V dnešní době jsme obklopeni neuvěřitelným množstvím informací. Máme k dispozici efektivní tipy, triky, techniky a taktiky na zlepšení života. K čemu nám ale tyhle informace jsou, když je nebudeme umět aplikovat? Možná by to nebyl takový problém, kdyby toho nebylo tolik. Nyní se ale dostáváme do pasti, kde můžeme mít pocit, že toho děláme v rámci těchto informací hodně. Často se ale stane, že ty zlepšováky nestihneme internalizovat a zapomeneme je praktikovat. Často s nimi ani nezačneme. Ale jak začít? Jak efektivně internalizovat (zvnitřnit) návyk, který si chceme osvojit? O tom je metamindset, o kterém byla řeč už v minulém článku.
Praktické užití
Modelová situace. Když z vnějšího prostoru zachytíme nějakou informaci, reagujeme. Týká-li se to biohackingu a je to technika či supplement, chceme je zařadit do svého života a zlepšovat si jejich pomocí fungování. To je super začátek! Ale co dál? Jak postupovat, aby se daný prvek efektivně začlenil do našeho všedního fungování? Následuje ten nejdůležitější krok, totiž praktická aplikace. Zde se uplatní hlavní myšlenky metamindsetu.
Jde o to, že když máme více tipů, které chceme aplikovat v čase, je potřeba se rozhodnout, na který z nich se soustředit nyní. Vytváříme zcela nové vzorce myšlení a chování. Musíme si uvědomit, že to je pro náš organismus obrovská změna, a my tuto změnu nechceme na týden, na měsíc ani na rok, ale ideálně na celý život a to tak, abychom o ní nemuseli vůbec přemýšlet.
Nejmenší možný krok
Proto je dobré začít tím nejmenším možným krůčkem. Co je nejmenší možný krůček? Měla by to být směšně jednoduchá změna, která trvá do 30 sekund.
Ale co když je to něco složitějšího? Třeba změna myšlení?
Zde se dostáváme do ještě komplikovanějšího rámce. Změnu našeho myšlení doprovází fyzická změna mozku, a proto mu musíme dát čas, než se vytvoří spoje, které tento způsob myšlení reprezentují. Ne, nebude to za týden. Bude to dřina a zabere to nějaký čas.
Nejdříve si začneme pouze zaznamenávat, kdy se odehrává myšlení, které chceme změnit. S tím nám pomůže náš nejnovější orgán: mobilní telefon. Asi by bylo lepší s sebou nosit notýsek a tam si všechno zapisovat, to ale mnohdy vytvoří bariéru na cestě k internalizaci, protože to člověk nevydrží dostatečně dlouho a proces se zbortí. Proto chceme vytvořit takový proces, kdy dochází k co nejméně početným změnám v daném časovém období. Pro nás a náš mozek to tímto způsobem bude daleko jednodušší. To je ten způsob, kterým umožníme procesu internalizace pokračovat.
Řekněme, že si tedy zaznamenáváme danou situaci týden nebo dva. Je to dlouhá doba na to si jen psát čárky do mobilu? Že něco chci změnit? Není! Musíme si znovu uvědomit, že jde o změnu na celý život. Co má tohle za smysl a efekt? Začneme si automaticky všímat těch momentů, kdy myslíme či reagujme určitým způsobem, a chceme to změnit. Tyto procesy nám ve většině případů byly skryty a leckdy nás překvapí, s jakou častostí k nim dochází. Přesně tam chceme směřovat – automatické rozpoznání.
Moment uvědomění
Když jsme v tom už zdatní, můžeme se posunout trochu dál. Jak to poznáme? Je to jednoduché, stane se to samo! O čem mluvím? Přijde úžasná chvíle, kdy si jednou neuvědomíte daný proces poté, co se odehrál, ale ještě chvilku předtím! Je to kouzelný moment, protože právě to nám poskytuje prostor ke změně! Myslíte si, že máme vyhráno? Ani náhodou! Dokonce doporučuji si daný proces znovu projít! Vůbec nic neměnit, jen si zapamatovat ten moment, bublinu času, kdy jsme věděli o tom, co se stane dál, jak budeme reagovat nebo myslet.
