Smysl a doba nepředvídatelných nástrah

Nacházíme se v bezprecedentní době, kdy se svět mění neuvěřitelnou rychlostí. Stačí se zamyslet v rámci desítek, stovek či tisíců let a uvidíme změnu, která je téměř nepochopitelná. Porovnání těchto našich “lidských” a už tak těžko pochopitelných konceptů a měřítek času, jako jsou roky a staletí, s dobou, jakou jsme na této planetě, nebo dokonce trvání evoluce, je pro naši lidskou mysl neuchopitelné. Ale právě v tom tkví jádro mnoha problémů dnešní doby. První krok je podle mě uvědomění si a pochopení procesů vzniku těchto problémů. Když na něco dokážeme ukázat prstem a uchopit to, máme možnost to změnit. Porozumění může vést ke změně. Jak víme, informace a znalosti nám totiž mohou způsobit vyplavování dopaminu, a tak měnit naše chování a motivovat nás k akci. Jak můžeme řešit problém nebo optimalizovat nevyhovující okolnosti, když nevíme, že onen problém či okolnosti existují? No, to by šlo těžko. Tak pojďme na to.

Člověk dříve

Podívejme se spolu na člověka před 20 tisíci lety. Biologicky se od dnešního člověka, jako jste vy a já, nelišil. Měl ale zcela odlišný život. Pravděpodobně žil v nějaké tlupě čítající do 150 členů, živil se lovem a sběrem, bojoval o přežití a večer u ohně odpočíval, vyprávěl příběhy, miloval se a zpíval. Pokud ale žil, na konci dne mohl cítit, že dokázal přežít a najíst se a možná s trochou štěstí i nasytit svou rodinu či soukmenovce. Měl blízko k přírodě, byl s ní spjatý, protože kdyby ne, jeho šance na přežití by se snižovala. Smysl měl v každém dnu, protože se musel neustále přizpůsobovat světu kolem, který se svými obydlími a dalšími základními věcmi snažil modelovat zpátky.

Člověk dnes

Dnes máme všechno a mnohem víc, než o čem mohl člověk před 20 tisíci lety snít. Určitě to není tak, že se máme hůř nebo stejně, že za všechno mohou technologie atp. Tak tomu není. Máme se totiž zcela jistě lépe, protože nám tolik neumírají blízcí ani potomci v mladém věku, my ani naše okolí netrpíme nejrůznějšími neduhy, které si ani nedokážeme představit. Přesto naše spokojenost neodpovídá tomu, jak dobře se ve skutečnosti máme.

Smysl

Mnoho pohledů se upírá směrem smyslu a smysluplnosti života. Ne nějakého nejvyššího smyslu vesmíru, ale smyslu naší každodenní existence. Přece jenom, člověk měl dříve smysl v každém dni, kdy přežil a najedl se. Dnešní prostředí začíná představovat jednu z neočekávaných nástrah. Podle Johna Vervaekeho, který se tématu smyslu intenzivně věnuje z pohledu kognitivní psychologie, se nacházíme v krizi smyslu.

Přesycení přístupnostmi

Vytvořili jsme si svět, v němž se najednou čím dál méně musíme přizpůsobovat okolí. Z našeho bytí se pomalu ztrácí jeden zcela zásadní aspekt, což je náš intimní vztah se světem a realitou. Tento aspekt nikdy zcela nevymizí, to je nemožné; vždy budeme žít ve světě a nějaký intimní vztah s ním mít. Vycházíme z přírody a vydělujeme se ze světa. Stalo se ale to, že místo abychom se měnili a modulovali na základě reality/přírody kolem, veškerou realitu se snažíme modulovat podle sebe.

Zahlcujeme se přístupnostmi všeho druhu, a ty pro nás následně ztrácejí smysl. Tohle se děje hlavně v mikroměřítku našich individuálních životů (makroměřítko planety a přírody, které nám to asi dlouhodobě nedaruje, je jiné téma a jiný článek). Máme vše na dosah ruky, vše je stvořeno k obrazu našemu a my najednou nemusíme nic. Jsme pohodlní, ale z pohodlí se vytrácí smysl. Mít pohodlí nestačí. Užívat si pohodlí poté, co jsem si ho získal, to je něco úplně jiného. Můžeme si pro sebe také omezit přístupnosti a vymezit si jakési mantinely (soc. sítě, práce atp.). To nám ve skutečnosti umožní některé z přístupností (možností), na kterých nám záleží.

