Nový výzkum, který byl publikovaný tento měsíc v září 2020, na Lékařské fakultě Washingtonské univerzity v St. Louis, pomáhá osvětlit překvapivé spojení mysli a těla. U myší vědci zjistili, že imunitní buňky obklopující mozek produkují molekulu, která je poté absorbována neurony v mozku, kde se jeví jako nezbytná pro normální chování.
Mozek a tělo nejsou tak oddělené, jak si pořád mnoho lidí myslí. Zjištění z této studie ukazují, že v našem mozku existují prvky imunitního systému, které ovlivňují mysl i tělo, a že právě tato imunitní molekula IL-17 může být klíčovým spojením mezi těmito dvěma hlavními body, mezi mozkem a tělem.
Výzkumníci z této univerzity zjistili, že tato imunitní molekula IL-17 je produkována imunitními buňkami, které se nacházejí v oblastech kolem mozku, a mohla by ovlivňovat funkci mozku prostřednictvím interakcí s neurony a u myší tak následně ovlivňovat chování podobné úzkosti. Nyní zkoumají, zda příliš mnoho nebo málo této molekuly IL-17 může souviset s větším výskytem úzkostí u lidí. Je fakt, že my lidé toho máme s těmito tvory víc společného, než si možná myslíme. Sdílíme s nimi řadu molekulárních cest a čelíme stejným výzvám, ať už na poli stárnutí, imunity či jiných.
IL-17
Interleukin (IL) -17 byl objeven v 90. letech a od té doby se ukázal jako pozoruhodný cytokin, který jedinečnými způsoby přispívá k imunitní odpovědi hostitele. IL-17 je tedy cytokin, signální molekula, která aktivuje a řídí imunitní buňky a řídí imunitní reakci u infekcí. Tato molekula byla také spojována s autismem ve studiích na zvířatech a depresí u lidí. Nicméně způsob, jakým tato imunitní molekula může ovlivňovat mozkové poruchy, je zatím záhadou, protože v mozku není mnoho imunitního systému a těch pár imunitních buněk, které v mozku fungují, tuto molekulu přímo nevyrábějí.
IL-17 a zánět
IL-17 je též silným iniciátorem zánětu a pomáhá nás chránit před napadajícími patogeny. To, že je pro nás zánět v těle důležitý, už víme, protože se o něm na našem blogu a v našich videích hojně bavíme. V každém případě je důležité tento zánět mít v rovnováze. Jakmile je dlouhodobě zvýšený, způsobuje to chronický zánět. Tím se dostáváme na druhou stranu bariéry. Cytokiny totiž mají také temnou stránku. Přispívají k destrukci tkání, ke které dochází právě u chronických zánětlivých a autoimunitních onemocnění. Je tedy zásadní dlouhodobě ve svém těle zánět snižovat a udržovat ho v optimální rovině.
Vědci, kteří tuto molekulu zkoumají, zjistili, že tkáně, které obklopují náš božský mozek, se hemží imunitními buňkami, které tuto molekulu IL-17 vyrábějí. Aby zjistili, zda mají tyto gama-delta T buňky v blízkosti našeho mozku vliv na chování člověka, podrobili myšky zajímavému experimentu.
Experiment #1
V tomto experimentu se jednalo o testování paměti, sociálního chování a shánění potravy. To vše za podmínek, které u myší vyvolaly stres a úzkost. Myši, kterým chyběly gama-delta T buňky nebo IL-17, byly k nerozeznání od myší s normálním imunitním systémem při všech opatřeních kromě úzkosti.
Jak experiment probíhal? Nechali myši ve volné přírodě, na poli, kde byly vystavené predátorům, jako jsou sovy a jestřábi, takže se u nich spustil strach, stres a úzkost. Pak vědci provedli dva samostatné testy. Tyto testy zahrnovaly možnost myší vstoupit do exponovaných oblastí. Mohly se tedy buď zdržovat v bezpečnějších oblastech, na kraji pole, nebo v otevřeném prostoru. Zjištění bylo velmi zajímavé.
Výsledek
Myši s normálním množstvím gama-delta T-buněk a hladinami IL-17 se během testů držely většinou u okrajů, kde bylo více bezpečí. Zdržovaly se v chráněnějších oblastech. Naopak, myši bez gama-delta T buněk a molekuly IL-17 se pustily do otevřených oblastí. Vědci toto zjištění interpretovali jako snížení ostražitosti a úzkosti.
Vědci navíc zjistili, že neurony v mozku mají na povrchu receptory, které na tuto molekulu IL-17 reagují. Když vědci odstranili tyto receptory, aby neurony nemohly detekovat přítomnost IL-17, myši vykazovaly menší ostražitost. Vědci tvrdí, že zjištění naznačují, že změny v chování nejsou vedlejším produktem, nýbrž nedílnou součástí neuroimunitní komunikace.
Experiment #2
Ačkoli vědci nevystavovali tyto myši bakteriím nebo virům, aby přímo studovali účinky infekce, vstříkli jim lipopolysacharid, bakteriální produkt, který vyvolává silnou imunitní odpověď.
Výsledek
Gama-delta T buňky v tkáních kolem mozků myší produkovaly v reakci na injekci více IL-17. Když však byla zvířata léčena antibiotiky, bylo množství IL-17 sníženo. To naznačuje, že gama-delta T buňky mohou cítit přítomnost normálních bakterií, jako jsou ty, které tvoří střevní mikrobiom, a také napadení bakteriálních druhů a přiměřeně reagovat na regulaci chování.
Vědci spekulují, že vazba mezi imunitním systémem a mozkem se mohla vyvinout jako součást mnohostranné strategie pro přežití. Zvýšená ostražitost by mohla hlodavcům pomoci přežít infekci tím, že je odradí od chování, které zvyšuje riziko další infekce nebo útoků predátorů v oslabeném stavu.
“Imunitní systém a mozek se s největší pravděpodobností vyvinuly společně,” říká Alves de Lima. “Výběr speciálních molekul, které nás chrání současně imunologicky i behaviorálně, je chytrý způsob ochrany před infekcí. To je dobrý příklad toho, jak cytokiny, které se v zásadě vyvinuly k boji proti patogenům, také působí na mozek a modulují naše chování.”
Závěrem bych chtěla jen dodat, že tato molekula je velmi komplexní, a proto mě tak fascinuje. Tvoří nám paradoxy, ve kterých není moc možné něco generalizovat. Což nás přivádí opět zpátky k tomu, že naše tělo je individuální a každá situace vyžaduje jinou reakci našeho systému. Tohle vše nás vede dál na nekonečné cestě poznání.
Rád bys měl imunitu jako superman? Připravili jsme pro tebe speciální imunitní balíček složený na základě našich zkušeností. Zároveň je tento balíček s 15% slevou, dopravou zdarmu a protokolem dávkování. Tak neváhej a podpoř dlouhodobě svoji imunitu!
