které došlo a dlouhodobě nás ovlivňuje, je ve stresorech v prostředí. Změnila se jejich forma, délka trvání a celá podstata. To ovlivňuje jejich dopady na naši psychiku, což poté ovlivňuje celý náš organismu. Dříve jsme měli stresory hlavně fyzické podstaty – ohrožení života, šelma, nedostatek jídla či pití. Lidé se nacházeli v akutních stresových situacích, na které však následně nemuseli myslet a docházelo k jejich uvolnění. Dnes máme naopak spoustu stresorů všude kolem, nejsou moc intenzivní, ale moc si od nich nedokážeme odpočinout. Šelmy si nyní nosíme v hlavách, nehrozí nám fyzické nebezpečí, nehrozí nám nedostatek potravy. Tu si nemusíme lovit a tudíž máme i méně pohybu. Celý svět se zrychluje a dochází k přehlcení informacemi.
Chronický stres, chronický zánět
Tohle všechno jsou velice odlišné stresory od těch, kterým jsme museli čelit dříve. Jejich povaha je spíše chronického rázu, chronický stres se následně mění v chronický zánět (1). Chronický zánět je živnou půdou celou řadu onemocnění, od těch fyzických (např. neurodegenerativní či autoimunitní) po psychická (2, 3). Dochází k většímu poškození naší genetické informace, to vede ke kratšímu a méně kvalitnímu životu. Kvůli dlouhodobě zvýšenému zánětu dochází k výkyvům nálad a propadům v motivaci (4). Snižuje se nám na jeho základě totiž neuropřenašeč dopamin, který v našem organismu stojí za motivací a odměnou. Stres a zánět také snižuje neuroplasticitu, tedy schopnost mozku se měnit (5).
Naše prostředí, které podporuje tvorbu zánětu, nás ovlivňuje způsobem, jaký si ani nedokážeme představit, a doslova si ho nemůžeme uvědomit. Mění nás od základu, to, jaké geny se budou v našich buňkách překládat, jak se budeme cítit, chovat a jak budeme zdraví. Vyvstáváme z prostředí kolem nás a do velké míry jím i jsme. Vše, co se kolem nás vyskytne, se překládá do naší zkušenosti, do naší biologie a tak mění její strukturu. Naše prostředí se do nás od našeho početí obtiskuje, hraje tedy až neuvěřitelně velkou roli v tom, kým vůbec jsme.
Nejdůležitější hráč: Zánět
No a pokud je naše prostředí tak moc důležité a pokud je tak radikálně odlišné od toho, jaké bylo dřív, je jasné, že musíme mít jiné strategie pro to, jak s ním pracovat, jak se s ním vyrovnávat. Jak jsme již řekli, nejdůležitějším hráčem v celé této problematice je právě vznik zánětu. Proto je nutné vytvoření proti-mechanismu, něčeho, co by nám se zánětem pomohlo.
Kam jinam se podívat než zase zpátky do našeho prostředí? To totiž přináší celou řadu bylin a medicinálních hub, které se řadí do skupiny tzv. adaptogenů. Adaptogeny jsou speciální v tom, že kromě některých specifických efektů na náš organismus vyvolávají změnu, kterou si organismus reguluje směrem, který sám potřebuje. Jde tedy o to, že adaptogeny vyprovokují nejrůznější procesy v našich buňkách, které následně řeší nerovnováhy v našem organismu. Ze studií také vyplývá, že valná většina adaptogenů má efekt na zánět, který snižuje. To může být jejich specifický efekt, či znovu potřebná reakce buněk, kterou si samy řídí. Proto adaptogeny máme tak rádi, proto je konzumujeme, studujeme a mluvíme o nich.
