„Mám toho hodně.“ Ok, to my všichni, ale jsi produktivní nebo „busy“ (zaneprázdněný)? To jsou zcela rozdílné věci. Problém je v tom, že oba směry na první pohled vypadají stejně: Je to člověk, který má pořád co dělat. Z cizího pohledu se jedná o někoho, kdo neustále něco dělá, řeší různé problémy a má spousty aktivit.
Jsi produktivní, nebo “jen” zaneprázdněný?
Proto píši tento článek, abychom si mohli říct, jak to je. Když toho máme tolik, tak zda jsme produktivní High Performer, který udržitelně a dlouhodobě “tvrdě” pracuje na jasně definovaných a podstatných milnících, či workoholik, který se jen spaluje zevnitř, jelikož nemá takový dlouhodobě udržitelný model.
Pojďme na otázky, které ti to pomohou rozlousknout.
Proč to děláš?
High Performeři se věnují svým aktivitám až nesmyslné množství hodin každý den, ale vždy mají jasně definované důvody, proč to dělají. Na druhou stranu, pokud aktuálně na dané aktivitě není co dělat, tak si High Performer nebude vytvářet “neefektivně” práci, jen aby něco dělal. Workoholik ano.
Hlavní cíl High Performera je být efektivní (ne za cenu kvality), nikoli být zaneprázdněný. Baví je cesta, vědí, kam jdou, ale nepůjdou nikdy dlouhodobě na úkor zdraví. Vědí, že ekonomika, byznys i život chodí v cyklech, ve vlnách – a umí upravit své aktivity v souladu s těmito cykly. Nepotřebují se hnát jen za prací, jsou si vědomí, že dlouhodobá cesta není jen o práci.
U workoholika je hlavní cíl být „busy“. Stále mít co dělat a většinou pouze v jednom směru. V byznysu. Tito lidé by se cítili nejistí, kdyby zvolnili. Proto potřebují neustále něco dělat.
Víš, co je pro tebe “dostatek”?
Když si stanovíš milník, stačí ti, nebo si pak uvědomíš, že nemáš dost? Mnozí workoholici totiž nikdy nemají dost. A tak si nahodí další a další cíl. Potřebují být neustále zaneprázdnění, ale neumí si opravdu užívat cestu. Jsou většinu času v nahánění cíle.
Workoholik si neumí říct dost. Nemá totiž dost času. Nemá dost podpory. Chtějí více a vše, jelikož nemají nadefinované, co pro ně opravdu znamená úspěch. Tak zaplňují jakousi prozatímní prázdnotu, která tam však může zůstat i celý život, pokud s tím nezačnou pracovat.
High Performeři vědí, co je milník, a dokážou si ho užít, stejně jako celou cestu. U těchto lidí často ani nevíš, jestli pracují nebo si neustále jen hrají.
Umíš zpomalit?
Nic v životě není konstantní. Naše energie během dne taky fluktuuje. High Performeři vědí, kdy mají během dne více energie a tu využijí na podstatné úkoly. Jakmile jim začne energie haprovat, tak změní činnost, aby svou energii obnovili. (Mohou si jít zacvičit, pobýt s rodinkou, jít do přírody…)
Workoholici prostě jedou a drží tempo… Nevnímají své tělo a jeho potřeby. Proto často vyhoří anebo se jen tak tak drží nad hranicí vyhoření.
Jsi proaktivní nebo reaktivní?
High Performeři si tvoří svůj den podle těch nejvýznamnějších částí. Jsou efektivní. V takových chvílích nepovolí rozptýlení, aby je vyrušila v tom neplodnějším čase.
Workoholici jsou hlavně reaktivní. Udělají, co je potřeba. Co si od nich firma nebo kdokoli jiný žádá. Dovolují tak vnějšímu světu, aby určoval jejich aktivity.
Kdo určuje tvou hodnotu?
To je asi hlavní rozdíl. Pochází tvé vědomí hodnoty zevnitř nebo zvenku? Potřebuješ stále někomu něco dokazovat? Hledáš potvrzení u ostatních? Nebo dokážeš měsíce i roky pracovat jen s občasným feedbackem kompetentního člověka?
High Performer nepotřebuje neustálé potvrzování a utvrzování. Ví, proč co dělá, zná svůj smysl a i kdyby strávil život na cestě svým směrem, tak to pro něj bude – díky naplnění z cesty – uspokojivé.
Workoholici se bojí, že budou za pár let litovat. Co když se za pár let probudím a… (budu zklamán, nic nedokážu…)
Na jaké straně se vnímáš ty?