Dnešní svět je proměnlivý, neustále se něco mění, vyvíjí. Tento informační šum vědomě či nevědomě hltáme z televizí, zpráv, internetového obsahu, který konzumujeme, nebo z Facebooku a sociálních bublin, do kterých jsme se uzavřeli. Pro spousty lidí, kteří si nestřeží svou pozornost jako oko v hlavě, není tento informační šum zdraví podporující. Pokud pracujete v marketingu, víte, že titulek by měl být tak silný, aby ve chvíli, kdy půjdete po ulici kolem trafiky s časopisy, byl schopen vás zastavit a časopis jste koupili.

Myslíte, že si člověk spíše všimne titulku “Usměj se a buď zdravější”, nebo “KRIZE, KORONAVIRUS, POČET NAKAŽENÝCH”?

Dnes mnohem více lidí musí chtě nechtě fungovat přes internet. Kvůli uzavření hranic i v důsledku karantény trávíme více času na internetu, a eshopy a rozvážkové služby mají lepší tržby než o Vánocích. A o to samozřejmě jde, v minulosti i dnes. Marketingoví a behaviorální specialisté ví, že naše šedá kůra mozková je přehlcena informacemi, a že proto musí přijít s něčím velmi emočně silným, co zapůsobí na starší části mozku. Tyto silné, emočně podbarvené podněty nás mají přimět znovu otevřít tu kterou webovou stránku či zapnout televizní noviny. A tímto způsobem jim znovu a znovu dopřáváme svoji pozornost. Nicméně, kdybychom si uvědomovali, jak obrovsky cenná a silná komodita naše pozornost je, nakládali bychom s ní opatrněji.

Kam vkládáš svou pozornost, tam vkládáš svou energii

Dnes tedy ze stánků, internetu, zpráv i od přátel neustále slyšíme o šířící se nemoci, pandemii, a to nám bere velké množství pozornosti.

Když dlouho žijeme v tak informacemi přehlceném světě, člověk se stane… Rád bych řekl imunním, nebo se alespoň snaží hledět jinam. Možná i proto tato situace s mnoha lidmi dlouho nic neudělala. Přece to přejde. Média zase přehánějí…

Vzpomínáte na ty takřka magické tři dny zhruba v půlce března? První z těchto dnů se na toho, kdo nosil roušku pohlíželo s posměchem a skrz prsty. Třetí den už ten, kdo roušku neměl, byl brán jako veřejný nepřítel, který je nezodpovědným členem společnosti.

Spousta z nás se snažila být opět imunní vůči těmto marketingovým či mediálním bublinám. Jen tentokrát to již nebylo přehnané. Dnes se koronavirus stal reálnou hrozbou, která i těm nejzatvrzelejším otevírá oči a nutí je brát situaci vážně.

Přesycená pozornost neboli otupělost

Neboli tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Když bez ustání slyšíme a čteme o problémech ve světě, vraždách, vstřebáváme negativní informace, staneme se otupělými. Jinými slovy, dlouho jsme slýchali “pomoc, hoří” a nic se nedělo. Ale teď po mnoha letech opravdu hoří a lidé nejsou připraveni reagovat promptně a přirozeně.

A to mě přimělo k zamyšlení.

Kolik z toho, co se děje kolem nás, jsem opravdu pro oči neviděl? Kolik jsem toho přehlédl, jelikož jsem se kvůli neustálému poplachu snažil dívat jinam?

“Všichni rádi věříme tomu, že problém spočívá v druhých lidech. Dává nám to pocit, že jednáme správně a že my sami nemusíme nic měnit.”

John Whitmore, zakladatel moderního koučování

Pozornost v dnešní společnosti není vyučována, je však vyžadována a je hnacím motorem ekonomiky. O naši pozornost se ve světě svádí neustálý boj a apeluje se na nejstarší části našeho mozku. Co všechno nám v důsledku toho uniká?

Síla jednotné pozornosti

Na celé této situaci vidím však i několik velmi pozitivních věcí. První z nich je dramatické zlepšení kvality vzduchu v důsledku snížení dopravního ruchu a průmyslové výroby. Řekněme, že v tuto chvíli dopřáváme přírodě takovou chvilku k vydechnutí.

Další pozitivum vyjádřil velice pregnantně Dr. David Sinclair (autor Lifespan – Why We Age and Why We Don’t Have To): “Lidstvo má díky koronaviru snad poprvé společného nepřítele. Vědci všude na světě si dříve hráli každý na svém písečku a málo sdíleli své poznatky, dokud je nemohli publikovat, aby získali pozornost (slávu). Titíž vědci dnes spolupracují a snaží se ze všech sil porazit tohoto nepřítele, který spojil lidstvo.”

Kam se upírá pozornost veřejnosti teď? Na vir. Díky tomu jsem přesvědčen, že brzy najdeme lék.