Pokud pravidelně vstupujete do vnitřního světa, meditujete, zabýváte se psychologií a zkoumáte své psyché, tak jste si možná někdy říkali, co vše dokážeme ovlivnit, a co už ne.
Dnes víme, že dokážeme myslí ovlivňovat mnohé. Wim Hof nám ukázal, jak dokážeme vědomě ovlivňovat protilátky i termogenezi. Jedná se o spoustu věcí, od imunitních funkcí zahrnujících tvorbu T-lymfocytů a různých protilátek, přes různé jemné svalstvo, žlázy a pocení, homeostatické funkce, glukogenezi jater, vstřebávání sodíku, osmózu až po termogenezi hnědé tukové tkáně. K dispozici máme taky HPA osu zodpovědnou například za hormonální kontrolu.
Podmiňování dle I. P. Pavlova ukázalo, že se můžeme záměrně naprogramovat i na buněčné úrovni naší fyziologie… To je velmi fascinující, ale pojďme udělat krok zpět a nahlédněme na tuto problematiku lehce z odstupu.
Nervová soustava
Pokud se chceme bavit o tom, co dokážeme a nedokážeme záměrně ovlivňovat, musíme jít k základům, k naší nervové soustavě. Nejde tedy jen o náš mozek a mysl – mozek je jen jednou částí v tomto větším soukolí, které se nazývá nervová soustava. NS obsahuje mozek i míchu, ale zároveň také všechna propojení mezi mozkem a míchou a s jednotlivými orgány našeho těla, tam i zpět.
Proto cokoli prožijeme v našich životech, se odvíjí od této nekončící smyčky komunikace, která probíhá mezi naším mozkem, míchou a tělem a nazpět tělem, míchou a mozkem. Pokud tedy chceme zjistit, co vše dokážeme ovlivňovat, musíme se bavit alespoň na úrovni NS.
Náš nervový systém je zodpovědný hlavně za 5 věcí, ne všechny však můžeme ovlivňovat.
Toto si musí uvědomit každý z nás, kdo chce cokoli ve svém životě měnit či vylepšovat, a musíme pochopit, jak to aplikovat, aby náš NS fungoval lépe.
Sensations (smyslové vjemy)
Naše smysly jsou v mnoha ohledech pozoruhodné. Lidské oko dokáže detekovat ekvivalent jediného plamene svíčky hořící 50 km daleko a rozlišit více než 300 000 různých barev. Lidské ucho dokáže zachytit zvuky od 20 Hz (vibrace za sekundu) do 20 000 Hz a v tiché místnosti je schopno slyšet tikot hodinek vzdálených asi 6 m (Galanter, 1962).
Naše smysly jsou však zároveň značně omezené a vnímáme tak pouze úzkou část reality. I když vnímáme mnohé, ještě více toho nevnímáme. Například světlo a barvy – vnímáme jen malé spektrum z širokého elektromagnetického světla a záření. Psi, netopýři, velryby a někteří hlodavci mají mnohem lepší sluch než my a mnoho zvířat má mnohem citlivější čich. Ptáci dokáží vidět ultrafialové světlo, které nevidíme, a vnímat magnetické pole Země. Kočky mají extrémně citlivý a propracovaný hmat a dokáží se pohybovat v naprosté tmě pomocí svých vousků.
Skutečnost, že různé organismy mají různé vjemy, je součástí jejich evoluční adaptace. Každý druh je přizpůsoben tak, aby vnímal věci, které jsou pro něj nejdůležitější, a přitom si blaženě neuvědomoval věci, které v evoluci nepotřeboval. Z toho správně usuzujeme, že ve světě mimo současné vnímání lidské společnosti se toho děje daleko daleko více, než jen to, co jsme schopni našimi omezenými smysly pojmout. Vím, že reálně nic nevím…
Naše smyslové vnímání je neovlivnitelné, dle současné vědy ho nemůžeme vědomě kontrolovat, nedokážeme ho na povel vypínat a zapínat – například vidět infračerveně – nemáme pro to vyvinuté receptory.
Perception (vnímání)
Perception je naše schopnost dát datům, která vnímáme skrze sensation, důležitost naší pozorností. Rozhodnout se, kterým ze všech těch dat a příběhů, které vnímáme kolem nás, dám důležitost a smysl, prozkoumám je či si je zapamatuji, a tím je v sobě rozvíjím, aby se postupně stávaly mou součástí. Jelikož čemu dáváme pozornost, tím se stáváme. Je krásně prokázané vědou, jak vědomě směrovaná pozornost doslova přetváří náš mozek.
Perception je vlastně jakýkoli smyslový vjem, do kterého se v daný moment rozhodneme vložit pozornost. Můžeš to zažít právě teď, když zaměříš svou pozornost na to, jak se tvé nohy dotýkají země. Cítíš ji? Byla tam neustále, že, ale teď ji vnímáš jinak, má tvou pozornost. Smyslové vjemy se dějí neustále, my však pozorností některým můžeme dát důležitost. Perception je tak kontrolována naší pozorností.
O pozornosti můžete přemýšlet jako o reflektoru, který z onoho množství vjemů posvítí pouze na ty, které považuje za důležité.
Když jsme odpočinutí, můžeme kompletně směřovat naši pozornost a mít nad ní kontrolu.
