Doba Algoritmová – Jak mozek soupeří s online světem?

“Prostředí bohaté na informace vytváří chudobu pozornosti”. Slova, která napsal nositel Nobelovy ceny Herbert Simon v roce 1971, jakoby reflektovala i dnešní svět. Už dlouho nemáme problém dostat se k informacím a vzdělávat se o okolním dění ve světě. Z internetu se stal hlavní planetární komunikační model, který propojuje světy lidí od Austrálie po Zimbabwe. Kdo by však tušil, že se tento mnohostranný systém, stane také největším univerzálním business modelem, který soupeří o vaši pozornost?

Ekonomie Pozornosti

“Globální ekonomie se posouvá od té materiální k ekonomii založené na kapacitě lidské pozornosti”, píše Michael H. Gold. Příchod internetu vyřešil jeden dlouhosáhlý palčivý problém lidstva. Nedostatek zdrojů informací a vzdělání byl trnem v patě téměř každé společnostíinaší historie. George Orwell ve svém románu 1984 varuje před totalitářským vedením společnosti, které pečlivě vybírá informace, které budou jeho následovatelé konzumovat. Aldous Huxley zase nabádá být na pozoru před opakem nedostatku informací. Ve svém románu Brave New World píše, že lidé “zapomněli na téměř neukojitelný lidský apetit pro rozptýlení”. A to platí i ve 21. století. 

Každé zavibrování telefonu v mozku vyvolává těšivé uspokojení. Notifikace, lajky, novinky, blikající obrázky, negativní zprávy ze světa, další dítě spolužáků ze střední, to vše je vnucováno denně naší pozornosti pod rouškou několika uspokojivých molekul dopaminu. Rozptýlení je všudypřítomné a naše mozky ten stav naprosto milují. Jakoby někdo objevil jejich bod G.

Většina obsahu, který dopadá očím přímo pod nos, je zdarma. To ale není tak úplně pravda. Za náš svobodný pohyb po internetu platíme naší neurofyziologií, totiž každým kouskem pozornosti. Žádné slovo, obrázek či kampaň nemá v kybersvětě hlas, pokud mu někdo či něco nevěnuje svou pozornost. A tak se všichni od obyčejných lidí, přes influencery, až po megakorporáty snaží zaujmout právě Vaši pozornost. I já a vy se pravděpodobně snažíme zaujmout naším pohybem po síti. Ale zatímco paní Milena loví Vaši pozornost svým statusem s receptem na svíčkovou, megakorporáty zaměstnávají psychology, neurovědce a programátory s úkolem poznat co nejlépe Vaši osobnost, ať algoritmus potom ví, co se Vám líbí a jak si pozornost získat ne náhodou, ale s jistotou. Ocitáme se tak ve světě ekonomie pozornosti, kde za každou informaci platíme kouskem naší pozornosti, která se “lovcům” zhodnotí časem, který trávíte online, reklamami, které uvidíte nebo daty, které o vás nasbírají. Ekonomie pozornosti není nic nového, i rétoři a kazatelé na ulicích se snažili získat své posluchače. Avšak nikdy v historii o Vás žádný kazatel na první pohled nevěděl tolik, aby hlásal líbivá hesla přesně podle toho, jak je zrovna nastaven Váš mozek. To až dnes na druhé straně monitoru stojí algoritmy,, které to dovedou s dokonalou přesností. Pojďme se v další části podívat, jak algoritmy mění náš informační prostor.
 

Digitální Algoritmy

Když v 80. letech propukly první Cybercony – festivaly, kam se sjížděli geeci do kyberprostoru a prvních počítačů, myšlenky jejich zakladatelů byly snem pro každého mladého člověka nadšeného změnit svět. Kybersvět měl poskytnout svobodu kreativity, vyjádření i sdílení a dostupnost informací. A to se naplnilo. Technologie internetu se stala během 30 let tak populární, že se z ní stal globální komunikační model a zdroj informací. Každá technologie je však formována vědomými i nevědomými záměry svých tvůrců a uživatelů. A každá technologie se může vyvinout do stavu, kdy nenápadně projeví své stinné stránky. A její uživatelé si toho ani nemusí všimnout, protože změna je tak pomalá, že je zkrátka pro smysly nedetekovatelná.

A tak se i internet propsal do našich životů až na dřeň. Jeho podoba je však dnes formována převážně technologickými giganty, kteří se staly doslova symbolem pro každého uživatele webu. A spolu s tím formují nejen podobu dnešního internetu, ale i osobních životů. “Největší kompetitor Netflixu je Youtube, Twitter a Spánek” – pronesl CEO Netflixu. Internetoví giganti soupeří nejen s konkurencí, ale zejména s každou vteřinou, kterou chceme trávit offline. V roce 2004 jeden Harvardský student vytvořil dostatečně jednoduchý a praktický nástroj, který měl původně sloužit k propojení studentů univerzity a jehož si v následujících letech osvojilo X bilionů uživatelů po celém světě. Tímto vynálezem byla tak zvaná “kniha ksichtů nebo-li facebook”. Mark Zuckerberg je dnes v čele digitální velmoci, která je počtem jejích konzumentů větší, než dobové říše Alexandra Velikého a Gingis Chana dohromady. Facebook stojí spolu s Googlem, Youtube nebo Twitterem včele internetových gigantů, kteří dá se říct řídí technologický a informační pokrok ve světě ekonomie pozornosti.

