Zvyky, které nám pomohou mít i v pokročilém věku mladý a bystrý mozek

Mnozí z nás často v dnešním přeaktivovaném světě při každodenním shonu zapomínají, že pravidelná každodenní rozhodnutí, která děláme, nejen utváří to, kým jsme, ale zároveň definují, kým se staneme a často i jaké stáří prožijeme.

Biologický a chronologický věk

Asi všichni čtenáři Code of Life už slyšeli o chronologickém a biologickém věku. Pro zjednodušení: Chronologický věk je ten, kolik svíček vždy sfoukneme na svém narozeninovém dortu. Biologický věk měří to, jak moc ty roky, které jsme strávili na této planetě, poznamenaly funkčnost našeho těla a mozku. Ačkoli tento věk měří různé společnosti a různí vědci různými metodami, shodují se v tom, že chronologický a biologický věk nemusí být stejné.

A díky pokroku v nových technologiích dnes již víme, že člověk je schopen lepších výsledků. Proto se biohackeři často snaží dosáhnout co nejnižšího biologického věku, bez ohledu na ten chronologický. Snažíme se tak zachovat naši tělesnou funkčnost a bystrou, mladou mysl v jakémkoli věku.

Víme, že mnoho lidí nad 50, 60, 70, 80 nebo i 90 let má bystřejší mysl a zdravější mozek než mladíci, kteří nedělají úplně nejzdravější lifestylová rozhodnutí. Nejen skeny mozků, ale i výsledky jejich paměťových a kognitivních testů o tom i na úrovni mysli vypovídají.

Superageři – Lidé, kteří hackují stáří a dlouhověkost

Experti nazvali tyto starší lidi, kteří jsou výkonnější, zdravější a funkčnější, než je běžné u lidí v jejich věku, “superagers”.

Předpokládaná doba dožití se díky moderním technologiím neustále zvyšuje. Odborník na toto téma Peter H. Diamandis, zakladatel a předseda nadace X Prize Foundation, spoluzakladatel a výkonný předseda Singularity University a například i spoluzakladatel Human Longevity tvrdí: “100 let je nových 60 let.”

Díky neustálému zvyšování naší průměrné doby dožití stále více lidí věnuje pozornost kultivaci činností, které právě dlouhověkost dle studií podporují. Je tedy velmi užitečné každý den do sebe investovat a stát se třeba také jedním z těchto “superagerů”. 

Jak do sebe investovat pro zvýšení dlouhověkosti každý den?

Většina studií na toto téma je stále ještě mladá, ale i tak se dají pojmenovat aktivity, které nám jsou dlouhodobě prospěšné. Vycházím z článku z dílny Kalifornské univerzity, centra paměti a stárnutí v San Francisku (1), stejně jako z doporučení z blogu Petera H. Diamandise (2).

Jsou to rozhodnutí, které děláme každý den. Ať už v podobě stravy, pohybu, kvality spánku, či kvality našich emocí a myšlenek, které neustále určují, jaká budoucnost, a tedy i stáří nás osobně čeká.

1) Naše víry a myšlenky 

Je velmi výhodné kultivovat na první pohled opačné myšlenky, které se však při hlubším zkoumání krásně doplňují. Myšlenku, že život je vzácný a krátký, a tak je výhodné být přítomný a prožít život naplno, a zároveň uvědomění, jak šťastní jsme, že jsme se narodili v době, kdy je již dnes pro jedince naší společnosti normální tu být 80 let. A uvědomovat si, jak říká Peter, že pro ty, kteří udělají něco navíc, je “100 let v tomto úžasném období jen nových 60 let.”

Dnes se již tvrdí, že stárnutí může být jen další druh nemoci, kterou máme potenciál minimálně zpomalit, anebo dokonce zvrátit díky průlomům v nových biotechnologií (CRISPR, léky na buněčné úrovni atp.).

Je stárnutí nutností, nebo volbou?

2) Naučme se pozitivnímu očekávání stárnutí 

Jednou z žen považovaných vědci za superagery je 85letá soudkyně ze Spojených států Ruth Bader Ginsburg. V článku o ní se můžete dozvědět, že jednou z příčin je, že očekává od svého mozku, že bude neustále pracovat skvěle. “Mnohé napovídá tomu, že lidé, kteří mají kladný vztah ke stárnutí, stárnou zdravěji než ti, kteří k němu takový vztah nemají,” poznamenává Joel Kramer, ředitel neuropsychologie v Centru paměti a stárnutí UCSF.

Vypadá to tedy, že optimistické očekávání pomáhá stárnout šťastněji a zdravěji.

3) Předsudky, které si se stářím spojujeme

Dnešní společnost si drží spousty negativních předsudků a strachů spojených se stárnutím. Sám o sobě tento fakt je dostatečně sebepoškozující. Zeptejte se sami sebe, jakou představu si nesete ohledně stáří? Jaký starší člověk se vám vybaví? S jakým vzorem máte spojené vnímání stáří? Je to aktivní babička, která obdělává zahrádku, neustále se směje? Profesorka, která i v 90 letech píše úžasné studie a obohacuje lidstvo o knihy, studie a cenné poznatky? Nebo je to nabušený dědeček, stále aktivní, který chodí na hrazdu ven s dětmi a kultivuje tělesnou i mentální sílu?

Nebo, jak je tomu u většiny, kteří o tom ještě nepřemýšleli, je očekávání spojené se stářím: Že ve stáří nebudu funkční. Že budu nemocný. Nebudu se moci dobře pohybovat. Nebudu cestovat. Budu sám/a a přestanu být platný (což “důchodový věk”, jak víme z dřívějších článků, vlastně podporuje a člověk pak minimálně částečně ztrácí kontakt a přínos společnosti).

“Držíme se těchto nesmírně negativních stereotypů, které jsme si spojili se stárnutím. Tyto stereotypy začínají už v době, kdy jsme opravdu mladí.”

Elissa Epel, Ph.D.

“Jakmile zestárneme, na naše zdraví začínají mít tyto víry velký dopad. Neléčíme se tak rychle, jak bychom mohli. Máme větší pravděpodobnost vzniku demence, bez ohledu na to, zda pro to máme geny. I proto často nežijeme tak dlouho,” říká Elissa Epel, Ph.D, spoluředitelka Centra pro stárnutí, metabolismus a emoce UCSF.

“Studie ukazují, že negativní přístup ke stárnutí nám zvyšuje hladiny stresu, snáze přecházíme do stresové reakce a jsme vůči stresu méně odolní – což spouští biochemické kaskády, které mohou ve skutečnosti zrychlit stárnutí,” uzavírá Epel.

V druhém článku si povíme o dalších zvycích, které je výhodné si zvědomit a začít na nich pracovat pro krásnější a zdravější stáří.

Zdroje:

1. https://www.ucsf.edu/news/2018/12/412906/decoding-mystery-super-ager
2. https://www.diamandis.com/blog
3. https://www.inc.com/jessica-stillman/ruth-bader-ginsburgs-secret-to-keeping-her-brain-young.html