“Ignorování přístupností ti je pomůže realizovat.”

4 Feynmanovy rady pro utváření smyslu ve světě!

Vyhýbání se utrpení

Máme tendenci se vyhýbat veškerému utrpení a bolesti, ale ukazuje se, že právě vědomě vybírané utrpení (cokoliv od úsilí po práci, cvičení nebo ledovou koupel) poskytuje větší pocit smysluplnosti našeho života. Smysluplnost se skrývá právě v bytí, kdy se měníme podle světa kolem a zároveň tím měníme svět. Tento vztah by měl být vzájemný a v rovnováze. Naštěstí tuto rovnováhu můžeme zkoumat každý ve svém individuálním životě.

Ztrácíme také pocit důležitosti života každého z nás, ale ve skutečnosti naše samotné bytí je smysluplné, protože již ono samo nějakým způsobem mění realitu kolem, jen tím, že existujeme. Máme vliv na své okolí, na lidi kolem a naše podstata je ve skutečnosti transcendentní, nemůže tomu být jinak. Nemůžeme se oddělit od prostředí. 

Smysl v každodennosti

Není to tedy tak, že musíme udělat něco megalomanského nebo okázalého, stačí být dobrým člověkem a najít smysl v maličkostech, které nás potkávají na každém kroku. Prožívat smysluplné propojení se svými blízkými a najít spokojenost a štěstí v drobných úkonech a událostech. Znovu si začít budovat intimní vztah s realitou a, jak by řekl John Vervaeke, zase se do reality zamilovat.

Láska

Tenhle intimní vztah s realitou se dá budovat nejrůznějšímu způsoby, jedním z nichž je láska. Není to nic „ezo“ ani divného, naopak je to jedna z nejpraktičtějších věcí, které můžeme pociťovat, ať už k člověku, či k aspektu reality. Láska nás totiž otevírá světu, který se nám následně otevírá zpátky. Dochází k recipročnímu otevírání a tímto procesem se můžeme dostat do jiného stavu bytí a prožívání.

Může dojít k vhledům a najednou žijeme ve světě, který se sice nezměnil, přesto se ale změnilo úplně všechno. Jde čistě o proces změny našeho nastavení, který mění i náš mozek (jenž se mění neustále), a tím se mění procesy vnímání a filtrování okolní reality. Následně si všímáme jiných věcí a napadají nás věci dříve nepředstavitelné. Vyvazujeme se z vlastních pout. Můžeme žít život spokojenější a smysluplnější.

Nejde však o nic grandiózního, je to o každodenním uvědomování si okolností, o maličkostech, o hlubokém intimním vztahu s prostředím, ve kterém se nacházíme, o lidech v našem životě, o péči o sebe, snižování stresu a pohybu kupředu alespoň o malý kousíček. Mimochodem samotný pohyb kupředu je spojován s hlubším pocitem smysluplnosti, můžeme si třeba jít zaběhat ven do přírody. Jedná se tedy o všechny úrovně, od těch filosofických a abstraktních, po ty velice konkrétní a pragmatické. 

Stejně tak otužování, ať už v přírodě či doma, může zlepšovat naši náladu a psychickou pohodu. Implementujte s námi otužování do svého života.

Krásná rozhodnutí

Každým rozhodnutím si vybíráme život, jaký budeme žít. Jak řekl Epiktétos: “Jestliže jsou tvá rozhodnutí krásná, budeš i ty.” Nemyslel tím krásu fyzickou, ale krásu našeho života a chování, protože proces, který k těmto věcem vede, od nich nemůže být oddělen.

Náš život a každý moment znamená nespočet takových rozhodnutí. Místo vzteku si vyber klid. Místo sobeckosti si vyber altruismus. Místo televize si vyber knihu. Místo myšlenek na budoucnost a minulost si vyber přítomnost. Místo strachu z neznáma si vyber zájem a zvědavost. Vybíráme si, co jíme, co si myslíme a jak se chováme k ostatním. 

Dělej krásná rozhodnutí.