Nejstarší část mozku řídí náš stres a dech funguje jako brána pro jeho řízení

Když se ráno podíváte do zrcadla, pravděpodobně v něm uvidíte odraz tvora, který je výsledkem milionů let evoluce. Každý vlas, končetina, ale i oko má v těle svou roli přesně podle toho, jak se to evoluci v historii hodilo. Každá struktura, orgán a nerv sloužil k tomu, abychom přežili a co nejpohodlněji přenesli geny do další generace. A to samé platí i pro mozek. Když se podíváme pod tu tvrdou krustu, kterou je naše lebka, objevíme orgán, kde vyvstává každá myšlenka, emoce, ale i stres. Asi vás nepřekvapí, že každá z výše zmíněných vlastností má v mozku své místo podle toho, kdy byla zrovna v evoluci důležitá. My se tu dnes podíváme pod mikroskopem na tu část mozku, která řídila přežití v zátěžových situacích ohrožujících život. Tu část mozku, která ovlivňuje naši úroveň stresu a jak dobře jsme schopni jej v dnešním světě zvládat 

Mozkový kmen – řídící středisko stresu

Je to takový pradědeček v mozku, který si pamatuje všechno. Pamatuje první rybu, která vylezla na souš, i první opici, která se houpala v korunách stromů. Ne nadarmo se mu také přezdívá plazí mozek. Je to ta nejprimitivnější část našeho mozku. Pokud čtete tento článek, máte k plazímu mozku pravděpodobně i jisté nadstavby. A to je emoční savčí mozek a pak to nejmladší dítě, které nás dělá člověkem moderním – totiž mozková kůra a frontální lalok. Frontální lalok neboli PFC je ten nejvíce produktivní. Má za úkol veškerou kreativní činnost a plánování každého kroku ve vnějším světě. Jenže je to pořád tak trochu teenager a občas ho něco vyleká a on se “vypne”. V ten moment jde veškeré plánování a racionální uvažování stranou a kontrolu převezme ten pod ním – emoční mozek. Nemusím vám tu asi popisovat, jaká úskalí má život, který kontrolují emoce. Emoční i racionální mozek jsou super-výkonné počítače, ale občas prostě nezvládnou okolnosti a “povypínají” své kontrolky. V těle ale musí být struktura, která monitoruje vše nezávisle na okolnostech. Která funguje víc jako automat a její rozhodnutí jsou nejrychlejší ze všech. A tou je náš pradědeček – mozkový kmen. Ten má za úkol nás zachránit a být ve střehu 24/7. Proto vás asi nepřekvapí, že zde se nachází také hlavní řídící středisko našeho každodenního stresu.

Stres je totiž nejlepším způsobem, jak se vyhnout sežrání šavlozubou kočkou nebo přejetí tramvají při neopatrném přebíhání silnice. Stres je jen jedno červené tlačítko, které se v mozkovém kmenu sepne pokaždé, když ze svého okolí dostane signál, že mu něco hrozí. Mozkový kmen tak dokáže probudit organismus, aktivovat všechny adrenaliny a noradrenaliny a umožnit svalům, aby utíkaly o život. Ale protože je pradědeček – mozkový kmen – už za ta léta moudrý, tak ví, že aby mohl příště utíkat o život, musí se umět i dobře uklidnit. A tak dokáže z ničeho nic přepnout i do “klídek” stavu, kdy tělu nic nehrozí, může si odpočinout, strávit potravu nebo se rozmnožovat. Mozkový kmen tak přesně ví, co dělá. Dýchá za nás, bije naším srdcem, řídí úroveň pozornosti a to vše bez našeho vlastního vědomí. Mohlo by se zdát, že jsme tedy v područí této prastaré mozkové struktury?

Člověče, převezmi kontrolu!

A co se stane, když mozkový kmen zkrátka tiká ve špatném rytmu? To se přesně děje v dnešní době, kdy je stresových podnětů tolik, že jim ten mozkový pradědeček pramálo rozumí. A tak ho znovu vyděsí kdeco. Zběsile pak točí adrenalin v našem těle, snižuje kvalitu našeho spánku a snižuje naši pozornost. Ale dnes už víme, že ty samé nástroje, kterými nás drží naživu, můžeme použít, abychom naučili náš mozkový kmen zase jednou správně tikat do rytmu. A jedním z takových nástrojů je dech!

Jestli evoluce něco vymyslela dokonale, je to právě nástroj dechu. Jen se nad tím zamyslete. Většinu dne nad ním nemusíte bdít, aby se vaše plíce v další vteřině nadechly. Dech je řízen právě naším mozkovým kmenem. Ale! To není jeho jediné řídící středisko! Má totiž ještě jedno záložní, které se nachází v té nejnovější části mozku – v racionálním a plánovacím kortexu. Zde si můžeme svůj dech uvědomit a začít s ním manipulovat. Řídit frekvenci a hloubku nádechů s výdechy. A právě tohle funguje jako signál mozkovému kmenu, aby se uklidnil, aby nebláznil, aby začal znovu běžet tak, jak má. A jak na to? Stačí jedno úplně jednoduché pravidlo. Stačí prodloužit své výdechy do břicha. Dlouhý plynulý výdech nosem do břicha slouží jako brána k ovlivňování našeho vnitřního stresového automatu. Už první takový výdech se počítá a stačí jen pár minut, po kterých ucítíme, jak se naše tělo už netočí na kolotoči stresových hormonů, ale dokáže se do sebe vrelaxovat. A víte, co je na tom nejlepší? Že stejně jako se dokážeme dechem uklidnit a komunikovat tak s naším plazím mozkem, můžeme se díky němu i aktivovat například ráno nebo před sportovním výkonem! Dech je univerzálním nástrojem, který nám umožňuje kontrolovat i zdánlivě nekontrolovatelné procesy.

Více informací o biohackingu najdeš v naší FB komunitě Biohacking CZ/SK, tak se připoj mezi nás.