Biohacking a umění aneb proč ho dělat, i když nám to nejde?

Za nejstarší umění jsou považovány nástěnné malby z indonéské jeskyně a ty jsou staré 40 000 let (1). A lidé přeci nedělají úplně náhodou po dobu 40 000 let něco, co by do nás nebylo napevno vepsáno. Zdá se tedy, že schopnost tvořit umění, mít estetické cítění a hodnotit, co se nám líbí, a co ne, je nám geneticky dána. 

Umění, Evoluce a Člověk

Dr. Ellen Winner, psycholožka, která umění studuje, si myslí, že umění nehrálo významnou roli v naší biologické zdatnosti a evolučním procesu o přežití toho nejvhodnějšího jedince pro dané prostředí. Myslí si ale naopak, že je to jakýsi vedlejší produkt našich super-mozků. Já osobně se přikláním k oběma variantám. Nemyslím si, že umění vzniklo na základě evolučního procesu, výběru toho nejvhodnějšího. Nicméně věřím, že v průběhu let nabylo jakési váhy a evoluční proces mohlo lehce ovlivnit. 

Umění mohlo být a pravděpodobně je i dnes jakýmsi důkazem mozkové kapacity jedince. Takový jedinec bude s vyšší pravděpodobností v životě úspěšný, kreativní při výrobě nástrojů a jídla a dnes by to znamenalo, že dokáže zajistit rodinu a mít vyšší společenské postavení. Obojí tedy povede k vyšší pravděpodobnosti předání genů jedince do další generace, takže schopnost tvořit umění se bude zachovávat, ne-li zlepšovat. 

A nebojte, není to tak, že někdo tvoří umění a někdo ne. Každý jsme člověk a jako lidé máme vrozenou kreativitu. Úplně nezáleží na výsledku, alespoň ne ve studiích, o kterých vám dnes budu psát. 

Biohacking a umění aneb proč tvořit umění, i když nám to nejde?

Studie ukazují, že tvorba umění, speciálně toho vizuálního, má pozitivní dopady na naše zdraví a kognitivní funkce.

V jedné 10týdenní studii měla jedna skupina hodnotit vizuální umění v muzeu a druhá umění tvořit. Ze studie vyplynulo, že druhá skupina měla propojenější DMN (default mode network). Ta je zapojená v celé řadě funkcí, jako je reflexe, empatie a přemýšlení o budoucnosti. Taky je to náš vnitřní kritik. Propojenější DMN nenaznačuje její vyšší aktivitu, ale spíše se ukazuje, že správné propojení je právě to, co pomáhá fungování našeho mozku, výhodnějším reakcím na stres a celkově lepší kvalitě života.

Úžasné bylo, že umění produkující skupina právě také dokázala lépe reagovat na stres (2).

Další studie ukazují, že tvorba vizuálního umění snižuje prožívání negativních emocí, zvyšuje ty pozitivní a redukuje symptomy deprese a úzkosti. Existuje také propojení mezi tvořením vizuálního umění a úrovní kortizolu (negativní korelace – umělecká tvorba = méně kortizolu), tedy jednoho z hlavních stresových hormonů (3).

A třetí studie ukazuje, že u lidí starších 65 let se zapojení v kulturním programu projevilo v jejich vnímání vlastního zdraví. Následně pak byli aktivnější a celkově potřebovali méně léků (4).

Že neumíte malovat nebo něco tvořit?

Vůbec nevadí, stačí to dělat! Účastníci studií také nebyli umělci, ale pouze náhodní lidé. Tohle je umění jako biohacking. Navíc to můžeme zkombinovat s dalšími technikami, jako je mindfulness či meditace a pustit si k tomu hudbu, kterou máme rádi. V užívání si hudby se ve fascinující studii ukázalo, že hraje roli dopamin (5), ten ovlivňuje motivaci, uspokojení, náladu a odměnu. To se do téhle chvíle nevědělo a je to tedy skvělý nástroj pro dopaminergní optimalizaci. Spolu s tvorbou to bude mít dalekosáhlé dopady na kvalitu a délku našeho života.