První rok Code of Life: Začátky nejsou snadné

Píše se rok 2020, začátek srpna. Zrovna proběhl interní kemp jen pro náš hlavní tým a mně došlo, kolik nás tam dohromady je! Bylo nás deset. Je to přesně jeden rok, kdy jsme se sešli na interním kempu poprvé, a to nás bylo o polovinu méně. Příběh, jak vzniklo Code of Life, je neuvěřitelný; kde začít?

Začnu u sebe. Každý z nás, kdo jsme Code of Life založili, by příběh popsal trochu jinak. Budu s vámi tedy sdílet verzi sama za sebe. 

Před několika lety jsem začala dělat kempy v přírodě, podnikat zimní expedice na Sněžku a chtěla jsem v tu dobu založit to, co je dnes právě Code of Life. Jenže to nevyšlo. Nemohla jsem najít lidi, kteří by toho se mnou šli. Sama jsem nevěděla, kde pořádně začít, neměla jsem tolik zkušeností v businessu, chyběl mi přehled, co lidi opravdu chtějí, ani jsem nebyla ukotvená v tom, co mě vlastně v biohackingu baví a naplňuje. Je pravda, že jsme se o něco snažili s mým tehdejším přítelem, který byl i u zrodu kempů a pomáhal mi na úplném začátku, ale nebylo to prostě ono. Něco nám chybělo. Něco, co se nedá naučit nebo získat. Chybělo nám srdce v projektu, které by nás všechny spojovalo. 

Poznávání se s Liborem

Za nějakou dobu jsem díky otužování potkala Libora. Pozvala jsem ho jako hosta na kemp. Jsem velmi skeptická vůči lektorům a nějakou dobu mi trvalo, než jsem mu dala slovo. Jsem ráda, že jsem svoji přehnanou kontrolu pustila, protože jsem našla diamant. Ten diamant je právě Libor. Neznám lepšího lektora ve svém oboru, než je on. Jde do takové hloubky, nejen v odbornosti, ale i v tom, jak své know-how předává lidem, že jsem jím byla opravdu fascinovaná. Věděla jsem, že chci dělat kempy s ním. Sladili jsme se jako lektoři velmi rychle, jako jin a jang. Chtělo to pár zásadních a tvrdých rozhodnutí, jako ukončit nefunkční vztah a přejít do módu poslání, kdy děláte něco, co vás převyšuje. Něco, co vás baví, v čem vidíte smysl jak pro sebe, tak pro společnost.

Naše spolupráce s Liborem byla zásadní a klíčová k tomu, aby se mohlo stát to, co se děje teď. Když jsme společně vystupovali na různých akcích, nejen na našich kempech, ale i na veřejných konferencích, festivalech a při jiných příležitostech, bylo vidět, že na nás lidé reagují jinak, když vystupujeme spolu, než když vystupuje každý sám za sebe. Rozhodli jsme se, že se víc poznáme a založíme společnost. 

Buď je to HELL YES, nebo je to NE!

To, jak se poznávají biohackeři do hloubky, není něco, co byste viděli v každé firmě. My jsme chtěli vidět toho druhého se vším všudy, se všemi strachy, zraněními. Takového, jaký ten člověk opravdu je. Založit společně firmu není jen tak. Je to jako manželství. Buď do toho jdete naplno s důvěrou, s vizí, že to je navždy, nebo to nikam nepovede. 

Naše první dvě setkání se odehrála ve velmi úzkém kruhu pod dohledem odborníků a za pomoci psychedelických látek, kdy jsme se dostali do rozšířeného stavu vědomí a mohli jsme navzájem do sebe nahlédnout tak, jak bychom v normálním stavu nemohli. Bylo to velmi silné a oba jsme v sobě viděli věci, které bychom za normálních okolností nejen neviděli, ale ani neodkryli. Po dvou týdnech intenzivní integrace a “deep talks” jsme věděli, že tvořit spolu bude hodně velké. 

Rozhodně ANO!