V tomto stavu je dobré zase pár dní či týden vydržet a pomalu si začít hrát se změnou následující akce. Uplatníme úplně stejný princip. Děláme pořád směšně jednoduché a malé kroky. Tohle je asi ta nejpříjemnější fáze, kdy se dostáváme blíž a blíž internalizaci. Opakovaně a pravidelně začneme cítit, že máme možnost volby v tom, co provedeme. Začínáme si postupně volit akci, kterou jsme od začátku chtěli aplikovat a kultivovat.
Důležitost pozornosti a vědomého přístupu
Pořád není vyhráno! Nesmíme usnout na vavřínech, ale místo toho si dávat pozor, abychom nespadli do nevědomí ohledně naší situace. Vyžaduje to tedy určitou míru pozornosti a kognitivní kapacity. Další krok zase nastává automaticky. Stane se podobná věc, jako když jsme si poprvé uvědomili daný proces ve zlomku vteřiny, v bublině času před ním, a která nám umožnila tento proces změnit. Nyní se nám stane, že si zase jakoby náhodou, pasivně, omylem začneme všímat, že proces, který jsme od začátku chtěli aplikovat, jsme aplikovali bez úsilí!
Dochází tak k tomu, že se již nemusíme tolik soustředit, neustále se kontrolovat a čerpat svoji kognitivní kapacitu na aktivní změnu daného procesu, ale začne se to dít samo! Tohle je přesně to místo, kam chceme dojít!
Hlavně pomaličku
Kvůli náročnosti tohoto procesu je nejefektivnější nezadávat si mnoho složitých a nových myšlenkových vzorců najednou. Určité fáze ale pravděpodobně budeme chtít kombinovat, protože celý proces může trvat i roky. Nechceme ale nikdy mít ve stejné fázi procesu internalizace dvě nové techniky či taktiky. Vždy je lepší počkat, až se nová praktika přesune do další fáze, nejlépe když je již nějakou dobu zajetá.
Jak to vypadá konkrétně? Uvedu příklad. Budu se učit uvědomovat si, že není nejdůležitější, jak na mě prostředí působí, ale jak ho vnímám – chci tedy aplikovat jednu z hlavních stoických myšlenek, která už dokázala proměnit život mnohým přede mnou. Začnu tedy notýskem. Budu si zapisovat momenty, kdy myslím jinak, než je pro mě výhodné. Výborné jsou některé hraniční situace. Nejjednodušší případ se pojí s počasím. Jsem naštvaný, když prší. Uvědomím si, že se to právě stalo a je to úplně v pořádku. Ale uvědomím si také, že to chci změnit, protože je to okolnost, se kterou nic neudělám, a tím, že se naštvu, škodím jen sám sobě. Mohu si tedy naopak déšť užít a naprosto tím změnit svou zkušenost s prožíváním reality, a dokonce svou vlastní fyziologii.
Udělám si tedy čárku do mobilu. Těchto situací, nejenom s počasím, samozřejmě během dne nastane požehnané množství. Tímto způsobem pokračuji dál, až dojdu do stavu, kdy se má kýžená reakce stane realitou – uvědomuji si, že mám možnost se rozhodnout, jak na skutečnost deště reagovat. Počkám, až se tento nový fenomén v mé mysli ustálí a začne se dít pravidelně. V tu chvíli jsem plně přešel do další fáze a můžu si začít pomalu kultivovat další techniku, praktiku či mindset.
Rád bys měl optimalizovaný den jako správný biohacker? Celý tým Code of Life pro tebe připravil unikátní online kurz Optimalizace dne pro zdraví, dlouhověkost a výkonnost. V kurzu nalezneš 45 videí, 143 stránek textu a průvodce zapisováním a měřením. Proč chodit, když můžeš létat?