Jaká je skutečná pravda o tucích?

Na tuky je často pohlíženo jako na nebezpečí. Velká část populace se stále ještě bojí, že pokud sní větší množství tuku, okamžitě ztloustne, anebo dostane infarkt ze zvýšeného cholesterolu. Nové biohackingové studie však dokazují, že je třeba hodně názorů ohledně tuků přehodnotit. Na co vše jsou tuky dobré a ostatně jak moc jsou významné, se dozvíte v následujícím článku.

Které tuky jsou správné a kterým se raději vyhnout?

Nejnebezpečnější z tuků jsou tzv. ztužené tuky, neboli trans-nasycené tuky, které vznikají průmyslovým ztužováním olejů pro optimální senzorické vlastnosti. Tyto tuky jsou i dle nynějších výzkumů stále nejnebezpečnější z pohledu ukládání tuku do cév. Vyskytují se ve většině sladkostí.

Jako zdravé tuky byly označeny mono-nenasycené a poly-nenasycené tuky. Nynější výzkumy naznačují, že mono-nenasycené tuky, jako například olivový olej, avokádo a ořechy jsou dobrou volbou. V případě poly-nenasycených olejů je situace složitější, některé oleje se nezdají být tak dobré, jak se předpokládalo. Avšak největší ospravedlnění potřebují právě nasycené tuky! Ty byly po dlouhou dobu označeny jako nebezpečné, nyní už se od tohoto názoru upouští. Mezi potraviny s vysokým podílem nasycených tuků patří například kokosový olej anebo máslo.

Tuk = ztloustnu? Nesmysl!

Již po roce 1970 se začaly objevovat názory, že tuky zadrží na stejný objem více kalorií než cukry, a tedy v rámci snížení příjmu kalorií je vhodné je pro hubnutí omezit. Tento fakt, byť je pravdivý, způsobil nízkotučné šílenství, kdy byly veškeré tuky nahrazovány cukry. A poté svět zaplavila vlna obezity…

Následovala totiž přílišná konzumace cukrů a škrobů. V minulém článku jsme si povídali o inzulinové rezistenci a vysvětlovali fungování hormonu inzulínu. Inzulín, jako hormon, dává buňkám signál k hromadění energie do tukových buněk a zásobního polysacharidu glykogenu (ten slouží jako energie pro svalstvo). Při dlouhodobém a opakovaném příjmu jídla s vysokým obsahem cukrů anebo škrobů je do krve vyplavováno velké množství inzulínu. Problém je v tom, že buňky se časem začnou působení hormonu inzulinu bránit, čímž se stanou inzulin rezistentní. Tím pádem se glukóza nedostane do buněk a zůstává v krvi, což zadělává na spoustu problémů a vede k cukrovce a obezitě.

Tato situace je vidět na prvním obrázku, kdy inzulin rezistentní buňka dokáže přijmout glukózu jen z určité části (pouze dva z šesti kanálů pro příjem glukózy jsou aktivní). Jedná se přesně o tu situaci, kdy má člověk i okamžitě po jídle znovu hlad. Mozek totiž zaregistruje, že veškerá energie po snědení jídla někam zmizela, takže dále vysílá signály hladu. Situaci si lze představit asi jako vkročení do kuchyně, kde je spousta truhlic s jídlem, my však od truhlic nemáme klíč! Obezita, o které se bavíme, není stavem přebytku, nýbrž vnitřního hladovění! V tomto momentu je tedy nesmyslné ještě více snižovat příjem kalorií, tělo by reagovalo ještě větším zpomalením metabolismu, tělo hladoví!

Pokud naopak nahradíme cukry a škroby za tuky, které nezvedají hladinu inzulínu v krvi, kalorie zůstávají volně v krvi pro využití. Není to tak, že by tuk „odemykal“ tyto zásoby tuku z tukových buněk, tukové buňky reagují naprosto neutrálně. Záležitost je ryze hormonální, stačí snížit hladiny inzulinu. Tělo poté pocítí naprostý dostatek „paliva.“ U některých jedinců klidně po několika letech!

Nebezpečný cholesterol?

Co Vás jako první napadne, když se řekne cholesterol? Látka, která tělu škodí a jejíž hladinu je třeba udržovat na co nejnižší úrovni? Pokud ano, jste opravdu velmi vzdáleni od pravdy. Cholesterol je pro tělo nadmíru důležitá, nepostradatelná látka. Krom důležitých transportních funkcí je nutno zmínit, že tvoří stavební jednotku mnoha důležitých hormonů. Také náš mozek i nervy jsou tvořeny z cholesterolu. Lékaři rozdělují cholesterol na „zlý“ LDL a „hodný“ HDL.

Pokud je cholesterol tak moc důležitý, proč je kolem něj tolik rozruchu? Nadbytek „zlého“ LDL cholesterolu je spojován s ukládáním tuku do cév, kdy se tedy zvyšuje riziko ucpání cévy a infarktu. Avšak moderní praxe ukazuje, že mnohem častější příčinou ucpání cév jsou jak tělu vlastní protilátky (související s autoimunitními chorobami a stresem, což bude náplní dalšího článku), tak samotný cukr (kvůli inzulinové rezistenci). Téměř 75 % pacientů, kteří prodělali infarkt, měli hladinu „zlého“ LDL cholesterolu naprosto v normě! Naopak hladina jejich „hodného“ HDL cholesterolu byla velmi nízká! Další studie dokládá, že pacienti s rakovinou měli hladinu LDL paradoxně nižší než ti, kteří ji nedostali. Nikoho by nenapadlo, že léčba zaměřená na snižování hladin LDL cholesterolu bude naopak zvyšovat riziko vzniku rakoviny.

