Kódy života jsou 2: DNA a RNA. To jsou informace, podle kterých se samotný život vyvíjí a skládá. Každá buňka našeho těla má tuto informaci, podle které se může řídit. Využívá ji pro skládání stavebních bloků našeho těla – proteinů.
Můžeme si to představit jako takový návod na to, jak v tomto světě fungovat. Není to ale pouze o tom, jak se chováme, jak se cítíme, kolik máme energie, jak dobře se nám spí a jak rychle stárneme. Je to mnohem víc, je to samotná naše existence, náš vývoj a veškeré procesy v našem těle. Tento kód je v podstatě informace o našem prostředí. Na základě tohoto prostředí pak funguje, změnou prostředí tedy měníme i jeho funkci. Vše se odehrává v určitém kontextu, a tak si můžeme představit, že kdybychom se zničehonic objevili na Marsu, tento kód by tam najednou byl k ničemu, během chvíle bychom zemřeli.
To je ten důvod, proč mají astronauti skafandr. Berou si s sebou prostředí (kontext), ve kterém jejich informace o prostředí (DNA) funguje. Mohli byste namítnout: “Ale počkat, není to kvůli tomu, že potřebujeme kyslík a určitou teplotu, tlak atp.?” Samozřejmě, to je ale pouze něco, co je zakódováno právě v naší DNA, v našem kódu života. Buňky se až na základě této DNA vyvinuly tak, aby mohly využívat kyslík a fungovat v určité teplotě. Jde tedy primárně o informaci z prostředí, ve kterém se pohybujeme. My (lidstvo) si toto prostředí bereme i do vesmíru, aby tak náš organismus mohl fungovat a přežít.
Nyní tedy máme představu o tom, že naše prostředí je fundamentální pro naše fungování, žití a bytí jako takové. Můžeme si uvědomit, že to, jak se cítíme, chováme, fungujeme a veškeré další aspekty našeho života, které nás napadnou, je právě syntéza kódu života (DNA) a našeho prostředí. Jak je to možné? Jak to, že nezáleží pouze na DNA?
Jak jsme již probrali, DNA bez svého prostředí postrádá smysl a funkčnost. Další věc je ta, že již nějakých pár let víme, že nejsme determinováni našimi geny, neboli funkčními jednotkami DNA. Náš genový fond si můžeme představit spíše jako potenciál. Jde o to, které z těchto genů budou aktivní a které vypnuté.
Můžeme si to představit, jako když stavíme dům. Najmeme si dělníky a nyní se můžeme zeptat: “Na čem bude záležet při samotné stavbě? Bude záležet na tom, kolik a jací dělníci na staveništi jsou, nebo kteří z těch dělníků doopravdy něco dělají a dům stavějí?”
To, kteří dělníci jsou na staveništi, je potenciál, který máme. Samozřejmě že jde ale pouze o dělníky, kteří něco reálně dělají a mají dopad na postavení domu; nemůžeme počítat dělníky, kteří se zraní a nemohou nic dělat, nebo prostě spí. Velmi podobně je to s naší DNA. Nejde pouze o to, jakou DNA máme, ale také o to, jaké části DNA, tedy geny (dělníci), jsou aktivní!
Stejně jako u paralely s dělníky dochází v DNA k tomu, že se nějaký gen “zraní” a není aktivní, nebo prostě “spí”. K těmto procesům a změnám dochází neustále a ovlivňuje to výsledek, ovlivňuje to právě ty základní bloky našeho těla, kterými jsou proteiny.
To, jak jsou geny “zraněné” či “spí”, se dokonce v poslední době začalo považovat za nejpřesnější určení stárnutí organismu (podle experta na stárnutí Davida Sinclaira). Co je v této paralele dům, který dělníci staví? Je to náš organismus a všechny aspekty našeho života s ním spojené. Můžeme si tedy uvědomit, že je ohromně důležité, aby dělníci pracovali správně a kvalitně, protože od toho se bude odvíjet kvalita domu, který postaví, a dokonce to do jisté míry určí i jeho životnost. Úplně stejně je to s našimi geny, je zcela zásadní, které geny a jak fungují. Určují totiž kvalitu našeho života i jeho délku.
Zde přichází na řadu Code of Life. Ne kód života, ale naše společnost a to, čím se vlastně na té úplně základní úrovni zabýváme. Dělníci pro své fungování potřebují ideální prostředí. Pamatujete si, jak jsme mluvili o tom, že DNA a geny fungují v určitém prostředí správně? A to je přesně ono!
V Code of Life se snažíme pro sebe a ostatní vytvořit takové podmínky, abychom si postavili co nejlepší dům. Díky vědě máme jako lidstvo neuvěřitelné znalosti o našem genomu, o tom, jak funguje náš organismus, a co dělat pro to, abychom zapnuli ty nejvýhodnější dělníky (geny) tak, aby nám postavili krásný dům s dlouhou životností (náš organismus).
Můžeme to měnit a zlepšovat právě na základě prostředí, ve kterém fungujeme. Zde bychom mohli dostat pocit, že záleží pouze na vnějším prostředí. Ano, to jsou základní vstupní signály (teplota, tlak atp.), do těch ale patří i pohyb, spánek, strava a lidé, se kterými se stýkáme. Zkrátka vše, co nás ovlivňuje, ba co víc, i obsah naší mysli!
Lidé mají často pocit, že tělo a mysl jsou nějak oddělené. Opak je ale pravdou, jsou víc spojené, než bychom si chtěli připustit. Obsah naší mysli má obrovský dopad na naše vnitřní prostředí. Tedy na to, v jakém prostředí bude fungovat naše DNA. To nyní víme, že je naprosto esenciální pro fungování celého organismu. Proč tomu tak je? Obsah naší mysli je totiž to, jak vnímáme prostředí vnější, je to jakousi vstupní branou, a to pak ovlivňuje všechny další aspekty našeho života. Co dalšího to mění?
O tomhle všem je biohacking. Jde o vědomou a cílenou změnu našeho prostředí (jak vnějšího, tak vnitřního), abychom probudili ty dělníky, kteří nám postaví krásný dům. Každým krokem se můžeme posouvat k aktivaci těch genů, které pro nás jsou výhodné. Neměníme se tedy pouze na fyziologické a psychologické úrovni, ale i na fundamentální úrovni našeho bytí a fungování v tomto světě – DNA, kódu života. Vytváříme si takové prostředí, ve kterém můžeme růst a fungovat na optimální úrovni. Ovlivňujeme to vším, co děláme, jak spíme, jíme, hýbeme se, a dokonce na co myslíme. Tomu všemu se v Code of Life věnujeme. Je to holistický přístup, který kombinuje různé disciplíny, protože víme, že nikdy nemůžeme odříznout jeden aspekt našeho velice komplexního života a organismu od jiného, všechny se navzájem propojují. Kód života – to je to herní pole, kde se tyto základní změny odehrávají.
Více informací o biohackingu najdeš v naší FB komunitě Biohacking CZ/SK, tak se připoj mezi nás.
