Pracuje celý mozek jen na minimalizování nejistoty?

Už jste se někdy sami sebe zeptali, proč děláte to, co zrovna děláte? Člověk za posledních tisíc let úspěšně dokázal zkrotit chaos nepředvídatelného prostředí kolem a nacpat ho do řádu urbanismu, infrastruktury, silnic a domů, systémového vzdělávání a přijímání rolí politických alfa samic a samců. Ze světa se stala jedna velká firma, kde vše má svého ředitele, který bojuje s chaosem, nastoluje pořádek a sbírá body v evolučním žebříčku. Vše, včetně každého z nás, má tendenci se zjednodušovat a hledat místečka ve strukturalizovaném světě, kam zapadnout. Dny tak tvoří návyky, rutina, automatické reakce a jasná pravidla, která nás provází všedními činnostmi. Až to vypadá, jakoby pro nás někdo chtěl vytvořit svět plný jistot. Je tím někým náš samotný mozek?

Neurochemikálie a prapůvodní programy

Mozek je záhadný stroj. Jakmile ho jednou začneme zkoumat a pozorovat, je těžké se v životě věnovat něčemu jinému. Uvnitř něj se skrývá celá plejáda drah a zamotaných smyček, které pracují ze všech sil, aby nám daly život do pořádku a ideálně abychom si v něm užili i trochu radosti. Zde se skrývá prvopočátek každého rozhodnutí a akce, se kterou hodláte změnit sebe a svět. Je v něm zkrátka obsažená celá evoluce člověka, pár miliard let a, ať chceme, nebo ne, každá činnost vychází z těchto prapůvodních programů.

V mozku se na dálnicích informací prohání i nejrůznější neurochemikálie. Právě molekuly jsou to, co dává barvy, prožitky a pocity našemu vnitřnímu světu. Jejich fungování je komplikované, vědci však za ta léta zkoumání přišli na jisté pravděpodobnosti a asociace, díky kterým můžeme odvozovat jejich role. Jedna z nich je přitom skloňována úplně nejčastěji a jedná se o dopamin. Nejprve se spolu podíváme, jakou roli měl dopamin pravděpodobně v evoluci.

Jak se tvoří jistota?

Proč vůbec člověk ráno vstane z postele a jde něco dělat do světa? Proč je tak těžké zůstat jen tak nečinně ležet, pustit si Netflix a zírat do prázdna? Odpověď zní možná ještě banálněji, než si myslíte. Cítíme chtíč! A tak tomu bylo po miliony let. Každý organismus v historii zažil to nutkání postavit se na vlastní nohy a vyrazit do světa. Každá améba, tele nebo lvíče cítí potřebu hýbat se světem a zkoumat okolní prostředí, i když je plné nejistot. Dopamin je zde hráč, který každému napovídá, co potřebuje, aby přežil. Mláďata a děti tak chodí světem, používají své smysly a díky dopaminu získávají pozitivní nebo negativní reakce. Jakmile mládě zjistí, co potřebuje, dopamin ho odmění dávkou super skvělých pocitů. A to má za následek jeden z nejdůležitějších mechanismů života – učení.

Dopamin je učitel a mozek jeho žák

Při nalezení potravy, při každé úspěšné reakci nebo útěku před predátorem dopamin učí mozek, jak se zachovat. Vše se ukládá do jedné struktury v mozku zvané bazální ganglia. To je místo, kde shluky neuronů zahajují záměr k pohybu a tvoří jakýsi základní neuro-hardware pro návyky a automatické reakce. Plasticita (změna) v bazálních gangliích je ovlivněna minulou zkušeností, kde se neurony mění v závislosti na učení a s každým dalším učením se zvyšuje pravděpodobnost, že aktivují ty samé okruhy.

