Už jste se někdy sami sebe zeptali, proč děláte to, co zrovna děláte? Člověk za posledních tisíc let úspěšně dokázal zkrotit chaos nepředvídatelného prostředí kolem a nacpat ho do řádu urbanismu, infrastruktury, silnic a domů, systémového vzdělávání a přijímání rolí politických alfa samic a samců. Ze světa se stala jedna velká firma, kde vše má svého ředitele, který bojuje s chaosem, nastoluje pořádek a sbírá body v evolučním žebříčku. Vše, včetně každého z nás, má tendenci se zjednodušovat a hledat místečka ve strukturalizovaném světě, kam zapadnout. Dny tak tvoří návyky, rutina, automatické reakce a jasná pravidla, která nás provází všedními činnostmi. Až to vypadá, jakoby pro nás někdo chtěl vytvořit svět plný jistot. Je tím někým náš samotný mozek?
Neurochemikálie a prapůvodní programy
Mozek je záhadný stroj. Jakmile ho jednou začneme zkoumat a pozorovat, je těžké se v životě věnovat něčemu jinému. Uvnitř něj se skrývá celá plejáda drah a zamotaných smyček, které pracují ze všech sil, aby nám daly život do pořádku a ideálně abychom si v něm užili i trochu radosti. Zde se skrývá prvopočátek každého rozhodnutí a akce, se kterou hodláte změnit sebe a svět. Je v něm zkrátka obsažená celá evoluce člověka, pár miliard let a, ať chceme, nebo ne, každá činnost vychází z těchto prapůvodních programů.
V mozku se na dálnicích informací prohání i nejrůznější neurochemikálie. Právě molekuly jsou to, co dává barvy, prožitky a pocity našemu vnitřnímu světu. Jejich fungování je komplikované, vědci však za ta léta zkoumání přišli na jisté pravděpodobnosti a asociace, díky kterým můžeme odvozovat jejich role. Jedna z nich je přitom skloňována úplně nejčastěji a jedná se o dopamin. Nejprve se spolu podíváme, jakou roli měl dopamin pravděpodobně v evoluci.
Jak se tvoří jistota?
Proč vůbec člověk ráno vstane z postele a jde něco dělat do světa? Proč je tak těžké zůstat jen tak nečinně ležet, pustit si Netflix a zírat do prázdna? Odpověď zní možná ještě banálněji, než si myslíte. Cítíme chtíč! A tak tomu bylo po miliony let. Každý organismus v historii zažil to nutkání postavit se na vlastní nohy a vyrazit do světa. Každá améba, tele nebo lvíče cítí potřebu hýbat se světem a zkoumat okolní prostředí, i když je plné nejistot. Dopamin je zde hráč, který každému napovídá, co potřebuje, aby přežil. Mláďata a děti tak chodí světem, používají své smysly a díky dopaminu získávají pozitivní nebo negativní reakce. Jakmile mládě zjistí, co potřebuje, dopamin ho odmění dávkou super skvělých pocitů. A to má za následek jeden z nejdůležitějších mechanismů života – učení.
Dopamin je učitel a mozek jeho žák
Při nalezení potravy, při každé úspěšné reakci nebo útěku před predátorem dopamin učí mozek, jak se zachovat. Vše se ukládá do jedné struktury v mozku zvané bazální ganglia. To je místo, kde shluky neuronů zahajují záměr k pohybu a tvoří jakýsi základní neuro-hardware pro návyky a automatické reakce. Plasticita (změna) v bazálních gangliích je ovlivněna minulou zkušeností, kde se neurony mění v závislosti na učení a s každým dalším učením se zvyšuje pravděpodobnost, že aktivují ty samé okruhy.
