Jak psychedelika ovlivňují lidský mozek

Upozornění: Hned na začátku chci zmínit, že smyslem tohoto článku rozhodně není propagovat či šířit poptávku po psychedelických substancích. Můj čistý záměr je probudit ve vás dětskou a zcela přirozenou zvědavost a ukázat vám, na co moderní věda v tomto odvětví v posledních letech přišla a jak veliký potenciál mají psychedelika v oblasti medicíny, psychoterapie, ale i osobního rozvoje. Zároveň na tomto článku a videu, které najdete zde, spolupracovala Česká psychedelická společnost, tedy nespočet vědců a odborníků, kteří se touto problematikou zabývají.

Co to jsou psychedelika?

Význam tohoto slova pochází z řeckého psyche – mysl nebo duše, a delein – ukázat nebo odhalit.

Pokud mě nějakou dobu sledujete, tak víte, že mě fascinuje člověk a také spojení dvou směrů, a sice moudrosti starodávných kultur a moderní vědy. Říkám tomu biohacking – směr, díky kterému si sami můžeme ovlivnit svoji biologii, a díky tomu ji i lépe kontrolovat. A z tohoto úhlu pohledu do oblasti biohackingu spadají i psychedelika.

Subjektivní zkušenosti

Mnoho lidí subjektivně vnímá, že jim psychedelika změnila život – u mě osobně to tak opravdu bylo. Ne vždy to však je procházka růžovou zahradou. Naopak. Jedete na výlet do svého nevědomí a to může být někdy dost děsivé. I když spousta lidí popisuje krásné zážitky, je také mnoho lidí, kteří prožili tzv. bad trip – neboli špatný výlet. Tak nebo tak, dá vám to nový náhled na vlastní život.

Je však nadmíru důležité psychedelika nebrat na lehkou váhu a chovat k nim respekt. Není to rekreační substance, na to my lidé máme jiné hračky. Naopak, k užívání psychedelik by se mělo přistupovat s rozvahou. Záleží hodně na setu a settingu. Tedy na tom, v jakém jste zrovna rozpoložení, v jakém prostředí a s kým budete obřad/ceremonii podstupovat. Pokud vás toto téma zaujme, tak mrkněte například na Českou psychedelickou společnost, která si klade za cíl mimo jiné šířit zodpovědné povědomí v této oblasti a snižovat rizika užívání psychedelik.

Toto téma je velmi rozsáhlé. Existuje mnoho substancí. V tomto článku se však zaměřím speciálně na jednu skupinu z nich, a to na agonisty serotoninového receptoru, tedy LSD, psilocin a DMT. A zaměřím se ještě úžeji, a to na houbičky obsahující psilocin (což je metabolicky aktivní forma psilocybinu) – známé také jako magic mushrooms neboli kouzelné houbičky.

Co to znamená, že jsou houbičky agonisty serotoninového receptoru?

Můžete si to představit zjednodušeně tak, že molekuly, které jsou v houbičkách obsaženy, se s vašimi receptory v mozku spojují, mazlí se s nimi. Je to, jako by se spolu milovali. V houbičkách totiž bydlí psilocin, což je metabolicky aktivní forma psilocybinu, a je to právě agonista serotoninu. To znamená, že se váže na serotoninové receptory a vyvolává jejich prostřednictvím v našem těle fyziologický účinek. Když se molekula psilocinu váže k receptoru v našem mozku, způsobuje různé účinky. Například se váže jako agonista na 5-HT2A receptor a způsobuje tak psychedelické účinky, kterými se kouzelné houbičky proslavily.

Tato molekula psilocinu má v lidském mozku své skoro dvojče a víte, kdo to je? Je to molekula serotoninu. Tyhle dvě molekuly jsou si velmi podobné! Prakticky si to můžete představit tak, že když se potkají, tak psilocin serotonin nahradí. Není to fascinující? Podle mě ano, protože to znamená, že látku, kterou si dokážeme sami vyrobit ve svém mozku, najdeme i v přírodě v podobné formě a to například v těchto houbičkách.

