Paměť je ve své původní podstatě nástroj organismu pro přežití. Ze svého prostředí nasáváme informace a pamatujeme si ty pro nás důležité, bezpečné nebo nebezpečné. Paměť hrála důležitou roli v tom, jestli umřu po červené bobuli, anebo si dám modrou, která mi pomůže zesílit a rozmnožit se. V evoluci tak paměť, inteligence a schopnost učení hrají důležitou roli.
To platí i dnes. A všechny souvisí i s tím, kolika let se dožijeme, tedy s dlouhověkostí – protože čím lépe se dokážeme učit, čím kvalitnější vzpomínky vytváříme, tím lépe dokážeme vyhodnotit, co je pro nás v životě užitečné, co neužitečné a co nám umožní dostat se k těm nejlepším zdrojům. Kdyby nám na střední škole řekli, že učení hraje v evoluci tak důležitou roli po miliony let, že díky učení se člověk může lépe bránit, ale i rozmnožit, jistě by se změnil přístup k učení nejen středoškoláků, ale i jejich učitelů.
Neurony, synapse a jejich posilování
Do mozku neustále vstupují rozličné vjemy a pro paměť budeme i každou myšlenku brát jako další vjem. Každá taková aktivita fyzicky mění, jak je mozek poskládaný, ne nutně na úrovni typu propojení různých neuronových buněk, ale hlavně na úrovni jednotlivých buněk a síly spojení s ostatními.
Každý neuron je propojen desítkami až tisíci spoji s dalšími buňkami. Nefunguje to ale úplně jako počítač, protože přesto, že se posílá signál, může u každého neuronového spoje, tedy synapse, znamenat něco jiného! Jde o to, jak je postavená post-synaptická buňka, neuron a jeho dendrity, což jsou výběžky, které signál zachytávají. A právě dendrity mohou měnit intenzitu aktivace na základě daného signálu. Budou se posilovat, pokud k tomu bude prostředí, anebo naopak. Jejich posilování se nazývá dlouhodobá potenciace (long-term potentiation). Je to esence tvorby dlouhodobé paměti. Všechno, co si myslíme a co děláme, má tendenci podporovat dlouhodobou paměť, zefektivňovat samotná propojení, která jdou následně aktivovat snadněji.
Prošlapávání cestiček
Představte si, že bydlíte na samotě a v zimě vám cestu do školy nebo do práce zasněží vánice. Čeká vás těžká práce, protože si musíte prošlapat cestu, a ještě k tomu je těžké vidět, kam vlastně jdete. Nicméně do cíle tak nějak dojdete. Co bude následovat? Cesta zpátky bude již mnohem snazší! Máte prošlapanou cestu a někde, kde jste se třeba hodně vychýlili, si to trochu zkrátíte. Postupně si za pár dní (protože už nebude sněžit) vyšlapete tu úplně nejrychlejší a nejefektivnější cestičku. Tahle cestička se stane rutinou, nebudete muset vynakládat moc úsilí a půjde to samo!
Podobným způsobem se náš mozek učí. Tímto způsobem je pak pravděpodobnější, že nás stejná myšlenka napadne v budoucnu nebo že si vzpomeneme na to, co jsme se učili. Kam se vydám, když znovu vyjdu před svoji samotu a uvidím tu vyšlapanou cestu? No, vydám se po ní, a to bez sebemenších obtíží.
Mezi jednotlivými nervovými spoji čili synapsemi totiž dochází k velmi podobnému procesu, jako je takové vyšlapávání cestiček.
Rád bys měl optimalizovaný den jako správný biohacker? Celý tým Code of Life pro tebe připravil unikátní online kurz Optimalizace dne pro zdraví, dlouhověkost a výkonnost. V kurzu nalezneš 45 videí, 143 stránek textu a průvodce zapisováním a měřením. Proč chodit, když můžeš létat?