Dopamin zde funguje jako učitel a bazální ganglia jsou jako jeho žák. Dopamin učí bazální ganglia, aby si příště vybrala ta samá rozhodnutí a ty reakce, které co nejrychleji vedly k naplnění potřeb a k co nejsnazšímu dosažení cíle. Z prostředí, které zaplňoval chaos, se tak postupně učíme, co v budoucnosti opakovat, a co ne. Smyčka mezi dopaminem a bazálními ganglii je místo, kde se doslova utváří z nejistoty jistota. Upevňují se zde návyky a vytváří se základ automatických reakcí.
Poruchy
Dopaminový mechanismus je ale také jedním z nejcitlivějších v celém mozku. Vzniká tak celá řada poruch, mezi které se řadí i závislosti a obsedantně-kompulzivní chování. Vše, co může vytvořit nějakou formu odměny, jako je alkohol, sex, drogy, ale i workoholismus, může v mozku způsobit takové změny, že se dopamin vymkne kontrole. Jeho funkce, kdy má za úkol správně odhadovat velikost motivace a odměny, se u závislosti naruší, dopamin na základě toho přehnaně odměňuje bazální ganglia, a ta si poté pro budoucnost vytváří silnější pravděpodobnost reakce, která povede k upřednostnění “závislosti” před ostatními životními potřebami.
To vše tvoří předpoklad k fyzické závislosti na úrovni neuroplasticity v mozku. Zkrátka dopamin a bazální ganglia mají schopnost měnit automatické reakce, a to ve světě doslova snižuje nejistotu. Závislost je extrémním příkladem dopaminového účinku na mozek, kdy zde extrémně snižuje možnosti, jak reagovat jinak. Člověk tak neustále vyhledává tu samou jistotu odměny a nevidí kvůli ní celý svět.
Jak se otevřít světu zpátky?
Automatické reakce a návyky jsou nástrojem pro přežití. Každý je máme a každému nějakým způsobem slouží, byť v některých případech i škodí. Vše je to v mozku zakódováno v precizních mechanismech, které jsou svou titěrností mnohonásobně složitější a citlivější než švýcarské hodinky. Dopamin se snaží neustále aktualizovat přítomný moment, vytvářet angažovanost a díky němu nejsme od okolního světa odpojeni. Dokonce dokážeme “vycítit”, co zrovna potřebujeme nejvíc, a jít si za tím.
Vše se pak ukládá do souboru automatických reakcí, pohybů a myšlenkových vzorců, ke kterým do velké míry přispívají bazální ganglia. Je to neustálá souhra záměru, motivace a získané zkušenosti. Díky tomu dávají naše všední činnosti smysl a nejsme jen prázdným kokosem bez vnitřního života. S tím vším se však do hlavy ukládá spousta nechtěných zkušeností, které ovlivňují naše všední chování. Mozek je však plastický a zvládne měnit i zajeté způsoby myšlení. A tak jsou staré návyky nahrazovány novými. Stačí jen usměrnit svůj dopamin, aby naučil mozek něco nového. Chcete se dozvědět jak? Pusťte si 83. díl podcastu Brain We Are, kde se o tom bavíme do detailu.
Co si odnést?
Dopamin:
- Nutí organismus prozkoumávat prostředí kolem.
- Napovídá organismu, co zrovna potřebuje nejvíc – vytváří motivaci a odhad.
- Dopamin funguje jako učitel, když odměňuje mozek a zejména bazální ganglia za každé splnění potřeby, aby si zapamatovaly, co k odměně vedlo.
Bazální ganglia:
- Centrum jakéhokoliv záměru k pohybu a aktivitě.
- Centrum automatických reakcí – říkají mozkové kůře co má dělat, s čím má hýbat na základě předešlé zkušenosti.
- Jsou citlivá k dopaminu – učí se od něj jako žák a ukládají si mapu užitečných návyků.
- Vykonávají návyky na základě úspěšného opakování v minulosti a zvyšují pravděpodobnost daného pohybu a reakce i do budoucna.
- Snaží se minimalizovat náhodu a nejistotu okolního prostředí – vedou organismus k jistotě a k opakování téhož chování.
