Jako lidé fungujeme převážně na automatických reakcích a zvycích. Je to proto, že mozek je líný a využívá zas a znovu ty naučené, více či méně funkční strategie, které si “nainstaloval” z prostředí během svého života. Změna je pro něj možná, ale náročná, a chce to mít přesnou strategii, jak na to. K tomu nám slouží koncept meta-mindsetu a zvykotvorby.

Jak zvyky fungují?

U každého zvyku existuje spouštěč, provedení a odměna. My si můžeme každou z těchto částí uvědomit a modulovat je. Takto bychom pracovali se zvyky, které již máme, ale chceme je změnit. Například bychom identifikovali spouštěč a následně ho změnili či odstranili. Další možností je změnit provedení – akci, kterou na základě spouštěče děláme a třeba nechceme. To je ale velice náročné a jediný recept na dlouhodobě udržitelnou změnu je začít extrémně pomalu. 

Následující řádky detailněji popisují, jak na to jít u zvyků, vzorců a automatických reakcí, které jsou hlavně v naší hlavě, ale ovlivňují celý náš život, včetně našeho chování. 

Uvědomění a identifikace

To nejdůležitější v tom všem je si vůbec uvědomit, jak moc na automatických reakcích fungujeme. Je potřeba alespoň částečně se probudit a vybočit ze zajetých kolejí, ve kterých všichni v různé míře jedeme. Není to špatně, je to nezbytné pro naše každodenní fungování, nemůžeme se přeci všemu učit pokaždé znovu. Tento mechanismus, který využíváme celý život, stojí za tím, že teď umíme chodit, sedět, mluvit atp. Mnoho věcí děláme naprosto automaticky; mozek je líný a rád opakovaně využívá již naučené vzorce.

Zvyky a automatické reakce využíváme každý den a vlastně každý moment (protože to je základní mechanismu fungování našeho mozku). Je tedy jasné, že jejich fungování bude pro náš život naprosto zásadní. S vyšším věkem ale narůstá komplexita a my si do zvyků a automatických reakcí instalujeme vědomé i nevědomé programy naší mysli. Vytváříme je z toho, jak pozorujeme svět. Původ je na začátku našeho života, kdy pozorujeme chování lidí kolem. Rodičů, kamarádů nebo úplných cizinců. No, a člověk je od přírody nedokonalý, to znamená, že i naše chování a následně myšlenkové vzorce také dokonalé nebudou!

Práce s těmito vzorci a automatickými reakcemi není až tak jednoduchá, protože některé jsou zakořeněné hluboko v nás. Je to ale důležité, protože změna pár takových smyček může radikálně zlepšit náš život a prožívání. Než s něčím můžeme začít pracovat, musíme o tom vědět a nejlépe si to pojmenovat. Zde přichází identifikace výhodných a nevýhodných vzorců myšlenek a automatických reakcí. 

Vzpomeň si na dětství

Můžu se vrátit do mladšího věku a uvědomit si, jací byli moji rodiče, moji blízcí a postupně si uvědomovat, co jsem si od nich vzal, co používám dnes, co je výhodné, a co ne. Následně se zeptám sám sebe, zda ty věci, vzorce chování, které ze svého prostředí mám, ve svém životě chci, nebo ne. Zeptám se, jestli mi k něčemu slouží, nebo ne. Následně se tedy rozhodnu, co si chci udržet ve své identitě, a co již nadále není potřeba.

V tuhle chvíli to máme identifikované, ideálně pojmenované a jsme rozhodnutí, co již ve svém životě nepotřebujeme. Následně začíná testování – není žádoucí dělat radikální změny. Naopak je důležité pozorovat procesy, které se odehrávají a já do nich nově mám vhled. Třeba se překvapím, uvědomím si nové věci a rozhodnu se trochu jinak. Postupně se nám naše reakce začnou více a více odkrývat a my s nimi začneme mít možnost pracovat.

Dej si pauzu

Následně se můžu zastavit, než zareaguji, dát si pauzu. Pauza nám umožní si uvědomit a vyhodnotit, co se děje, a zvolit jinou reakci, vystoupit ze zajetých smyček našeho života. Zase nejde o to, skákat tam po hlavě, jde o pauzu. Teprve se otevíráme a přijímáme svoje pocity, myšlenky a emoce, jakkoliv jsou negativní. Vytváří to pro ně místo, kde se vyjádřit, aniž by měly nějaký větší efekt, a my je začneme mít pod kontrolou. V pauze totiž najdeme místo síly, které v každém z nás je. 