Naše třetí setkání, které bylo klíčové, se uskutečnilo v indiánské potní chýši (sweat lodge). Je to šamanisticky laděné saunování, podle tradice indiánů. Jste v chýši, která je vyhřátá na cca 70-80 °C. Chýši vede zkušený člověk a strávíte v ní zhruba 2–3 hodiny. Čtete správně. Lidé se do potní chýše chodí znovu narodit. Mně se to opravdu stalo. Byl to pro mě transformační zážitek, který už nikdy nebudu opakovat. Toto setkání nám oběma ukázalo, jakou sílu v sobě máme a co všechno jsme schopni zvládnout. Nejde ani tak o to, že člověk zvládl potní chýši. To samo o sobě něco znamená, ale není to nic, co by se zvládnout nedalo. Šlo tam o celý proces toho, jakým způsobem jsme trpěli a jakým způsobem jsme se s tím vyrovnávali.

Tato tři setkání, kempy, expedice na Sněžku a mnoho hlubokých konverzací, to vše nás přimělo k tomu, abychom do toho spolu šli. A pak se to začalo dít. V okamžiku, kdy jsme si řekli “ANO”, tak se spustila lavina synchronicit a celý příběh se prostě začal dít a to ve velmi krátké době. 

Kdo dal značce duši

Oslovila jsem Jana Vítka, aby nám vymyslel název a udělal celou firemní grafickou identitu. Nechtěla jsem jen tak někoho, chtěla jsem, aby to vymyslel člověk, kterého zajímá, co děláme, dokáže se na nás opravdu nacítit a tím dát značce duši. To se stalo. Jan prošel během tvorby úžasným procesem. Název k němu přišel, když byl v rozšířeném stavu vědomí pod stromem na konci světa, kde tvoří svůj co-living projekt. S Liborem jsme věděli, že je to HELL YES! Nejvíc mě baví právě ten proces, cesta a to, jaké lidi na své cestě potkáte. A Jan je rozhodně jeden z lidí, který dal naší značce duši. 

Kryštof, Vojta, Brain We Are a propojení našich mozků

Pak už to byla jen jízda. Oslovila jsem Vojtu a Kryštofa, kteří v tu dobu už tvořili podcast Brain We Are, do kterého si pozvali nejdřív Libora a pak mě. Podcast s nimi mě bavil, ale nedávala jsem jim tolik pozornosti. Nicméně jsem začala Vojtu sledovat na Instagramu a najednou jsem viděla, že se biohackingu věnuje víc, než jsem si myslela. Líbil se mi jeho pohled na tuto tématiku. Začala jsem kluky sledovat, poslechla si pár podcastů a napadlo mě je pozvat na jednu akci do Brna, kterou pořádal náš skvělý kamarád Tom Zdražil. S Liborem jsme jim řekli, že jestli chtějí, ať koupí lístky do vlaku a můžeme si po cestě popovídat. Myslím, že na tuto jízdu vlakem ani já, ani kluci jen tak nezapomeneme. 

Bavili jsme se o mozku, o biohackingu, o smyslu ve světě, o vědomí, o tom, jak vnímáme svět. Během několika hodin jsme si málem odpálili mozky do vesmíru. Přijeli jsme na Brněnskou přehradu, vzali si kokos do ruky a začali se bavit. Věděli jsme, že kluky chceme do Code of Life přizvat a tvořit společně. Bylo to úplně šílené, protože jsme se navzájem vůbec neznali, ale prostě jsme věděli. To je něco, co se dá těžko popsat slovy. 

Biohackerů přibývá, tým roste

Najednou se tak vytvořilo jádro Code of Life. Něco, co tady s námi bude desetiletí. Něco, co nás všechny naplňuje, živí a zároveň pomáhá společnosti. Příběh tady ale nekončí. Už v té době se okolo nás začali ochomýtat lidé, kteří se po půl roce stali členy týmu. Pomáhali nám na kempech a jiných akcích jako dobrovolníci, začali nám na kempech vařit a najednou bylo jasno. Jsou to lidé, jako je Honzík, Jan a Lucka. Neuvěřitelní lidé, kteří by mohli dělat milion dalších věcí, včetně svých vlastních kempů a akcí, ale chtěli být s námi. 