Dopamin zde funguje jako učitel a bazální ganglia jsou jako jeho žák. Dopamin učí bazální ganglia, aby si příště vybrala ta samá rozhodnutí a ty reakce, které co nejrychleji vedly k naplnění potřeb a k co nejsnazšímu dosažení cíle. Z prostředí, které zaplňoval chaos, se tak postupně učíme, co v budoucnosti opakovat, a co ne. Smyčka mezi dopaminem a bazálními ganglii je místo, kde se doslova utváří z nejistoty jistota. Upevňují se zde návyky a vytváří se základ automatických reakcí. 

Poruchy

Dopaminový mechanismus je ale také jedním z nejcitlivějších v celém mozku. Vzniká tak celá řada poruch, mezi které se řadí i závislosti a obsedantně-kompulzivní chování. Vše, co může vytvořit nějakou formu odměny, jako je alkohol, sex, drogy, ale i workoholismus, může v mozku způsobit takové změny, že se dopamin vymkne kontrole. Jeho funkce, kdy má za úkol správně odhadovat velikost motivace a odměny, se u závislosti naruší, dopamin na základě toho přehnaně odměňuje bazální ganglia, a ta si poté pro budoucnost vytváří silnější pravděpodobnost reakce, která povede k upřednostnění “závislosti” před ostatními životními potřebami.

To vše tvoří předpoklad k fyzické závislosti na úrovni neuroplasticity v mozku. Zkrátka dopamin a bazální ganglia mají schopnost měnit automatické reakce, a to ve světě doslova snižuje nejistotu. Závislost je extrémním příkladem dopaminového účinku na mozek, kdy zde extrémně snižuje možnosti, jak reagovat jinak. Člověk tak neustále vyhledává tu samou jistotu odměny a nevidí kvůli ní celý svět. 

Jak se otevřít světu zpátky?

Automatické reakce a návyky jsou nástrojem pro přežití. Každý je máme a každému nějakým způsobem slouží, byť v některých případech i škodí. Vše je to v mozku zakódováno v precizních mechanismech, které jsou svou titěrností mnohonásobně složitější a citlivější než švýcarské hodinky. Dopamin se snaží neustále aktualizovat přítomný moment, vytvářet angažovanost a díky němu nejsme od okolního světa odpojeni. Dokonce dokážeme “vycítit”, co zrovna potřebujeme nejvíc, a jít si za tím.

Vše se pak ukládá do souboru automatických reakcí, pohybů a myšlenkových vzorců, ke kterým do velké míry přispívají bazální ganglia. Je to neustálá souhra záměru, motivace a získané zkušenosti. Díky tomu dávají naše všední činnosti smysl a nejsme jen prázdným kokosem bez vnitřního života. S tím vším se však do hlavy ukládá spousta nechtěných zkušeností, které ovlivňují naše všední chování. Mozek je však plastický a zvládne měnit i zajeté způsoby myšlení. A tak jsou staré návyky nahrazovány novými. Stačí jen usměrnit svůj dopamin, aby naučil mozek něco nového. Chcete se dozvědět jak? Pusťte si 83. díl podcastu Brain We Are, kde se o tom bavíme do detailu. 

Co si odnést?

Dopamin:

• Nutí organismus prozkoumávat prostředí kolem.
• Napovídá organismu, co zrovna potřebuje nejvíc – vytváří motivaci a odhad.
• Dopamin funguje jako učitel, když odměňuje mozek a zejména bazální ganglia za každé splnění potřeby, aby si zapamatovaly, co k odměně vedlo.

Bazální ganglia:

• Centrum jakéhokoliv záměru k pohybu a aktivitě.
• Centrum automatických reakcí – říkají mozkové kůře co má dělat, s čím má hýbat na základě předešlé zkušenosti.
• Jsou citlivá k dopaminu – učí se od něj jako žák a ukládají si mapu užitečných návyků.
• Vykonávají návyky na základě úspěšného opakování v minulosti a zvyšují pravděpodobnost daného pohybu a reakce i do budoucna.
• Snaží se minimalizovat náhodu a nejistotu okolního prostředí – vedou organismus k jistotě a k opakování téhož chování.