Víš, co je to hyperventilace? Je to způsob dýchání, kterého se možná dopouštíš přes den a který může mít negativní dopady na tvoje zdraví. Jak se jí vyhnout v běžném životě a jaké má využití jako dechová technika?
Jak je hyperventilace braná v medicíně?
Slovo hyperventilace má v medicíně negativní podtón. Technicky jde o zrychlený dech, zpravidla nekontrolovaný, u kterého dochází ke snížení množství oxidu uhličitého v krvi.
Hyperventilace souvisí často s akutními zdravotními problémy nebo stavy, jako je panická ataka, mrtvice, srdeční selhání, astma, nemoci plic, hyperventilační tetanie nebo předávkování některými léky a další.
Hyperventilace v běžném životě
Hyperventilace (předýchání) nemusí být spojena jen s akutním zhoršením zdravotního stavu. Můžeš ji zažít třeba při náhlém ponoru do ledové vody, i když se pod tebou zrovna nepotápí zaoceánská loď v arktických vodách. Pokud otužování není tvůj nejlepší kamarád, tak náhlý ponor do studené vody způsobí, že se ti nekontrolovatelně zrychlí dýchání. Že sis na studenou vodu po úvodním šoku zvykl/a, ukazuje to, že se tvůj dech zase vrátí do klidu.
Hyperventilační syndrom není jen záležitost akutních stavů. Jeho největší riziko tkví v tom, že ho nevědomě děláš pravděpodobně každý den, delší nebo kratší dobu. Nevědomá hyperventilace může být, když dýcháš pusou nebo nadechuješ až moc vzduchu. Rady typu “rozdýchej to” nebo “udělej hluboký nádech, to tě uklidní” jsou bohužel mimo – velké dechy tě biologicky nejen neuklidní, ale naopak vystresují. Špatné dýchání ze stresu tak spíše umocníš.
Syndrom předýchávání (nevědomá hyperventilace) je oblast, kterou medicína “hlavního proudu” teprve objevuje, navzdory tomu, že výzkumy v této oblasti jsou starší než 70 let. Dr. Buteyko (1923 – 2003) byl už v polovině dvacátého století v Sovětském svazu přesvědčen o nutnosti věnování pozornosti dechovým vzorcům nejen u pacientů, ale i dětí a populace celkově. Viděl v nefunkčních dechových vzorcích (kam hyperventilace patří) příčinu mnoha zdravotních problémů, dokonce i faktor ovlivňující tvar tváře u dětí!
Základní logika předýchávání je taková, že i dýchat můžeš až moc. Stejně, jako se můžeš přejíst nebo vypít více, než je zdrávo.
Kolik je až moc?
Medicína, biohacking i věda o dýchání jsou typické svými možnostmi měření. U dechu řešíme například takzvanou minutovou ventilaci, což je číslo, které značí, kolik litrů vzduchu projde tvými plícemi za minutu. Běžně to jsou čtyři až šest litrů. Při předýchávání, například u astmatu, to může být až 15 litrů. To je trojnásobek! Když se vrátím k přirovnání s vodou, představ si vypít 10 litrů vody, což může být pro běžného člověka v běžném dnu velmi obtížné na zpracování. Stejně tak i obyčejný člověk, který se předýchává, ztěžuje svému organismu fungování a škodí si.
Proč více dýchání není lepší
Velmi rozšířený omyl je, že velký nádech ti dá více kyslíku. To není pravda a ty si to můžeš sám/a změřit. Tato pomůcka ti změří nasycení krve kyslíkem kdykoliv a kdekoliv. Pokud jsi zdráv/a, budeš ho mít 95 až 99 %. Víc ho mít nemůžeš. Do krve by se nevešel. Tedy rady typu dýchej, ať máš více kyslíku, se bohužel míjí účinkem.
Co víc, velký výdech tě zbaví oxidu uhličitého, který je ovšem nezbytný pro přenos kyslíku z krve do buněk. Se sníženou mírou oxidu uhličitého si vlastně způsobujeme nedokysličení tkání. Je to tak, velké nádechy a výdechy čili “prodýchávání” je ve skutečnosti předýchávání (hyperventilace). Zhoršuje okysličení, místo toho, aby ho zlepšovalo.
Jako “bonus” hluboký dech vystresuje tvoji nervovou soustavu. Když chci na konferencích ukázat manažerům rozdíl mezi dechem ve stresu a v klidu, začínáme velkými nádechy otevřenými ústy. Po dvou nebo třech kolech o deseti opakováních se účastníci cítí více v neklidu. Tento typ dýchání také aktivuje a uvolní do krevního oběhu více stresových hormonů. Aby ses uklidnil/a, potřebuješ přesný opak: dýchej nosem, s důrazem na pomalý výdech.
Čtyři tipy, jak na nechtěnou hyperventilaci:
- Dávej pozor přes den na svůj dech: nevzdychej, nezívej a nedělej velké nádechy.
