Vystavování se chladu (cold exposure) má v dávných vyspělých civilizacích i na našem území bohatou tradici. Z historické perspektivy byly účinky chladu známé ve starověkém Řecku. Zde je využíval také “otec západní medicíny” Hippokratés (460–370 př. n. l.). Hippokratés byl inovátorem ve své době tím, že nemoc přestal připisovat vůli nebo trestu božstev, ale přisuzoval ji přirozeným biologickým procesům, které fungují na vysledovatelných zákonitostech.
Zde vidíme paralelu mezi (v jeho době) inovativním pohledem na medicínu (který se odlišoval od světonázoru jeho vrstevníků) a biohackingem (a chladovou terapií) dnes. V biohackingu využíváme nashromážděné zkušenosti západních i východních kultur (chlad, dýchání, pohyb) a prověřujeme je po stránce vědecké, abychom poskytli alternativu k návštěvám lékaře z důvodu zanedbání prevence z úhlu pohledu životního stylu.
Odpočinkové rituály v historii
Zpět k historii. I staří Římané na sebe aplikovali chlad a často po horkých koupelích využívali tzv. frigidarium neboli bazén s ledovou vodou. Není tajemstvím, že využití kontrastní terapie (střídání teplé a studené), ať už ve formě koupelí, nebo sauny, bylo součástí odpočinkových rituálů od doby starověkých civilizací. V kolébkách naší kultury věděli lidé velmi dobře, proč to dělají – večerní relax byl nedílnou součástí uklidnění a regenerace nervové soustavy po námaze – fyzické i duševní. Stejné nástroje používáme i dnes. Vědomé navození parasympatické nervové aktivace je jedním z klíčů k dobrému a dlouhodobému fungování organismu v naší době, vyznačující se vyšším tempem a s tím související vyšší mírou negativního stresu, který je psychologického původu.
Kliniky, kde se využívala ledová voda, byly známé i ve viktoriánské Anglii. Jednou z vyhlášených terapeutických oblastí bylo například lázeňské městečko Malvern. Tam se za procedurami vypravili také biolog a autor evoluční teorie Charles Darwin, historik a spisovatel Thomas Carlyle nebo vzor viktoriánské éry Florence Nightingale.
Stejně tak využívali chlad k podpoře svých nebývalých fyzických výkonů i různí “old-school” siláci, například Eugen Sandow.
Jak jsme na tom u nás
I v naší geografické oblasti máme bohatou tradici využívání chladu. Sportovní spolky jako Sokol nebo Orel měly v rámci svého tělovýchovného programu i pravidelné vystavování se chladu. Dává to smysl – muži i ženy, kteří chtěli být v dobré kondici fyzicky i mentálně, se uchylovali ke studené vodě intuitivně odedávna. Navíc jim upevněné funkce imunity umožňovaly trénovat bez zbytečných pauz z důvodu nemoci.
Jeden z Liborových předků, prapra(…)dědeček Jaroslav, byl aktivním šiřitelem sportu a také otužování.
U nás stále živá tradice je spojena s metodami, které s velkým úspěchem používal Vincenz Priessnitz (1799-1851). Jako malý kluk Libor často jezdil na Jesenicko a navštívil několikrát Priessnitzovy lázně a muzeum. Dnes je za Code of Life v kontaktu se zástupci tohoto lázeňského komplexu a chystá ve spolupráci s nimi další projekty. Využití chladu ke zdravotním, relaxačním a terapeutickým účelům je spojeno s oborem hydroterapie. Jedná se o různé varianty použití vody k léčení – ať už pitím, omýváním, či koupelemi – teplými i ledovými.
V sousedním Německu využíval chladové postupy kněz Sebastian Kneipp (1821-1897), jeden ze zakladatelů neuropatické medicíny. V saunách dodnes můžete najít tzv. Kneippův chodník – dva nízké bazénky pro nohy – jeden horký a druhý studený (kontrastní terapie).
Jak vidíte, využití chladu není nic nového pod sluncem. Spíše naopak. Přečtěte si více o chladové terapii v našich článcích Kompletní průvodce chladem nebo Jak na studenou sprchu?
Jste začátečníci v otužování a potřebujete pomocnou ruku? Nebo vás zajímá chlad a otužování opravdu do hloubky? Pořiďte si náš online kurz Začínáme s chladem a otužováním.