Jaký mají tedy psychedelika, konkrétně houbičky, vliv na náš mozek?

Lidský mozek a psychadelika

Takže, začneme tím, že máme v mozku neurony. Neuron je takový velmi pracovitý dělník. Je to základní pracovní jednotka mozku, specializovaná buňka určená k přenosu informací do jiných nervových buněk, svalů nebo žlázových buněk. Uvnitř našeho mozku bydlí okolo 65–80 miliard takových neuronů (z toho 80 % v mozečku). Tyto neurony si mezi sebou navzájem vyměňují různé signály. Vyměňují si informace a zpracovávají je. Výsledek je to, co si myslíme, jak se cítíme, jak si věci pamatujeme a to, jak vnímáme sebe a svět okolo.

Tak a teď mrkneme na části mozku, které tvoří specifickou síť.

Default Mode Network – autopilotová síť uvnitř naší hlavy

autopilotová síť uvnitř mozku — Default Mode Network, zdroj obrázku

Podíváme se na mediální prefrontální kortex, posterior cingulate cortex – zadní mozkovou kůru a angulární gyrus (gyrus angularis), což je mozkový závit umístěný zhruba na pomezí mezi spánkovým, temenním a týlním lalokem. Tyhle části tvoří jakousi síť neuronů, která hraje roli v tom, jak se na svět díváme, jak ho vnímáme.

Tahle síť je aktivní u nás dospělých skoro pořád. Pokud tedy zrovna nejste ve stavu flow, kdy se plně soustředíte na jednu činnost. Jinak řečeno, když zrovna nejste ve stavu tady a teď. Neboli v naší západní společnosti je tato síť aktivní víc, než bychom chtěli.

Tahle síť je vlastně hlavní centrum našeho já. Zabývá se sebereflexí a metakognicí, tj. přemýšlením o tom, že přemýšlíme. Díky této síti můžeme cestovat v čase, můžeme být v minulosti nebo v budoucnosti, můžeme přemýšlet o svých problémech, snech atd.

Vzpomeňte si, co jste dělali před pár minutami, než jste začali číst tento článek. Možná jste přemýšleli o budoucnosti, co budete dělat, nebo naopak o minulosti, co se vám během dne přihodilo. Možná ten hlas ve vaší hlavě začal mluvit a už nepřestal. Možná jste jen tak přemýšleli o životě. Pokud jste tedy zrovna nebyli v hlubokém stavu meditace nebo zabraní do nějaké činnosti, kdy jste byli tou činností zcela pohlceni, pak tahle síť ve vašem mozku byla aktivní. Zajímavé je, že tato síť je aktivní jako uložená šablona v našem mozku. Čím stárneme, tím je to “horší”. Dokonce lidé, kteří mají tuto síť příliš aktivní, tak mají často deprese, úzkosti a jsou neurotičtí. Děti se naopak umí pohybovat mimo tuto síť, využívají tedy mnohem větší potenciál svého mozku než my dospělí.

Proč to zmiňuji ve spojitosti s psychedeliky?

Píšu to proto, že jsou to právě psychedelika, která nám pomáhají tuto síť deaktivovat či utlumit. Když totiž vědci poprvé měřili, co se děje v mozku účastníků výzkumu, když jsou na houbičkách, tak si nejdříve mysleli, že mozek bude aktivnější. Ale v prvotní fázi se stal opak. Určité části mozku se právě utlumily. To je hodné pozornosti, protože náš mozek pak musí hledat alternativní způsob zpracování informací (když to běžné místo není dostupné) a vytváří tak nová spojení v našem mozku. Tím se mění i naše vnímání a tedy i to, jak se cítíme, jak přemýšlíme a jak se rozhodujeme. Stáváme se opět dětmi. Jako kdyby si náš mozek rozpomínal na něco, co kdysi dávno věděl.

A tohle všechno začíná, když se psilocin potká se serotoninem a v ten okamžik ho nahradí.