Příběh pokračuje. Tohle vše je krásné. Našla jsem lidi, kteří vidí podobnou realitu jako já. Lidi, kteří dělají jen to, co je baví a naplňuje, a vidí v tom smysl jak pro sebe, tak pro společnost. Jenže tohle nestačí. My jsme lektoři, odborníci, experimentátoři, biohackeři. I když máme zkušenosti s podnikáním, tak bychom to v tomto seskupení nezvládli. 

Honza a Daniel aneb do hry vstupují další klíčoví lidé

Do hry vstupují další klíčoví lidé. Honza a Daniel. Honza je u nás velmi populární jméno, jak jste si asi všimli. Daniel se ozval Vojtovi a Kryštofovi, protože se mu líbil jejich podcast a to, co dělají. Chtěl se s nimi spojit a vytvořit to, co už se vlastně paralelně začalo dít. Tak jsme se sešli s Danielem a začali se poznávat.

Daniel je typově úplně jiný než my, takže pro mě osobně byla větší výzva pustit kontrolu a nastavit důvěru. Je to velmi úspěšný podnikatel, je vidět, že umí dobře mluvit, a místo tepláků na schůzky nosí kvádro. Něco mi ale říkalo, ať tomu dám šanci. Něco mi říkalo, že by bylo přeci skvělé, kdybychom měli v týmu rozmanitost. Zároveň jsem věděla, že umí něco, co my s Liborem a klukama neumíme, a to je dát vizi a hodnoty do praxe. Udělali jsme tedy na podzim roku 2019 další interní kemp jen pro nás a Daniela pozvali, abychom se lépe poznali.

Dan se věnuje mindhackingu, takže nás okouzlil nejen svými podnikatelskými dovednostmi, ale i svým know-how, které okolo mindsetu má. Po tomto kempu, kdy jsme prošli opět mnoho zkoušek a vedli spoustu zásadních hlubokých konverzací, jsme se rozhodli, že mu dáme důvěru a půjdeme do toho společně i prakticky. Do této doby Code of Life ani nebylo založené, bylo zatím jen v našich hlavách. 

Trocha businessu a trocha praktického přístupu

A příběh pořád pokračuje. Daniel už vytvořil několik firem právě s Honzou a bez něj do toho jít nechtěl. Honza je člověk, který dělá veškerou “černou práci”, která není vidět, má rád čísla, rozum, racionální a systematické přemýšlení a není to biohacker ani mindhacker. Je to prostě člověk, kterého baví čísla a tvořit věci prakticky. Sešli jsme se tedy všichni dohromady i s Honzou a věděli jsme, že je to prostě zase HELL YES. Opět, zní to šíleně, vůbec jsme se neznali a pro mě osobně to byla velká jízda, protože jen tak někomu nedůvěřuji, ale evidentně to tak mělo být.

Dnes jsem za tato rozhodnutí a odvahu jít do neznáma velmi vděčná, protože to, co tvoříme společně, je něco, co bychom sami jako jednotlivci nezvládli a ani nechtěli dělat.

Rozmanitost v našem týmu

Jsem velmi vděčná za tu rozmanitost, kterou v týmu máme, za bezpečný prostor pro radikální upřímnost a učení se od sebe navzájem. Přála bych takovou rozmanitost a přístup každého jedince každé firmě. I když to není vždy jednoduché, tak vím, že tohle je něco, po čem moje duše toužila celý život. Stavět si svojí hračkárnu, hrací pole, s lidmi, které to baví stejně tak jako mě. Každý z nás je jedinečný, a tím tak tvoříme puzzle, obrázek, v němž každý je zásadním kouskem pro jeho úplnost. 

Podobně jako je to s mozkem, který se do určitého věku vyvíjí, tak je to i s Code of Life. Jsme momentálně v prvním roce, kdy dáváme do firmy úplně všechen svůj čas, energii a pozornost. Jsme na začátku, ale už teď je to jízda. Vím, že ať už vytvoříme cokoliv, tak to bude skvělé. Bude to skvělé, protože to tvoříme s láskou a protože nás to prostě baví. 

Pokud čtete tento článek, pak jste u toho i vy a my jsme za to moc vděční. Nezapomeň se přidat do naší Biohacking CZ/SK skupiny!