Jak si spolu povídá tělo a mozek?

Máme pocit, že jsme ve své hlavě, a tělo máme tendenci diskreditovat, i když to děláme třeba nevědomě. 

Od mozku k tělu

Náš mozek a tělo jsou však jeden organismus a neustále se navzájem ovlivňují. Každá myšlenka má nejenom fyzickou reprezentaci v našem mozku v podobě elektrochemických změn, ale dokáže řídit další změny v jiných částech našeho organismu. Nejjednodušší příklad je prokrvení dalších tkání na základě pouhé myšlenky. Existují i zajímavé experimenty, které ukazují, že pokud si představujeme a opravdu se soustředíme na nějaký motorický pohyb nebo cvičení, tak ho trénujeme, a dokonce to může mít reálný dopad na objem našich svalů.

Jak to funguje?

Při přemýšlení nad motorickou aktivitou se dokáží aktivovat nervosvalová spojení, aniž by se sval aktivoval natolik, že by se stáhl. To, jak nám jde motorická aktivita, je hlavně o tom, jak dobře máme natrénované právě nervosvalové propojení, a tudíž je tato technika velice efektivní a využívaná vrcholovými sportovci (1, 2).

Od těla k mozku

Stejně jako mozek neustále posílá signály tělu, tak se to děje i naopak. V našem těle neustále probíhá nespočet procesů a záznamy se vysílají do našeho mozku pomocí senzorických orgánů. Jedním z nejdůležitějších nervů je ten bloudivý. Je to nejdelší nerv v našem těle a míří z mozkového kmene do našich útrob. Ovlivňuje naše trávení, funkce našich vnitřních orgánů včetně srdce a plic. Zajímavé je ale to, že 80 % jeho zakončení jsou nervy senzorické. Je to tedy taková sběrna informací o tom, co se děje v našem těle. To náš mozek následně vyhodnocuje a podle toho se také následně mění jeho aktivita. Může se nám kvůli tomu měnit myšlení, a na základě toho i chování. 

Spoustu našich pocitů také mohou ovlivňovat změny našeho střevního mikrobiomu. Je to takový náš druhý mozek. Tvoří se tam množství neuropřenašečů, které nutně nedokážou projít až do mozku, ale zato si mohou “sednout” na některé nervy, které vedou právě do střev nebo žaludku.

Občas tedy máme pocity typu “co se to děje, proč se tak cítím”, a ona ta změna mohla nastat někde na úrovni těla a následně se projevit na našem myšlení. A vlastně to ani není tak, že by mohla, děje se to neustále. Důležité je si to uvědomit a o své tělo se starat. Uvědomit si, že myšlenkami do něj posílám signály, ale že od něj signály taky přijímám. Jak kvalitně se tedy budu starat o svoje tělo, tak kvalitně budu mít kapacitu myslet. 

Cyklus těla a mysli

Negativní myšlenky a stres pro tělo nejsou úplně to nejzdravější. Zvyšuje se nám zánět a tělo má pak pocit, že jde o přežití. Dostává se do dlouhodobě nevýhodného stavu a posílá o tom informace zpátky do našeho mozku. Může se tedy stát, že se takovým špatným ránem můžeme dostat do začarovaného kruhu. Myšlenky/stres ovlivní tělo, to pak posílá signály zpět do mozku, což zas povede k podobnému kontextu a třeba negativnějším nebo více stresovým myšlenkám.

Ranní rutina

Tento cyklus však můžeme nabourat, když si uvědomíme, co se děje. Uvědomíme si své automatické reakce a automatické negativní myšlenky. Skvělé je na to myslet hned ráno, soustředit se na to, co mě napadá, o čem přemýšlím a zda by to šlo změnit, pokud mi to nevyhovuje. Proto je dobré si nastavit ranní rutiny. Jedny z nejlepších jsou pro mysl paradoxně právě ty fyzické! Je to studená sprcha, fyzická aktivita a pak samozřejmě meditace. U té stačí chvíle, ale bude mít dalekosáhlé dopady na kvalitu vašeho dne a života. Nejsou to věci, které musíme dělat. Měly by to být věci, které dělat chceme, protože víme, jak extrémně důležité jsou a třeba nás i baví, nebo si z nich zábavu uděláme.

Je dobré začít pomalu a pouze si třeba uvědomit a všímat, na co ráno myslím, co se mi po ránu v hlavě děje, které mé reakce jsou automatické. Důležité je se necítit špatně, když jsou třeba negativní nebo když myslím na nějaký stres v budoucnu. To je úplně v pořádku a uvědomění je první a nezbytný krok ke změně. Následně můžeme s láskyplností k sobě samým tyto pocity přijmout, uvolňovat se do nich, následně je nechat plynout a postupně třeba vyměňovat za jiné, za ty, které bychom tam mít chtěli. 

Buďme kritičtí

Nemusí to být pouze myšlenky, ale právě ony jsou nejčastější reprezentací nebo spouštěčem pocitů. Jak už ale víme, pocit z těla může přijít první. Nějak se cítíme a naše hlava k tomu hned vytvoří nějaký příběh, kterému uvěříme. Je tedy dobré zůstat kritický vůči svým vlastním pocitům, myšlenkám, emocím a příběhům, dost často nás totiž klamou. Stáváme se jakýmsi detektivem sami pro sebe a třeba zjistíme, že na tenhle typ pocitu v tuhle hodinu stačí trochu pohybu, studená sprcha nebo procházka. Tímto způsobem si pomalu vybudujeme skříň plnou nástrojů, které můžeme používat v různých životních situacích, do kterých se náš organismus dostává. Dalším skvělým nástrojem je vést si nějaký záznam, třeba ve formě deníku. 

Neuvědomované podněty

Naše tělo reaguje na celou řadu podnětů, které si neuvědomujeme. Funguje to asi takhle: Máme určitou situaci, která není úplně správně, něco na ní prostě nehraje. Je to ale tak jemná změna, že si to nedokážeme uvědomit, ale přesto se něco stane. Například se nám začnou lehce potit ruce. Nevědomý mozek a tělo spolu tedy kooperují (ostatně jako vždy). Zajímavé je to, že se vytvoří zpětnovazebná smyčka, kde hlava registruje pocení rukou a začne si říkat, že je něco špatně, a tím se zapnou další procesy v těle. My to můžeme začít cítit jako něco, čemu říkáme intuice, instinkt nebo šestý smysl.

Když už máme vytvořený tenhle příklad, můžeme si na něm také ukázat, jaký je rozdíl mezi myslí a mozkem.

Tyto dva pojmy se často zaměňují a nepoužívají správně. Mozek je mozek a mysl je právě celý systém dohromady, tedy naše myslící hlava, subjektivní prožívání, ale právě i tělo. Mysl je tedy jakýsi agregátor veškerých vjemů a procesů a nám se ukazuje pouze střípek z něj v našem vědomém prožitku, protože abychom mohli pojmout všechno, potřebovali bychom k tomu další mozek.

Možná je to pro nás překvapující, ale opravdu velké množství procesů se takto odehrává na úrovni našeho podvědomí a těla. Rozdělování těla a mysli tedy nedává smysl. Pokud si o tomto tématu chcete přečíst něco víc, doporučujeme knihu „Mžik – jak myslet bez přemýšlení“ od Malcoma Gladwella.

To je pro teď vše a přejeme krásnou zkušenost s dneškem! Dobře, možná i se zítřkem, ale to už je na hraně. Jasně, že přejeme krásnou zkušenost, dokud nějaká bude. Více informací o biohackingu najdeš v naší FB komunitě Biohacking CZ/SK, tak se připoj mezi nás.