Dokážeme kontrolovat a tvořit naše emoce?

Tvoříme emoce? Nedějí se emoce náhodou samy od sebe? Dle vědců tomu tak nutně být nemusí. Podle vědců z University of Denver a Stanford University existuje totiž rozdíl mezi emočními reakcemi “bottom-up” (zkr. BU – zdola nahoru) a “top-down” (zkr. TD – shora dolů). 

Emoce tvořené “bottom-up” a “top-down” 

Emoce tvořené procesem “bottom-up” se dějí okamžitě, jsou v nás hluboce zakořeněny v rámci reakce na určitý podnět. Můžeme si takovou reakci představit jako náhlý pocit strachu v reakci na auto, které se nečekaně vynořilo přímo před námi.

Emoce tvořené procesem “top-down” jsou vědomější reakce na situaci, o které jsme již dříve přemýšleli. Může to být pocit úzkosti poté, co jsme si vytvořili závěr, že jsme se dostatečně nenaučili na zkoušku.

Jeden krok navíc

Další možností jak nad tímto dělením na bottom-up a top-down emoce přemýšlet je, že top-down emoce zahrnují oproti bottom-up jeden krok navíc.

Při generování pocitu BU jsou zapojeny 2 kroky:

1. Nastane podnět a 
2. emoce, kterou bezprostředně zažehne.

Naproti tomu u pocitů TD jsou kroky 3:

1. Nastane podnět, 
2. naše mysl nám poskytne mini pauzu, ve které proběhne trocha vnitřního rozhovoru o tom, co se to děje, a 
3. na základě našich myšlenek a zhodnocení, ke kterým jsme v rozhovoru se sebou samými dospěli, pocítíme onu reakci na podnět.

Od teorii k praxi

Toto pro mnohé může být velmi teoretické, pojďme tedy trošku blíže praxi.

Výzkumníci provedli ve skupině účastníků studii, která zahrnovala vyvolávání emocí BU i TD. Poté požádali účastníky, aby se pokusili snížit negativní dopad svých emocí prostřednictvím nástroje zvaného cognitive reappraisal (což je vlastně zjednodušeně jen vědecký název pro přehodnocení myšlenek, které v nás něco vyvolalo).

Co vědci zjistili, bylo, že pouhý záměr změnit vnímání ohledně dané události a tím snížit dopad negativních emocí byl velmi funkční. Zároveň zjistili, že lidé dokázali lépe měnit své tříkrokové emoce shora dolů než ty o dvou krocích zdola nahoru.

Vyhodnocení

Asi každý z nás zažil, že když dáme do konkrétní činnosti/situace dostatek pozornosti, můžeme změnit její význam, i s tím spojené emoce. Věřím, že to máme všichni odžité. Stejně tak mi dává smysl, že dvoukrokové emoce zdola nahoru jsou v nás stále více propojeny s oním evolučním mechanismem boje nebo útěku, se kterým se rodíme.

Bylo by obtížné a bezpochyby nevýhodné kultivovat v mozku chvilkovou pauzu v situaci, kdy se na nás řítí auto a nám by opravdu šlo v danou chvíli o život. Nebo se učit pauzy ve chvíli, kdy se dotknu rozžhavené pánvičky, a já si zadebatuji, jestli mě to opravdu příliš pálí, nebo je to v pořádku a ještě tam sekundu dvě zůstanu.

Ve většině dnešních situací nepotřebujeme reagovat bojem nebo útěkem

Avšak ve většině životních situací nepotřebujeme reagovat bojem nebo útěkem. V dnešní společnosti máme většinou více času na vyhodnocení okolností. A tak je mnoho našich emocí poháněno tím, jak smýšlíme o světě, jak interpretujeme různé situace a jaké máme představy o sobě, ostatních a o světě. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, většina našich emocí je tedy produktem našeho myšlení.

Dokážeme tedy kontrolovat a tvořit své emoce?

Odpověď na tuto otázku je tedy nejednoznačná. Ve skutečnosti my všichni tvoříme emoce BU i TD, avšak někteří z nás si více uvědomují své emoce TD a to, co je tvoří a vyvolává.

Pokud tak neděláte, silně doporučuji, abyste tuto svou schopnost rozvíjeli a začali věnovat pozornost svým myšlenkám, které do velké míry pohání naše emoce. Naše myšlenky jsou totiž jednou z hlavních cest pro řízení našich emočních reakcí. Pokud jsme si vědomi svých myšlenek, které směřují shora dolů, pak máme moc se pozastavit a upravit myšlenky směrem k podnětu tak, aby vytvářely šťastnější a klidnější pocity.

Zdroj:

• McRae, K., Misra, S., Prasad, A. K., Pereira, S. C., & Gross, J. J. (2011). Bottom-up and top-down emotion generation: Implications for emotion regulation. Social Cognitive and Affective Neuroscience, 7(3), 253-262.