Proč soucit a sebeláska zvyšují naši produktivitu, zatímco kritika nám ji snižuje

Sebeláska a soucit nejsou slova, která bychom běžně používali ve spojení s produktivitou, výkonností či úspěchem. Dnes však již máme data k tomu, aby se i ti nejdrsnější podnikatelé či nejkritičtější rodiče nad těmito úžasným slovy a jejich významem pozastavili. 

Ženy jsou sebekritické a muži házejí vinu na druhé

My lidé, ať už jsme v tomto čase povoláním podnikatelé nebo maminkami na mateřské, máme často tendence k sebekritice. Dokonce jsem často zaslechl, že sebekritika je zdravá. Že je to klíč k růstu a sebezdokonalování. Pravda však nemůže být vzdálenější.

Sebekritika nás netlačí k vyšším výkonům ani nám nepomáhá k dodržování vyšších standardů. Výzkumy naopak ukazují, že kritika je velmi podobná sebesabotáži a ve skutečnosti ubližuje naší výkonnosti, produktivitě i zdraví. V rámci pohlaví navíc můžeme pozorovat 2 hlavní směry:

1. Ženy mají tendenci být vysoce sebekritické, obviňovat sebe, když selžou, a své úspěchy přisuzují jiným.
2. Muži naopak častěji, pokud selžou, viní okolnosti, a pokud uspějí, přisuzují vítězství sobě.

Ať už jsi muž či žena, soucit a sebeláska jsou jedněmi z klíčů pro snazší zvládání každodenního stresu a zároveň jsou i klíčem k mentální odolnosti.

Příklady, kde nás sebekritika dle vědy sabotuje

• směřuje naši pozornost na to, co je s námi špatně, a tím pádem snižuje naše sebevědomí
• umocňuje náš strach ze selhání, což navyšuje naši tendenci prokrastinovat
• hůř se poučujeme z chyb, jelikož chybu udělali přece jiní (muži), nebo mám tendenci k obviňování (ženy)

Pokud se chceš dozvědět více o soucitu, zvaž knihu od Dr. Kristin Neff Self-Compassion (Soucit se sebou). Kristin je docentkou na Texaské univerzitě v Austinu na katedře pedagogické psychologie. Kristin definovala soucit jako zacházení se sebou samým jako s přítelem i v dobách neúspěchu nebo bolesti. Jinými slovy jednat sami se sebou s větším porozuměním a laskavostí.

Soucit neznamená být příliš shovívavý, ale také to neznamená, že se budete zbytečně bít.

V čem dle výzkumů sebeláska a soucit pomáhá?

• zvyšuje motivaci a naši vůli
• zlepšuje naše rozhodování
• zvyšuje naši odolnost tváří v tvář neúspěchu
• zlepšuje naši emoční inteligenci a zkvalitňuje tak naše vztahy
• snižuje hladiny stresu
• zvyšuje psychickou pohodu a tím snižuje pocit úzkosti a deprese
• a to vše samozřejmě zlepšuje naše zdraví

Nicméně naučit se pěkné mluvě, kultivovat sebelásku a soucit, to se nestane ze dne na den. Pojďme se tak pobavit o několika empiricky ověřených cestách, jak toho dosáhnout:

Všímej si své sebemluvy

Své sebemluvy si začni všímat hlavně v časech neúspěchu, jelikož tam je často nejznatelnější. Když ji uslyšíš, zkus ji nahradit soucitem se sebou samým. Například místo slov “jak jsem to mohl udělat / dopustit, já jsem takový idiot,” si můžeš říci: “mohl jsem to udělat lépe, ale učím se. Jsem na cestě. Příště budu moudřejší a udělám to lépe.”

Nebo se také můžeš zamyslet nad tím, jak bys reagoval, kdyby stejnou chybu namísto tebe udělal někdo tvému srdci blízký. Kdyby na tvém místě stálo tvé dítě či tebou milovaná osoba, co bys jim řekl? Jsi idiot? Asi ne, že? 🙂

Vytvoř si sebemilující frázi

Vytvoř si mantru či frázi, kterou si budeš neustále přehrávat. Nakonec se dostaneš do fáze, kdy se ti automaticky spustí pokaždé, když se budeš nalézat v náročných životních situacích. Díky tomu se zklidníš a dokážeš i v nich jednat s chladnou hlavou. 

Aplikuj denní vděčnost

Pořiď si deník vděčnosti a napiš si do něj každý den alespoň pět věcí, za které jsi vděčný. A ačkoli to zní příliš jednoduše, klíčem zde je neodejít z tohoto cvičení dokud tu vděčnost opravdu emočně neprožiješ. Pokud tedy chceš zvýšit svůj vděk, ale i svůj soucit, na konci každého dne sepiš pět věcí, za které pociťuješ vděčnost, ale okořeň to i třeba pěti pozitivními vlastnostmi, které na sobě vnímáš.