Schopnost mozku měnit se nás doprovází od dětství. Neuroplasticita je klíčový mechanismus, díky kterému se adaptujeme na složité a rychle se měnícím prostředí.
Mozek je jako kouzelná krabička plná tajuplných procesů, kde spoustě z nich ještě ne úplně rozumíme. Pramení v něm každá naše reakce, rozhodnutí, emoce i prožitek sebe sama. Od narození se s touhle mašinou učíme zacházet tak, aby nám v životě k něčemu byla. A v dětství se to zdá být celkem snadné. Dítě funguje tak trochu jako houba, která nasává informace z prostředí a učí se pouze tím, že něco kolem jeho hlavičky proběhne. Mozek se v dětství mění a přestavuje neustále. Jenže jakmile přijde na dospělost, stává se z mozku stagnující věc, ve které jsou obsažena všechna pravidla pro život. A zde začíná být jakákoliv změna náročná. Ale naštěstí neurověda posledních desetiletí nám ukazuje, jak je mozek ve skutečnosti plastický a dokáže se za určitých podmínek měnit i v dospělosti. Tato schopnost je klíčová pro fungování mozku v moderním zrychleném světě a říká se jí neuroplasticita. V čem spočívá?
Můžeme se naučit cokoliv?
Neuroplasticita umožňuje lidem naučit se cokoliv a kdykoliv, což podtrhává fakt, že probíhá po celý život. V mozku se neurony jako stromy neustále posilují, větví své dendtritické koruny a vytváří nové komunikační spoje, kterými si posílají signály, ale i živiny pro společnou tvorbu vzpomínek. Mozek má +- 86 miliard neuronů a každý neuron má 7-10 000 synapsí, kterými komunikuje se zbývajícími. A právě synapse jsou místa, kde probíhá komunikace a také ukládání paměti. Neuroplasticita a schopnost mozku měnit se jsou umožněny právě díky synapsím, které se neustále mění, rostou, zanikají a za určitých podmínek rostou z neuronů jako houby po dešti. Každá z těchto nově vytvořených synapsí se pak může stát úložištěm pro novou informaci a vzpomínku. Mozek tímto způsobem může dokonce měnit a upravovat stávající vzpomínky. Přepisovat postraumatické zážitky a také se vypořádat s depresemi a úzkostmi. A v čem neuroplasticita spočívá?
Jak už jsme si řekli, mozek je nejvíce plastický v dětství. Tomuto období se říká tzv. kritická perioda. Po 20. roku života schopnsot učit se cokoliv snadno slábne. Ale neuroplasticita je zesílena za určitých podmínek. Když mozku vytvoříme ideální prostředí pro učení se novým věcem, zajistíme si růst nových synapsí, jejich přestavování i ukládání nových informací do jejich zakončení. A jak tedy na to?
5 obecných pravidel pro efektivní neuroplasticitu
Ideální prostředí spočívá v tom, že namícháme v mozku ten nejlepší neurochemický koktejl pro učení plný kouzelných molekul, kterými ho pak zalijeme – a ten spočívá na několika zásadních věcech.
- Energie a živiny: mozek musí mít dostatek energie (živiny) a fyzického substrátu (Složení membrán, synapse), aby se mohl učit.
- Neuro-faktory: Musí být v okolí přítomné mikro-faktory jako je neurotransmiter acetylcholin, dopamin nebo neurotrofické faktory jako BDNF, které učení ovlivňují a vyplavují se za speciálních podmínek
- Urgence: Musí vnímat, že to co se učí, je pro něj doopravdy důležité
- Emoce: Když se do toho přimíchá nějaké emoční zabarvení a další vjemy, vnímá to jako ještě důležitější.
- Pozornost: Kultivace pozornosti na přítomnost např. pomocí meditace