Neuroplasticita

Takže, naše autopilotová síť už není tak aktivní, a co teď? Co se děje potom? Už víme, že náš mozek se vyznačuje neuroplasticitou (to znamená, že když si signál v našem mozku – tedy myšlenka nebo emoce – cestuje svojí vyšlapanou cestičkou a najednou tam ta cestička není, protože není aktivní, náš mozek si najde cestu jinou). A díky neuroplasticitě si mozek začne hledat alternativní cestu a tedy začne tvořit nová spojení neuronů, která by za normálních okolností nevznikla. A to není vše!

Vypozorovali, že celková komunikace neuronů v mozku se radikálně zlepšila. Dokonce i ty části mozku, které by spolu normálně nemluvily, tak jako by teď byly nejlepšími přáteli a mluvily podobných jazykem. Mohly si tak volně povídat. Je to zajímavé, protože to působí, jako by mozek věděl, co dělá – jako by to byla jen další šablona, která na sobě měla silnou vrstvu prachu, my ten prach utřeli a náš mozek si jen vzpomněl na něco, co už dávno zná.

Proto se stavům na psychedelikách říká změněný stav vědomí nebo také rozšířené stavy vědomí. Váš mozek si totiž hledá alternativní/jiné cesty ke komunikaci mezi jednotlivými neurony, protože autopilot, centrum vašeho já, není aktivní.

Jaký to má vliv na vnímání této reality?

Veliký, protože najednou právě realitu vidíme jinak. Je to, jako byste viděli se zavřenýma očima. Vidíte různé geometrické obrazce, fraktály, cítíte a slyšíte barvy. Tohle vše se děje ve vašem mozku právě z tohoto důvodu.

To mě přivádí na myšlenku, že když je aktivita téhle sítě snížená – je to podobný stav, jako když je mozek ve stavu meditace – viz moje předchozí video, co se ti děje v mozku, když medituješ. Když se totiž podíváte na skeny mozku při psychedelické zkušenosti, uvidíte, že je podobný meditačnímu stavu, a to právě proto, že meditace ovlivňuje tutéž síť neuronů a tedy stejné části mozku.

Na závěr

Výzkum psychedelik mě fascinuje. Je pozoruhodné, že se potvrzuje to, co už někteří věděli dávno dávno před námi. Na druhou stranu je zde ještě hodně prostoru pro zkoumání. Moc toho vlastně dosud nevíme, ale je to začátek, který startuje zajímavý směr pro společnost jako takovou.

Subjektivní zkušenosti se velmi těžce popisují slovy a v zásadě na tom ani nezáleží, protože každý má zkušenosti jiné. Důležitá je pak jejich integrace do každodenního života. Cítíte také extrémní emoce, jako jsou láska, klid, empatie, přijetí sebe sama a všeho živého i neživého, ale i naopak, můžou přijít panické záchvaty, paranoia nebo extrémní smutek. To všechno jsou však lidské emoce a někdy je výlet tvrdý, ale i to nám dá nový náhled na náš život. Důležité je si také uvědomit, že je vše pomíjivé, a ať už je zážitek jakkoliv hrozný, skončí za pár hodin.

Často to chce odvahu jít prozkoumat své nevědomí, ponořit se do hloubky své duše, do něčeho, co normálně nemůžeme vidět. Jako byste se podívali na sebe nahatí do zrcadla: to je někdy děsivý zážitek a ne každý to zvládá dobře.

Nicméně, nechci tady propagovat ani hanit zkušenosti s psychedeliky. Ráda bych ve vás jen probudila opět tu dětskou zvědavost, kterou jsme v sobě všichni měli, a někdo z nás ji má i bez těchto hraček, protože cest je mnoho. Osobně mě fascinuje obojí, jak cesta meditace, tak cesta psychedelik – mně se meditace víc prohloubily právě díky těmto experimentům. Je to, jako by můj mozek věděl, kam má směřovat.

Je třeba mít odvahu být znovu badatelem, ale zároveň mít pokoru a brát tyto hračky s respektem a rozvahou. Není to cesta pro každého a to je dobře. Od toho tu máme rozmanitost. 🙂