Najednou začneme objevovat původ svých pocitů, emocí, myšlenek a automatických reakcí a to nám umožní jít hlouběji do porozumění nás samých. Stejně jako pauzy mezi notami dávají hudbě možnost vyvstat, i náš život s veškerým svým děním potřebuje pauzy, jakési pozadí, aby vyvstal. Dáváme si prostor pro uvědomění toho, co se vlastně děje, dává nám to možnost zpracovat realitu kolem, vjemy, myšlenky, pocity a vrátit se do přítomného okamžiku, kde nám často vůbec nic nehrozí.

Věnuj pozornost svým myšlenkám a emocím

V tomto okamžiku naše emoce, pocity a myšlenky začnou být zmatené. Pozvali jsme je na čaj a v klidu s nimi poseděli. Nedostaly tu stejnou automatickou reakci strachu, úzkosti, či nepříjemného pocitu jako obvykle. Dostaly ale to, co vždy chtěly – pozornost! Přesně tak, můžeme je přijmout a vyslechnout; to je to, co chtějí. Většinou pak zeslábnou a díky tomu, že nyní máme pauzu a prostor pro uvědomění, můžeme se vrátit do tady a teď, a tím jim bereme další neuvěřitelnou sílu, kterou mají. Většinou je to totiž budoucnost, ze které se krmí, tam často leží jejich síla. Bojíme se strachu, bojíme se, co se stane, když… Vytváříme si ty nejhorší scénáře, přitom nemůžeme nikdy vědět, co se stane. Pauza nám umožní si uvědomit naši nevědomost a následně pocítit lehkost, se kterou ke své budoucnosti můžeme přistupovat. 

Celý proces nemusí být snadný a může trvat dlouho. Naprosto zásadní v tom celém je laskavost a láskyplnost vůči sobě a vlastní nedokonalosti; dokonalost je totiž iluze. 

Kroky pro práci s automatickými reakcemi:

• Uvědomění: “Jsi tu a vidím tě.”
• Identifikace: Pojmenuj a přijmi
• Udělej si z nich kamaráda
• Zeptej se, k čemu ti slouží a jestli je ve svém životě stále potřebuješ
• Malými krůčky s nimi začni pracovat

Zvykotvorba obecně

Protože celou dobu operujeme i na fyzické struktuře mozku, bude chvíli trvat, než si z nových menších cestiček v džungli vytvoříme dálnice, na kterých náš mozek (a následně i my) bude fungovat automaticky. Proto je zásadní začít velice pomalu, dokonce až směšně pomalu! Přesně tak, pokud si vytváříme nový zvyk, je pro dlouhodobou udržitelnost zásadní, abychom nečerpali spoustu vůle a dělali to velice pravidelně a co nejčastěji. K tomu nám pomůže jednoduchá věc: Začni směšně malým krokem.

Byť jsme se bavili spíše o vzorcích a automatických reakcích mentálních, stejně to funguje i u těch fyzických. (Na určité úrovni jsou všechny mentální procesy, které jsou zase ještě hlouběji, taky jen fyzické, zapsané ve fyzické struktuře našeho mozku.) Jsou tvým cílem dřepy před jídlem? Dej si jeden. Je to jiná pohybová aktivita? Připrav si oblečení, nebo se jen oblékni! Ono se najednou stane (bez čerpání vůle!), že uděláme dřepů víc, nebo když už jsme oblečení, tak tedy uděláme nějaký ten pohyb. Tímto stylem můžeme libovolně pokračovat a postupně navyšovat svou směšně malou dávku nového zvyku.

Pište si!

Je dobré si alespoň něco zaznamenávat. Mozek má totiž tendenci zapomínat, jak vnímal svět dříve, a také ty mikro-zvyky, které vedly k tomu, jak funguje dnes. Proto je super si to někam zaznamenat a po nějaké době připomenout, protože zjistíme, že to má smysl a že změny o 1 % denně se sčítají. Za několik měsíců či let nám bude připadat neskutečné, jak moc dalekou cestu jsme ušli. A poslední věc, nezačínejte prosím všechno najednou. Zkuste se v každém okamžiku soustředit maximálně na 1-3 změny. 

Přeji příjemnou cestu a hlavně nezapomeňte: jedna z prvních věcí, kterou můžete začít dělat, je sami sobě být láskyplnými kamarády. Na téma zvyků si můžete poslechnout náš podcast. Více informací o biohackingu najdeš v naší FB komunitě Biohacking CZ/SK, tak se připoj mezi nás.