Joe Dispenza nám pověděl, že za chvíli budeme mít šestihodinovou meditaci. V hledišti začal šum a hladina vzrušení i nervozity se zvýšila. Byl to jeho nejpokročilejší kurz a přesto to u trénovaných lidí vyvolalo značné emoce.
Představte si, že bych vám teď pověděl to samé. Jsem hodný, snížil bych ten čas na pouhé 2 hodiny. Jak byste na to reagovali?
Možná byste se dívali, zdali jsem se nepomátl, co bych tam ty 2 hodiny dělal? Ten Kosec byl vždycky divný…
Zeptal bych se, co je za problém, co je na tom tak strašidelného, však budeme jen sedět a pobudeme sami se sebou. I u televize to přece dokážeme, jen děj tentokrát bude probíhat uvnitř.
Obraz dnešní doby. Je libo elektrický šok?
V nedávné studii psycholog na Virginské univerzitě Timothy Wilson testoval 700 subjektů různých věkových kategorií. Cílem bylo, aby lidé vydrželi v místnosti 15 min sami se sebou, v prvních 7 studiích pouze zjišťovali, jak se tam cítí, zdali by danou aktivitu zopakovali atp. Výsledky odpovídaly tomu, že je pro nás velmi těžké se zabavit a je těžké být sám se sebou, jen se svými myšlenkami. Následné studie pozvedli na vyšší úroveň. Přidali negativní stimul, pobuď se svými myšlenkami sám v místnosti po dobu 15 min, nebo pokud chceš odejít z místnosti dříve, zmáčkni tlačítko, které ti dá elektrický šok. Vědci chtěli vědět, jak moc uděláme pro to, abychom nemuseli pobýt sami v místnosti. Výsledek? 67 % testovaných mužů a 25 % žen se raději takto poškodilo! (Celková statistika byla 64 % v rámci studií s i bez negativního stimulu.)
Není to šílené?
Účastníci všech studií s i bez elektrického stimulu byli lidé různých věkových kategorií a přesně věděli, do čeho jdou. Již na začátku studie dostali informace, že mají vydržet pouhých 15 min, jediné omezení bylo nespat a sedět na židli. Někteří z účastníků pozdějších skupin souhlasili, že si sílu daného elektrického šoku vyzkouší před vstupem. Jejich reakcí na něj bylo, že to opravdu nebylo příjemné a že by i zaplatili, aby znovu daný šok nedostali.
Následně i tyto účastníky zavřeli na 15 min samotné do pokoje a co myslíte, že se stalo? Přesně tak, napálili ho do sebe znovu! Není to smutné? Místo toho, abychom strávili čas sami se sebou, tak upřednostníme bolest či jinou formu rozptýlení.
Taky se vám to stalo?
Mně určitě. Kolikrát se vám stalo, že jste si krátkodobě či dlouhodobě vybrali něco, co pro vás nebylo dobré, jen abyste se s něčím nemuseli teď vypořádat. Být sám se sebou?
Může to být maličkost, že jsme doma sami, zajdeme si pro nějaké nezdravé jídlo a koukáme k tomu na příběhy lidí, jejichž životy a vztahy bychom opravdu nechtěli mít. Tyto věci nás rozptýlí, ale často to není pozitivní rozptýlení, co nás nabije pozitivními emocemi a dodá nám energii.
Poznáváte se v tom také?
Chtěl jsem vám tímto článkem jen zvědomit a pojmenovat část v nás, kterou věřím, že každý zažívá. Když si věci pojmenujeme, můžeme si jich všimnout a když si jich všimneme, získáváme moc, abychom je postupně začali měnit.
Více informací o biohackingu najdeš v naší FB komunitě Biohacking CZ/SK, tak se připoj mezi nás.
