Jak získat každý den víc času?

Taky jste si někdy přáli zmáčknout tlačítko a zastavit čas? Aklimatizovat se, pochopit všechny zúčastněné, dostudovat vše potřebné a znovu čas spustit?

Čas je takový nepolapitelný zdroj, o kterém si stále více lidí v dnešní době myslí, že ho nemá dostatek. A ačkoli si myslí, že více času by pomohlo, tak více času není řešením. Většina z nás totiž pracuje se svým časem REAKČNĚ.

Tento reakční, nikoli tvůrčí stav způsobuje nejen to, že nemáme mít dost času na ty podstatné věci, které nás přibližují k našemu smyslu, ale zároveň nám zamezuje strávit dostatek času ve flow, v němž jsme schopni za stejné množství času udělat až sedminásobek toho, co uděláme, když ve flow nejsme.

Tato reakční a neustále uspěchaná mentalita však sabotuje naši schopnost se zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a upravit cestu, kterou jsme se vydali. Dokonce bych řekl, že sabotuje naši schopnost se opravdu pohnout z místa. 

Jak k tomu přistoupit, by vystačilo na celou knihu, ale jedním z nejsnazších řešení je stát se mistrem v alokování svého času. Podělím se s vámi o 3 tipy, které vám pomohou stát se pánem svého času, trávit více času ve tvoření, a tím pádem více času ve flow.

1. Seznamte se s Parkinsonovým zákonem

“Každá práce trvá tak dlouho, kolik je na ni k dispozici času.”

Jinými slovy čas potřebný pro dokončení práce se prodlužuje s délkou času, kterou máme k jeho dokončení. Ačkoli je to banální, je to tak. Zamysleme se nad tím.

Když jsme odborníci v tématu, píšeme článek a máme na něj 60 min, tak ho napíšeme za 60 min. Pokud však na něj máme týden, vynaložíme na něj celý týden. Teď určitě namítnete: Článek pak nebude tak kvalitní. Určitě, jsou články a články. Berme však v úvahu, že jste odborníkem v tématu a že článek má být na 1-2 strany A4. Pak kvalita článku, který píšeme hodinu, je srovnatelná, někdy dokonce vyšší než toho, který píšeme týden. Při dostatku času častokrát stejně necháváme vše na poslední chvíli. A pokud ne, pitváme detaily, jež pro konečný text, který má pouhé 1-2 A4 textu, nejsou tak důležité. Tyto informace bychom totiž v 60 min opominuli pro nepodstatnost.

Proto rada:

Buďte nemilosrdní, když si sami stanovujete termíny. Vytvořte objem času a místa pro svou práci a nedovolte mu se rozšířit. To ve vás vyvolá umělý pocit naléhavosti. Tato naléhavost vytvoří dojem rizika, že nedojde k dosažení cíle. A riziko je jedním ze spouštěčů pro flow.

Proto často námi vytvořené jasné deadliny vytvoří urgenci a riziko, a tím více flow.

Mluví o tom i Tim Ferriss v knize Čtyřhodinový pracovní týden. Doporučuje využívat pravidlo 80/20 společně s tímto zákonem. Doporučuje “přesně určit několik rozhodujících úkolů, jež nejvíce přispívají k dosažení příjmu, a naplánovat jejich provedení s velmi krátkými a jasně určenými termíny.”

2. Použijte auditorský přístup ke svým aktivitám

Alespoň 1 týden za pár měsíců mějte přehled o všem, co v týdnu děláte. Vše si zapisujte. A pokládejte si otázky:

• Co mohu vyloučit?
• Co mohu delegovat?
• Pro co mohu vytvořit systém a automatizovat toto jednání dlouhodobě?

Zlaté pravidlo: Pokud si nejste jisti, zda je zásadní, abyste ten úkol dělali zrovna vy, tak ho na 100 % můžete vynechat či delegovat. Pokud to není HELL YEAH, tak je to HELL NO, jak rádi říkají lidé v našem týmu. 🙂

Buďte ke svému času nemilosrdní.

3. Velké úkoly mají přednost – POKAŽDÉ

Zde se jedná o klasické řízení času. Důležité má přednost před urgentním/reakčním. Je to jednoduché, ale z důvodu stresu a žití v reakčním času na to mnozí zapomínají. Nejdříve vždy dělejte věci, které jsou důležité pro vás. Ty velké šťavnaté úkoly, které vás opravdu posunou vpřed k vašemu cíli/smyslu.

Ty naléhavé, reakční věci typu emaily, schůzky nebo telefonáty se dělají až poté, co to důležité je splněno.

Aktivity nezbytné pro komplexní růst, jako je pohyb, strava, vzdělávání, aktivace parasympatiku a další, se prokládají těmi aktivitami, které nás přibližují ke smyslu.  

A co když začnu tím reakčním?

Pokud to otočíte, jako to dělá většina lidí v moderní společnosti, budete začínat urgentní/reakčními úkoly a pokračovat sekundárně těmi důležitými, tak se na důležité nikdy nedostane. To je prostě tvrdá pravda.

Na toto téma je známé hezké připodobnění. Představte si sklenici. Důležité úkoly jsou kameny. Ty by měly jít do sklenice jako první. Reakční urgentní úkoly jsou písek. Ten by měl být rozmístěn mezi kameny. Pokud však naplníte sklenici první pískem, pak do ní již kameny nedostanete. A totéž platí pro úkoly a následně z toho vyplývající naplněný život.

Věřím, že vám tyto informace pomohou ukrást si nějaký čas nazpět.