V dětství jsme byli neustále teď a tady, každým okamžikem jsme žili naplno. V jednu chvíli jsme plakali a vzápětí se intenzivně smáli. Byli jsme plně v každém našem momentu. Díky tomu jsme měli neustále plno energie a nadšení.
Jako dospělí nechápavě kroutíme hlavou nad tím, kde ty děti berou tolik energie. Tuto skutečnost rádi přisuzujeme věku. Ačkoli biologický věk s tím může samozřejmě také souviset, jejich schopnost být plně v přítomném okamžiku s tím má jednoznačně co dočinění taktéž.
Koneckonců určitě jste někdy potkali starší spoluobčany, kteří i přes svůj pokročilý biologický věk sršeli energií. Možná jste si je zařadili do kolonky lidí, se kterými je něco “špatně”, jelikož nepasovali do vašich běžných vzorců, jak se má starší člověk chovat.
Pravdou je, že dospělí – i ti v pokročilém věku – mohou mít stejně energie a nadšení jako děti. Tito lidé jsou tak schopni zůstávat ve flow, ve hře života, stále svěží a mladí bez ohledu na věk. Jaké je jejich tajemství?
1. Jsou skutečně přítomní
Být přítomný, být opravdu tady a teď určitě není v dnešní společnosti normální.
A ačkoli se čísla různí a za posledních 10 let jsem se setkal se studiemi a názory odborníků začínajících na 50 % a končících na 99 % (často s tendencí, že s vyšším věkem se dané číslo zvyšuje), pro účely tohoto článku budu mluvit o 50 %: Polovinu našich probdělých hodin myslíme na něco jiného než na to, co se skutečně právě děje.
Čas strávený plánováním budoucnosti může být někdy užitečný a někdy nám dokonce může přinést různé kreativní nápady či aha momenty, ale existuje i mnoho nepřítomných stavů, které tak výhodné nejsou. Může to být nepřítomný stav, který bych nazval přemítání nad minulostí. Jedná se o stavy, které jsou často spojeny s lítostí, hněvem a nostalgií nad tím, jak věci byly. Tehdy často nevědomě jezdíme na našich reakčních emočních vzorcích, které si přehráváme pořád dokola.
Ale problém nemusí být jen minulost.
Obavy z budoucnosti, přemýšlení o tom, co vše může nevyjít, co vše musíme ještě udělat a co vše se může stát, je stejně jako přemítání o minulosti spojeno s úzkostí a stresem. Proto není divu, že výzkumy ukazují, že nikdy nejsme šťastnější, než když jsme v přítomném okamžiku a věnujeme se na 100 % své činnosti.
2. Hledí na svůj život z jiné perspektivy
Koupeme se v moři myšlenek. Tyto myšlenky se točí jen kolem nás. Nás a nikoho jiného. A to není naše chyba. Koneckonců, jsme středobodem svého života i vesmíru.
Následkem tohoto velmi subjektivního pohledu však může být, že nás leccos snadno rozhodí. Někdo nás kritizoval, nebo naopak na nás někdo zapomněl a nedal nám to povýšení (meeting, laskavost…), a my tak strávíme spoustu času přemýšlením o této skutečnosti a užíráním se negativními emocemi nad tím, co se stalo nebo se podle nás stát mělo.
Studie ukazují, že nejvíce negativních emocí je spojeno s námi samotnými a tím, že jsme tak zaměřeni sami na sebe.
Jakkoli důležití si připadáme, jsme jen jedním z miliard lidí na této planetě a bilionů životních forem. Náš život je krátký a z dostatečného nadhledu se plavíme vesmírem na jedné z několika miliard planet… S dostatečným odstupem jsme tak smítkem prachu.
Proto namísto sebeponižování a ubíjení se je výhodné kultivovat lehkost bytí, smysl pro humor a dětskou hravost.
Představte si sami sebe jako herce na filmovém plátně. Pozorujte sami sebe z perspektivy diváka, hlavně v těch chvílích, kdy máte tendenci se ztrácet v reakčních emočních cyklech. Osvojte si tuto perspektivu diváka a zasmějte se tomu, kvůli jakým hloupostem se hlavní postava vzteká, kvůli jakým malichernostem je skleslá. Udržte si perspektivu s vědomím, že každá situace pomine. S vědomím, že hlavní postava si touto situací musí projít, aby zahlédla něco, co doteď neviděla, a mohla tak opět povyrůst. Chápejte jako divák ty vzestupy i pády, které víme, že jsou součástí života a nutností, aby nás film bavil, a toto uvědomění si přineste zpět do subjektivního vnímání hlavního herce.
3. Utišili svou mysl
Jak starodávné kultury, tak i nejmodernější věda nám poskytují nástroje pro zvládnutí této výzvy.
Hýbejte se, abyste utišili nervozitu v těle.
Dělejte dechová cvičení, abyste uklidnili mysl.
Meditujte, abyste mohli spočinout sami v sobě.
Čím více budete kultivovat svou pozornost a schopnost koncentrace, tím lépe bude vaše mysl chráněna před sebe-poškozujícími emocemi, tím méně bude vaši mysl rozhazovat vnější svět a budete si své počasí určovat sami.
Budete tak více přítomní, harmoničtí, a kdykoli se vykolejíte, mnohem rychleji opět naleznete cestu k sobě, do klidu, do svého středu.
Stejně jako naše fyzické aktivity nám pomáhají budovat fyzickou sílu, tyto mentální aktivity a práce s pozorností nám pomáhají budovat tu vnitřní. Pro to je však důležité se naučit zastavit se, odpočívat a začít trávit kvalitní čas sám se sebou.