Emoce
Ačkoli existuje mnoho názorů, jak přesně fungují, určitě jsou produktem NS. Neurony vykazují elektrickou aktivitu, ale zároveň vypouštějí chemikálie. Určitým kategoriím těchto chemikálií se říká neuromodulátory. Neuromodulátory (dopamin, serotonin, acetylcholin, norepinefrin…) mají velký vliv na náš emoční stav. Dokáží ovlivnit, které neurony budou aktivní, a které nikoli. Jsou tedy jako playlist, který v závislosti na nastavení a intenzitě hraje nějak na naše emoce.
Naše emoce jsou zdrojem motivace, dobré nálady, spouštěčem pro neuroplasticitu i pro stres. Emoce jsou úžasným nástrojem k uchovaní dat, zkušenosti a tvoření. Čím silnější emoce, tím větší neuroplasticita, a tím pádem i lepší paměť.
Můžeme emoce řídit?
Většinou cítíme, že emoce nemáme pod kontrolou a že nás ovládají. Částečně jsou určitě emoce reflexivní. Prožíváme je pasivně reflexivně. Avšak dokážeme je minimálně do určité míry směřovat a pracovat s nimi.
Podle vědců z univerzity v Denveru a Stanfordské univerzity existuje totiž rozdíl mezi emočními reakcemi a odpověďmi. Ve své studii výzkumníci vyvolali v účastnících různé druhy emocí a pak je požádali, aby se pokusili snížit negativní dopad svých emocí. K tomu použili nástroj zvaný kognitivní přehodnocení. To je vlastně jen vědecký název pro moment, kdy dáme našim myšlenkám a emocím pozornost se záměrem je přehodnotit = odpověď na emoci. Vědci tak zjistili, že už pouhý záměr změnit vnímání dané události, a tak snížit dopad negativních emocí se setkal s úspěchem.
Je pravda, že ne v každé životní situaci máme čas se zastavit a přehodnotit své emoce. Bylo by obtížné a bezpochyby nevýhodné kultivovat v mozku chvilkovou pauzu v situaci, kdy se na nás řítí auto a nám jde opravdu o život. Nicméně ve většině životních situací nepotřebujeme reagovat bojem nebo útěkem a nejsme reálně v ohrožení. V dnešní společnosti máme většinou více času na vyhodnocení okolností. A tak mnoho našich emocí je poháněno tím, jak smýšlíme o světě, jak interpretujeme různé situace a jaké máme představy o sobě, ostatních a o světě. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, spousta našich emocí je tedy produktem našeho myšlení.
Je proto výhodné naučit se zvládat (zpracovávat, směřovat) emoce, abychom byli v rovnováze. Nejde o to, abychom zcela kontrolovali své emoce, jelikož je náročné kontrolovat moře. Oceánu se těžko poroučí, ale můžeme se zpočátku alespoň naučit jak po něm plachtit.
Myšlenky
Oproti náročnějším emocím je v dnešní společnosti stále běžnější, že se lidé naučili či učí řídit, přepisovat a kontrolovat své myšlenky. Myšlenky jsou do velké míry podobné perceptions. Netýkají se však jen toho, co se děje právě teď, nýbrž také věcí, které si pamatujeme z minulosti a které předpokládáme v budoucnosti.
Myšlenky mohou být REAKTIVNÍ, jako jsou vyskakovací okna na notebooku, která se objevují spontánně. Zároveň však mohou být vyvolány se ZÁMĚREM, mohu se rozhodnout, že teď budu přemýšlet o květině nebo o tom, co se děje ve světě. Můžeme tedy směřovat a vést náš myšlenkový proces a kontrolovat ho se záměrem.
Myšlenky jsou zároveň jedním ze skvělých nástrojů jak “ukecat” emoce, změnit vnímání situace, změnit význam, který přikládáme dané situaci či emoci, a převzít nad nimi kontrolu.
Jednání
Naše jednání je výsledným produktem toho, kam směřujeme naši pozornost, jak pracujeme či nepracujeme s emocemi a jaké myšlenky v nás vyskakují nebo které rozvíjíme. Je tedy výsledkem našeho žití. Naše jednání i chování tak také může být reakční nebo záměrné.
Pokud již umíme chodit, automatická chůze, kdy nepřemýšlíme a jdeme, je snadná. Pokud však narazíme na náročný skalnatý terén, tak mnohdy záměrně převezmeme kontrolu. Přemýšlíme o každém kroku a možná nejdeme již levá pravá, ale pravá, pravá, levá, pravá, jak skáčeme po kamenech.
Jednání je důležité pro rychlejší implementaci čehokoli… Jednání je zároveň nejsnazší cestou, když začínáme měnit svůj stav a v následku změny stavu potom i naše myšlenky a emoce.
Nad vnímáním, emocemi, myšlenkami i jednáním můžeme mít kontrolu
Samozřejmě všechny části se liší v komplexnosti, v poměrech, do jaké míry jsou automatické a do jaké míry ovlivnitelné, avšak můžeme nad nimi mít poměrně dost kontroly.
Je skvělé, že dnes nám tyto informace již potvrzuje i věda. Mnohým z nás tato skutečnost umožní této dát větší prioritu naší pozornosti a snáze pak budeme kontrolu vědomě praktikovat, i kdyby zprvu jen pár minut denně. Jsem přesvědčen, že jste tyto informace na nějaké úrovni stejně věděli a vědomě či intuitivně tuto kontrolu aplikovali. Zároveň však věřím, že s těmito informacemi budete schopni nad sebou získat zase o něco více kontroly a zlepšit si tak své prožívání.
Poznejte hlouběji své tělo a přivlastněte si nové návyky, které vám usnadní práci s Vašimi emocemi a myšlenkami.
