Kyber-cukry a ranní zabiják pozornosti

Kyber-cukry mění naši schopnost budovat návyky, udržet si dobrou náladu i mít radost z maličkostí. Jak se vyhnout “kazítkům” nálady a návyků?

Je to jedna z nejtěžších věcí celého dne, ale může ovlivnit spoustu rozhodnutí, velkých myšlenek či nápadů. O čem je řeč? O ranním “nekouknutí” se na obrazovku telefonu! Jedná se o drobnost s velkými dopady na naše fyzické i mentální zdraví. Telefony nás totiž každý den zásobují tunami odměn v mikrodávkách lajků, novinek a (ne)naplněných chtíčů. I to je důvodem, proč jsme si navykli hned po vypnutí budíku projet zprávy na Facebooku, mrknout na blyštivé věci Instagramu nebo se podívat, jestli se ve světě neděje nějaká katastrofa. Proč je telefon po ránu tak svůdný a proč si jeho obrazovku odepřít v první hodině po probuzení? 

Krabice Nutelly v obrazovce telefonu?

Čím to je, že nám obrazovky přístrojů ráno tak snadno ukusují kusance z naší pozornosti? Veškeré online prostředí je totiž vytvořeno přesně na míru lidským primárním instinktům, a zejména na míru jedné molekule – dopaminu. Každý barevný gif, notifikace nebo novinka ze světa produkují v mozku neurochemický koktejl dopaminů, který nás udržuje ve stavu zájmu a někdy až závislosti. Nejcitlivějším vynálezem moderní doby jsou však “lajky”. Ty našemu mozku umožňují takřka měřit zájem ostatních o nás a hodnotit podle toho naši pozici ve světě.

Internet je tak plný neodolatelných kyber-cukrů, které si nejde jen tak jednoduše odpírat, a proto jsou obrazovky telefonů po ránu jako minové pole pro naši pozornost a vůli. Jen si představte, jaké by to bylo se každé ráno probudit s krabicí plnou koblih plněných Nutellou vedle hlavy? Odolali byste? O kolik pozornosti byste byli chudší po takovém probuzení?

A přesně to každý den děláme. Telefony jsou naší prodlouženou rukou, společníkem, se kterým spíme častěji než se svými drahými polovičkami. A vejde se do nich nekonečně více cukru než do krabice plné koblih! 

Fenomén zvaný FOMO

Už jste o tom slyšeli? Ne? Tak to vám asi něco uniklo… FOMO je strach z toho, že vám utíká něco aktuálního (z angl. Fear of missing out). Bojíme se, že nestačíme raketově rychlé době, že nemáme přehled nebo že se neobjevíme na akci důležité pro naše postavení mezi přáteli. FOMO vede naši mysl k neustálé potřebě kontrolovat novinky. A telefon? Ten je jich přeci plný!

Jakmile se tenhle strach objeví uvnitř naší hlavy, je o to těžší dát telefon z ruky. Ale už jen krátká dávka pauzy od kyber-cukrů po ránu umožňuje přepnout pozornost z vnějšího světa do toho vnitřního. Naladit se na sebe a definovat si svůj den. 

Digitální hygiena a dopamin

Dopamin nás za každé kouknutí na telefon odměňuje, ale také tím nastavuje systém odměny do celého dne, a dokonce i života. Zkrátka, když do sebe ráno nacpeme krabici koblih, čerstvě natrhané ředkvičky ze zahrady už mozku takové potěšení nepřinesou. Říká se tomu adaptace neboli přizpůsobení současné hladině uspokojení. Když obrazovky telefonů naučí mozek na “rychlý a okamžitý” přísun dopaminů, nebudeme tak pečliví ve vyhledávání odměn v reálném světě, jako je lidský kontakt, procházka v přírodě nebo vděčnost za maličkosti. A co s tím?

Každý extrém má svůj proti-extrém, aby mohly vzájemně udržitelně fungovat. A tak si stačí osvojit alespoň několik nástrojů digitální hygieny, která šetří naši pozornost skrze správné nastavení prostředí. Nemůže nás zneužít něco, čeho si nevšimneme, no ne? Můžete si před spaním dát telefon do jiné místnosti, odstranit si “sladké” aplikace z hlavní obrazovky nebo si je zablokovat na první hodinu po probuzení. To vše šetří tu nejcennější pozornost, která se může věnovat vytváření lepších návyků, které v ranních hodinách ovlivní průběh celého dne.

Jiří Kryštof Jarmar

Jiří Kryštof Jarmar

Fascinují ho neurovědy, mozek a jeho optimalizace. Je věčný student a výzkumník na poli neurověd.

Podobné Příspěvky

Další příspěvek