- Zalep si na noc pusu páskou. To zní možná zvláštně, ale buď si jistý/á, že je to jedna z nejlepších možností, jak zvýšit kvalitu spánku a také dechu přes den.
- Přes den zadrž občas dech ve výdechu. Stačí na pět nebo deset vteřin. Tím vyrovnáš případnou nižší úroveň oxidu uhličitého, způsobenou výdechy ústy nebo mluvením.
- A to je poslední bod. Mluvení je vlastně forma pomalého výdechu pusou. Snaž se při mluvení nadechovat nosem, a ne pusou. Možná to přijde tobě nebo tvému okolí zvláštní, ale věř, že za tu úsporu energie to stojí. Tento dechový biohack ti pomůže k vyšší úrovni energie každý den.
K tomuto tématu mrkni na tento článek:
Pár tipů, jak využít hyperventilaci ve svůj prospěch:
- Vždy, když se potřebuješ povzbudit, tak můžeš provést sérii deseti až dvaceti rychlých dechů (nádech i výdech). Je to zároveň trénink tvé bránice (hlavního dechového svalu). Tento typ dechu je povrchnější a pomůže ti se aktivovat například po hodinách u PC nebo před důležitou schůzkou. Ujisti se, že neztratíš rovnováhu, tím, že se posadíš do židle nebo křesla s opěrkami nebo se alespoň opřeš o stěnu.
- Pokud chceš zlepšit svůj sportovní výkon, nauč se Wim Hofovu dechovou techniku. Rozhodně ne z videa, ale od instruktora tváří v tvář. Určitě po něm/ní chtěj, aby tě naučili kompletní dech (jak můžeš vést dech do břicha, boku bránice a až pak hrudníku). Pokud neví, jak na to, vyber si jiného instruktora.
Jaké známé dechové techniky používají hyperventilaci?
Wim Hof metoda
Ve Wim Hof komunitě se používá výraz “superventilace” pro řízenou formu hyperventilace. Dýchání ve Wim Hof metodě využívá velký, hluboký nádech a pasivní, vypouštěcí výdech. Tímto způsobem dýchání vydechneme hodně oxidu uhličitého. Díky tomu se krátkodobě sníží prokrvení mozku. To pak způsobuje “vysoké” stavy, kdy zažíváme různé neobvyklé pocity nebo se nám před očima míhají obrazy. Pokud víš, jak máš techniku provádět a nepřeháníš to s jejím cvičením přes týden, tak je tento proces bezpečný.
Pokud se chceš dozvědět více přínosech a rizicích Wim Hof dechové techniky, mrkni na toto video.
Holotropní dýchání
Stejně jako u dýchání ve Wim Hof metodě, používá holotropní dýchání větší nádechy, než děláš přes den.
Na rozdíl od Wim Hof dýchání trvá cvičební sekce delší čas (dvě a půl až tři a půl hodiny) a není určena k samostatnému provádění (bez dozoru kvalifikovaného průvodce). Jeho cílem je uvolnění emočních bloků, popřípadě traumat. Za touto psychoterapeutickou technikou stojí jeden z mála Čechů, kteří jsou doopravdy známí v USA, Dr. Stanislav Grof a jeho žena Christina. Tato technika vznikla jako reakce na zákaz využívání psychedelik (LSD), která byla v USA postavena mimo zákon v době hippies.
Z toho vyplývá, že dýcháním se můžeš dostat do změněných stavů, které jsou srovnatelné s některými psychedeliky. Existují samozřejmě lékaři i odborníci na dýchání, kteří tuto praxi, kvůli využití delších úseku hyperventilace, považují za nebezpečnou.
Starodávná moudrost – tradiční východní dechové techniky
Hyperventilace je známá jako dechová technika už ze staré Indie. Staré dechové techniky, známé jako pranayama, obsahují techniky jako měchový dech nebo dech čistící lebku. Obě používají cíleně zrychlené dýchání, které tě aktivuje, také pomocí zrychlení srdečního tepu a vylučování stresových hormonů do krevního oběhu.
Shrnutí
Hyperventilace je dobrý sluha, ale zlý pán. Může ti pomoci, když potřebuješ mít více energie nebo v rámci dechových technik, jako Wim Hof metoda nebo holotropní dýchání a jiné, tradiční techniky. Když zrovna některou z nich necvičíš, tak by ses jí měl/a vyhýbat tím, že budeš věnovat pozornost svému dechu přes den a třeba si zalepíš ústa páskou přes noc.
Pokud ti tento článek přinesl něco nového, budeme rádi, když ho nasdílíš svým přátelům. Pokud k němu máš jakékoliv otázky nebo připomínky, tak napiš do komentářů pod článkem nebo navštiv Biohacking CZ/SK na Facebooku, kde můžeš sdílet zkušenosti s ostatními nadšenci.
