Co je podle vás nejfrekventovanějším místem na lidském těle? Ústa a nos by pravděpodobně byly jednou z odpovědí na tuhle otázku. Jsou takovou vstupní branou do vnitřního prostředí našeho těla a kyslík jimi přijatý se poté dotkne úplně každé živé buňky. Kyslík je jako univerzální signál, který umožňuje buňkám tvořit energii pro pohyb či myšlení. Kyslík ovlivňuje naši vnitřní pohodu a spolu s tím i mentální zdraví. Kyslík je všudypřítomný, ale i přesto v našich tkáních není samozřejmostí. Když s ním tělo neumí správně zacházet, právě kyslík může poškodit naše tkáně, kyslík může rozbít neurony a kyslík může být i ve svém nadbytku zkrátka nedostupný. Čím to je?
Lenivý dech
Kolik vypijete za den vody? Voda je jedním ze zdrojů kyslíku pro tělo. Avšak nepřijmeme jí více než 3-5 litrů za den. Oproti tomu kyslík se v našem těle střídá v obrovských množstvích. Průměrný člověk se nadýchá zhruba 6-7 litrů kyslíku za minutu. Za celý den to pak bude neuvěřitelných 11 000 litrů kyslíku přijatých našimi tkáněmi. Končí zde naše práce v přijímání životadárného plynu? Nikoliv. Protože to, jak dobře se kyslík v našem těle zpracuje, je dáno celou řadou dalších faktorů. A jedním z těch nejvýraznějších je samotný dech. To, jak hluboce, frekventovaně nebo trhaně dýcháme, je prvotním ukazatelem toho, jak kvalitně v našem těle zpracováváme kyslík. A právě to je ovlivněno všedními faktory, jako jsou strava, dostatek pohybu, kvalitní spánek nebo odpočinek. Než se ale pustíme do komplexního výčtu všech vstupních proudů, podívejme se na jeden jediný faktor, který může hodně napovědět a zároveň i hodně změnit.
Ha! Hyperventilace!
Co to znamená? Zkráceně to značí, že dýcháme. Hodně. Pusou. A máme víc kyslíku, než je třeba. A v čem je problém? Že se ten kyslík nedokáže prodrat do našich tkání. Potřebuje k tomu totiž svého parťáka – oxid uhličitý ( CO2 ), kterého je ale díky nadměrnému dýchání pusou v krvi a plicích nedostatek.
Valnou většinu jsme si tak vydýchali a kyslík, ač v nadměrném množství, musí čekat dlouhou frontu, než se dostane do tkání – do mozku, k orgánům, k srdci apod. A v jakých situacích nám toto hrozí? Zjednodušeně – každou vteřinou. Hyperventilace nám v evoluci sloužila dobře. Dýchání pusou se objevilo vždy při vysoce stresové situaci, docházelo tak k akutnímu zpracování kyslíku a energie. Svaly přecházely do anaerobní práce (ta, kde kyslík nepotřebují) a člověk mohl úspěšně a rychle utéct před šelmou. Dnes, pokud zrovna necestujete sami Aljašskou medvědy protkanou krajinou, nám žádné větší nebezpečí zvenčí nehrozí. A přesto máme více hyperventilace v našich životech než naši předci. Jedním z faktorů je zvýšený stres a s ním spojený zvýšený zánět. Druhým z faktorů je zkrátka jen návyk více dýchat pusou. Nos, který používají k dýchání všechna ostatní zvířata, upadá do pozadí.
A to není vše…
Jak už jsem se zmínil, hyperventilace snižuje množství kyslíku ve tkáních, průtok krve do mozku a spolu s tím mu posílá signály, aby byl neustále aktivovaný. Odsud už je to jen kousíček k roztěkané pozornosti, úzkostem, obsedantnímu chování a spoustě dalšího. Nedostatek kyslíku také signalizuje buňkám a mozku nedostatek energie, tudíž dostatečný důvod pro to se začít přejídat a méně se pohybovat. Nezní vám to vše trochu jako současné civilizační choroby, se kterými bojuje celá planeta? Těch faktorů ve výše zmíněných nedostatcích je spousta, ale my se pro jednoduchost můžeme navrátit k našim vstupním branám pro všechno vnější, a zejména kyslík.
Hyperventilace – předýchání je jako přejídání. Neplní svou původní funkci. Místo toho nás rozbíjí. Stejně jako s jídlem to není o tom, kolik kyslíku máme, ale jak dobře s ním jsme schopni zacházet. V tomto případě zajisté platí “méně je někdy více”. Neznamená to, že byste měli nyní násilím zadržovat dech. Nebo ano?
Ten nejmenší krok ke kvalitnějšímu kyslíku v těle
Vraťme pozornost ke struktuře, o které už zde padlo slovo. Která nám byla dána evolucí za nějakým účelem. Je to nos. Postupné učení se dýchat nosem, nejprve v běžných situacích, při chůzi, při hovoru, a poté i v zátěžových situacích, jako je sport, běh nebo práce, nám dá spousty té vnitřní energie navíc! A když občas zadržíme dech ve výdechu na pár sekund, tak i tím pomůžeme vyrovnat chemické extrémy uvnitř našeho přeaktivovaného těla. A k tomu stačí jen trochu zkrotit ten svůj dech a prohnat ho do těla nosem, a ne pusou. Hluboké nádechy nosem do břicha tak už během pár sekund zklidní náš dech, tep srdce, úzkostné stavy, zlepší mentální práci mozku a spoustu dalšího. A nyní si představte, když se to naučíme praktikovat po celý den! Dech nosem má oproti puse jednu další výhodu. A tou je, že se při tom produkuje takzvané NO2, molekula plynu, která roztahuje cévy a napomáhá prokrvovat orgány. Zaručený recept na zlepšení mentálního i fyzického výkonu. A mimo jiné i sexu!
A nyní je tu prostor pro vás. Co takhle se právě teď pomalu zhluboka nadechnout, nasát okolní atmosféru, přivonět si ke kyslíku kolem, a to vše pouze pomocí nosu? Více informací o biohackingu najdeš v naší FB komunitě Biohacking CZ/SK, tak se připoj mezi nás.
