Imunitní senzace: hormetický dech neboli hyperventilace

Jak nám může zrychlené dýchání pomoci s imunitou? Zrychlené dýchání neboli hyperventilace a její řízená forma (někdy zvaná superventilace) má zásadní a měřitelné účinky na imunitu (1). Zrychlené hluboké dýchání nám vylučuje do krevního oběhu stresové hormony. Hyperventilace je v těle standardně spojená se stavy akutního stresu, například při náhlém ponoru do ledové vody nebo s přicházející panickou atakou nebo srdečním záchvatem. Dýchání se v těchto situacích automaticky výrazně a nekontrolovatelně zrychluje.

Řízená hyperventilace

V situaci, kdy máme hyperventilaci pod kontrolou (řídíme ji), provádíme ji vědomě a dobrovolně, funguje jako silný imunomodulátor. Jednou z funkcí stresových hormonů je snižování imunity. Proč bychom však měli chtít snížit imunitu? U lidí s autoimunitními problémy (mezi které patří také alergie, revmatická artritida nebo roztroušená skleróza) to může být přirozená cesta, jak podpořit léčbu (2).

Jak nám však hyperventilace pomůže s vnějšími mikroútočníky? Když chceme odolat vnějším patogenům, které se dostaly do těla, využívá imunita různé reakce. Horečka, zvracení, tvorba hlenu a silné zánětlivé reakce jsou příklady, jak se může na viditelné úrovni projevit snaha těla vyrovnat se s agresivním útočníkem.

Tato reakce těla může být někdy přehnaná. To se stává například v případě alergií, kdy imunitní systém reaguje na vnější impulzy nepřiměřeně silnou reakcí. Dobrým příkladem je alergie na pyl, kde tělo spustí na nevinnou částečku ve vzduchu imunitní “palbu” – jako kdybyste na teenagera, který krade v obchodě žvýkačky, zavolali desetičlennou zásahovou jednotku.

Stresové hormony a Wim Hof

Zde se dostáváme k roli stresových hormonů (v tomto konkrétním případě a v této studii se jedná o adrenalin) – ty mají možnost boj imunity uklidnit, patogen zneškodnit a imunitu zase uvést do stavu mimo akutní nebezpečí. To je vysvětlení, které máme z výsledků studie z roku 2014, která pomohla šíření Wim Hof metody.

Po výzkumech s Wimem Hofem, který ve výzkumech díky tréninku a přípravě odolal agresivní bakterii Escherichia coli (zkráceně E. coli) s prakticky nulovými reakcemi, se výzkumníci zaměřili na Wimův návrh na zkoumání předtím netrénovaných mladíků. Ti prošli desetidenním tréninkovým protokolem kombinujícím intenzivní vystavování se chladu a hyperventilaci s následnými zádržemi dechu. Dvanácti z těchto mladých zdravých mužů byl po deseti dnech tréninku s chladem a hyperventilací vpraven do těla agresivní endotoxin Escherichia coli – stejný jako v předcházejících studiích pouze s Wimem Hofem. Běžné reakce organismu u zdravého člověka jsou v těchto případech horečky, nevolnost, zvracení, točení hlavy. U testované skupiny byly příznaky sledované týmem lékařů o polovinu nižší. Chlad a zrychlené dýchání se zadržením dechu udělalo s imunitou divy už za deset dní (3).

Všeho s mírou

Hyperventilace je možností, jak se krátkodobě vypořádat s neduhem, který na nás sedl. Mnozí z nás se od zveřejnění této studie aktivně vyrovnávají s vnějšími útočníky, patogeny touto aktivní formou. Využíváme ji ovšem s rozumem, protože z dlouhodobého hlediska hyperventilace produkuje větší množství kyslíkových radikálů (ROS), které pak utlumují funkce oxidu uhličitého, který má také chtěné antivirové a antibakteriální účinky. Proto je i k tomuto nástroji třeba přistupovat s rozvahou.

Jak slýcháme ve spojitosti s otužováním a dechovými technikami s hyperventilací často, “rozdíl mezi jedem a lékem je dávka”. Více sdílíme v tomto animovaném videu.