Velký problém v životech lidí západního světa je, že se jeden den můžeme probudit a zjistíme, že nejsme tak úplně spokojeni se svým stávajícím životem.

Když dospíváme, tak jsou naši rodiče za nás zodpovědní a přebírají za nás kontrolu, ale v určitém bodu je třeba vystoupit a převzít otěže svého života.

Ať se postarají druzí

Spousta z nás to neudělá, snazší přece je, když se o mě někdo postará – rodiče, stát, šéf v současné práci… Raději předáme zodpovědnost druhým.

Ti z nás pak pouze reagují na život, život se děje jim, neřídí ho vědomě. Nebezpečí je v tom, že se jednoho dne můžeme probudit a divit se: kde to jsem, co se to stalo s mým životem, jak to, že jsem stále v tomto vztahu, jak jsem se dostal do této práce, nic z toho jsem neplánoval a třeba mě to ani úplně nenaplňuje. Statistiky jasně značí, že přes 50 % lidí nemá rádo svou práci a necítí se naplněno svým životem.

Pokud jasně nevíme, kam se chceme vydat, tak svět zvolí za nás 

Když vejdeme do obchodu, vybafne na nás deset tisíc značek. Každá z těchto značek chce, abychom dělali to, co si ona přeje. Stejné je tomu u billboardů, když vyjedeme na dálnici. Nebo když se přihlásíme na facebook. Naše vědomí i podvědomí je bombardováno tolika možnostmi, že pokud nepřebereme zodpovědnost a nemáme jasnou vizi, je obrovsky snadné se ztratit v cizích cílech. A bude to horší a horší…

Zeptejte se lidí, kde se vidí ve třiceti, ve čtyřiceti letech… Naprostá většina s vámi začne mluvit o práci, kterou dělá, a o tom, kam by se chtěli kariérně nebo finančně dostat. Nemluví s vámi o svém zdraví, o rodině, cestování a poznávání světa…

Proč se to děje? 

Samozřejmě když pomineme, jak nás vede a vychovává společnost. Jedním z důvodů je, že spousta z nás si plete konečný cíl s cílem, který je jen prostředkem k něčemu.

Přál bych si, aby lidé tento rozdíl znali mnohem dříve ve svém životě.

Co je to tedy konečný cíl a co je to cíl, který nás má jen dostat dál (nazvěme ho mezikrok, prostředek k cíli)? Konečné cíle jsou nádherné, to je to, proč jsme lidmi. Znamená to prožívat lásku, cestovat kolem světa, být skutečně šťastný, obohacovat druhé, pomáhat planetě, učit se novým dovednostem.

Mezikroky jsou prostředky ke konečným cílům, o které nám opravdu jde. Je to to, co nám společnost říká, že bychom měli mít/dělat, abychom se stali šťastnými. Například dostat dobrou známku, být přijat na skvělou vysokou školu, získat zaměstnání v konkrétní firmě, být s konkrétním člověkem, mít dobré hodnocení v práci. Problém je, že se staneme tak zaslepení těmito mezikroky, že ztratíme soustředění na to podstatné, na ten konečný cíl.

Vysoká škola přestává být vnímána jako záruka kvality člověka

Já jsem například vyrůstal v době, kdy jen ti nejpokrokovější podnikatelé říkali, že nezaměstnávají vysokoškoláky kvůli titulu, ale zaměstnávají je kvůli tomu, že se déle vyhýbali procesu, systému, společnosti. Raději zaměstnávali lidi kvůli tomu, co daného člověka baví a naplňuje. Dělám to teď v našich firmách úplně stejně. I Google prohlásil, že dnes již 15 % jeho zaměstnanců nemá vysokou školu. A tato čísla se zvyšují. Nejpokrokovější zaměstnavatelé již v západním světě nepodmiňují přijímání lidí vysokou školou.

Ke škole jsem od 19 podnikal a snažil se dostat při studiu vysoké školy do peněz. Škola pro mě byla taková jistota, že kdyby se mi mé byznysy nerozjely natolik, aby mě uživily, tak mám vystudovaná práva, která mě baví a která mě do peněz dostanou. Přitom to, po čem jsem toužil, byla svoboda, vzdělávat lidi, pomáhat jim a přitom mít možnost cestovat po světě. Měl jsem to štěstí, že jsem si tu cestu našel ještě v době školy. Přátelé se stávali právníky, doktory, programátory a dělali (a někteří stále dělají) tu profesi, kterou studovali x let. Některé to baví a jiným chvíli trvalo, než přišli na to, že je to nenaplňuje, a obor změnili.

Zaměňujeme “mezikroky” a konečné cíle

Byl jsem vychováván k tomu, že jediná cesta, jak dosáhnout toho, co si přeji (konečných cílů), je vystudovat školu a zkousnout tu práci x let života. Dělat třeba něco, co mě opravdu nenaplňuje, abych se dostal k tomu cíli. Zaměnil jsem “mezikrok” s konečným cílem.

Spousta lidí dělá tuto chybu… Není to o právech, není to o výsledcích, není to o tom excelovat v určitém testu, je to o tom opravdu prožívat život.

Jak se tedy vyhneme tomu, abychom se jednou probudili a zjistili, že se cítíme špatně a možná zahořklí, protože jsme udělali špatné rozhodnutí?

Více informací o biohackingu najdeš v naší FB komunitě Biohacking CZ/SK, tak se připoj mezi nás.