Ukazuje se, že honba za snižováním cholesterolu na co nejmenší hodnoty má i své odvrácené stránky. Jak už bylo naznačeno, cholesterol je potřebný každou buňkou našeho organismu a nejvíce cholesterolu je potřeba pro optimální zdraví mozku. Léky, které se používají na snížení hladiny cholesterolu (tzv. statiny), znemožňují jeho syntézu, čímž mozek strádá a nastávají neurodegenerativní poruchy (demence, Alzheimerova choroba, Parkinson…). Navíc samotné statiny ani problém nemusí řešit, jelikož mnohdy je za vysoké hladiny cholesterolu v krvi zodpovědná jeho nadměrná vstřebatelnost střevní stěnou, přičemž statiny řeší jen jeho nadměrnou syntézu.

Tuky a cukrovka

Doktor Osama Hamdy popisuje, jak se mu podařilo díky tukům vyléčit cukrovku. Cukrovka znovu souvisí s inzulinovou rezistencí. Již roku 1993 byly zaznamenány úspěšné případy léčby diabetu II. typu a to skrz dietu postavenou ze 70 % na tucích a jen ze 2 % na sacharidech. Popisuje, jak průběžně pacientům individuálně předepisoval limity cukrů. Začal na 5 % sacharidů a sledoval stav organismu, až dokud nenašel maximální možnou přípustnou hranici pohybující se většinou v rozmezí 5 – 20 % sacharidů. Zároveň upozorňuje na jasný fakt, že před znalostí inzulinové rezistence bylo mylně doporučováno až 60 % sacharidů!

Dále mluví i o důležitosti bílkovin. Dříve se totiž doporučovalo omezit v případě diabetu i bílkoviny, aby se zbytečně nepřetěžovaly ledviny. Avšak tento postup se ukázal jako naprosto mylný. Diabetičtí pacienti ztrácí hodně svalové hmoty, proto je vhodné zařadit do jídelníčku vysoké dávky kvalitního proteinu. U sledovaných pacientů nebyly zjištěny žádné problémy s ledvinami ani při vyšších příjmech bílkovin.

Tuky a Alzheimerova choroba

Doktor Dale Bredesen prezentoval nové poznatky ohledně Alzheimerovy choroby. Byla zkoumána chemie mozku a došlo se k závěru, že všichni pacienti s Alzheimerem měli v mozkových buňkách rezistenci vůči inzulínu. Alzheimer by se tedy dal označit jako diabetes mozku. Co s tím? Znovu využít TUKY! Metabolismus tuků totiž stále narušen není. Místo metabolismu sacharidů se tedy budeme více spoléhat na metabolismus tuků, z nichž mozek bude brát energii a bude jí dostatečně zásobován. Vyloučíme tedy co nejvíce zbytečných cukrů a postavíme jídelníček na kvalitních tucích s vysokým obsahem omega 3.

Dle biohackingových výzkumů jsou nejlepším palivem pro mozek právě nasycené tuky! Nejlépe a nejrychleji mozek reagoval právě i na kokosový olej. Na následujícím videu, asi v čase 1:08 jde vidět názorný příklad toho, jak si buňky se silnou inzulinovou rezistencí nevšímají cukrů, ale tuky využít mohou.

Proč jsou důležité omega 3 mastné kyseliny?

V poslední době probíhá mediální zmatek kolem omega 3, omega 6 a omega 9 mastných kyselin. Trh je zaplaven výživovými doplňky, které v sobě obsahují všechny výše jmenované. Ale pozor, doplňovat má smysl pouze omega 3 mastné kyseliny! Omega 6 mastných kyselin je v lidské stravě dostatek a omega 9 mastné kyseliny si lidský organismus dokáže v případě potřeby sám syntetizovat. Dle světové zdravotnické organizace je ideální přijímat omega 3 a omega 6 v poměru 1:1. Dnes je však poměr vychýlen až k 20:1 omega 6 k omega 3 mastným kyselinám. A to je přesně ten důvod, proč doplňovat pouze omega 3.

Na co mají tyto mastné kyseliny vliv? Kromě jejich vlivu na regulaci cholesterolu je nejdůležitější jejich pro a proti-zánětlivá funkce. Omega 6 jsou prozánětlivé, tedy podporují vznik zánětu (pozor, vznik zánětu je pro tělo mnohdy velmi žádoucí pro likvidaci infekce). Regulátorem této infekce jsou právě protizánětlivé omega 3, které zánět zpětně stahují. Z hlediska nevyvážené diety v prospěch omega 6 (těch konzumujeme více) tedy roste míra chronických zánětů. V posledních letech bylo navíc zjištěno, že chronický zánět má velmi podstatný vliv na deprese. Pokud se tělo nachází ve stavu zánětu, má to přímý vliv na hormonální rovnováhu a tedy i naši náladu.

Téma tuků je velmi rozsáhlé a komplexní. V každém případě je nejprve nutné zjistit, co aktuálně potřebuje přímo Vaše tělo.