Huxley měl pravdu v jednom, a to že “lidský apetit po rozptýlení je neukojitelný”. Internet udělal z každého člověka vlastnícího telefon tvůrce obsahu. Každý může sdílet kousek svého života a mysli online a sledovat u toho stovky dalších tvůrců. V každé vteřině se sdílí miliardy informací, které jsou pečlivě filtrovány, což provádí právě algoritmy. Věříte, že vidíte každý příspěvek, který Vaši přátelé publikovali?  Algoritmy se o Vás učí všechno možné, aby Vám co nejpravděpodobněji způsobily potěšení a vy tak zůstali o něco déle online. Měří všechno, co měřit jde – Váš čas na každém kousku informace při scrollování, lajky, záliby, nastavení vašich přátel, který z nich je Vám sympatičtější a který nikoliv, emoce, výrazy tváře pomocí kamer a podle toho všeho určují, co se Vám v další vteřině objeví před očima. Toto učení nekončí a neustále se aktualizuje. Tak se může stát, že občas na internetu skončíte někde, kde vůbec nechcete být. Obklopí Vás obsah, který způsobila jemná výchylka ve Vaší náladě nebo malá preference obsahu. Algoritmy servírují nekonečné rozptýlení pro to nejcennější, co máme – pro naši pozornost. V další části si řekneme, jaké z toho pro nás mohou plynout následky.

Scrolluju, tedy jsem

Zlý úmysl většinou nestojí v základech žádné technologie. To až budoucí vývoj ukáže, co všechno jsme v našich předpovědích opomenuli. Jako vynálezce lajkovacího tlačítka, který uvedl, že jeho účelem bylo “poslat malé kousky pozitivity” lidem na druhé straně. Všechny ty maličkosti jako kousky informací, které nám umožní udržet si přehled, kontakt s přáteli ze střední, propojení s lidmi a rodinou na tisíce kilometrů, to vše pro nás ve všednodennosti dělá opravdu hodně. Designeři s dobrým úmyslem ale asi nikdy nepochopili jak funguje lidský mozek. Nebo to někteří naopak pochopili až lišácky dobře.

“Rozdíl mezi jedem a lékem je dávka”

Zajímavá studie z roku 2014 se dívala na možnost, že by facebook mohl ovlivňovat emoce svých uživatelů. Na vzorku 700 000 lidí experimentátoři po jeden týden testovali, jak více negativního či pozitivního obsahu ve feedu ovlivní rozpoložení jejich konzumentů. Výsledkem bylo, že lidé, kteří měli ve feedu více negativních zpráv používali více negativních slov i ve svých příspěvcích. Oproti tomu lidé, kteří měli více pozitivních zpráv používali více slov pozitivních. Autoři v závěru komentují, že facebook má přesvědčovací vliv na emoční vyjádření uživatelů. (1)

V kybersvětě jsme pod neustálou palbou, na kterou náš mozek není z historie zvyklý. Přeci jen jsme se vyvinuli v prostředí o několika málo chtíčích, možnostech a reálných hrozbách. Snadno tak přehlédneme to, co cílí na naše primární instinkty. S každým scrollováním po internetu má mozek možnost se vteřinu za vteřinou odměňovat dopaminem uspokojení, která nikdy v evoluci nebyla možná. A když si zvykne, algoritmus mu naservíruje o nepostřehnutelný kousek extrémnější obsah, aby se kola dopaminu točila dále. Je to obcházení všech těch mechanismů, které se v evoluci vyfiltrovaly, aby nás přinutily obstarat si všechny ty smysluplné věci jako jídlo, sex a bezpečí. Boj o naši pozornost je sváděn na úrovni neuronálních okruhů bažení a odměny, které se za normálních okolností aktivují, když člověk následuje smysluplnou cestu a dosáhne cíle. Takový lajk a notifikace ho však dokáží přinutit k aktivaci i bez jakékoliv vnější činnosti ve světě. Je to instantní dopamin, který je k dispozici 24/7 vždy jen pár centimetrů od konečků prstů. Stačí jeden swipe. Dopamin pak následují naše emoce i akce ve světě.

Starej se o svou pozornost

Toto je jen střípek z důvodů, proč bychom se měli začít starat o svou pozornost na internetu. Digitální algoritmy nám totiž při bdělém užívání mohou sloužit velice dobře. Například zeď na facebooku nebo instagramu můžete vyplnit užitečnými odkazy, novinkami z vědy nebo vašeho oboru a tak dále. Jde o to, nesklouznout pouze k pasivnímu užívání a ptát se sám sebe při kadé příležitosti, “Co tady právě teď dělám?” Tak můžeme převzít alespoň část kontroly nad tím, jak digitální algoritmy ovlivňují naši pozornost a být “algorithm aware” v algoritmové době.

Zdroje a další odkazy:

1. Williams, J. (2018). Stand out of our Light: Freedom and Resistance in the Attention Economy. Cambridge: Cambridge University Press. doi:10.1017/9781108453004
2. Kramer, A. D. I., Guillory, J. E. and Hancock, J. T. (2014). Experimental Evidence of Massive-Scale Emotional Contagion Through Social Networks. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 111 (24), 8788–8790.
3. King, G., Pan, J., Roberts, M. E., Allen, D., Bol, P., Fair, B. and Zheng, C. (2017). How the Chinese Government Fabricates Social Media Posts for Strategic Distraction, Not Engaged Argument. Research article. https:// gking.harvard.edu/files/gking/files/50c.pdf
4. Illing, Sean (2017). China is Perfecting a New Method for Suppressing Dissent on the Internet. Vox, August 2. www.vox.com/world/2017/8/2/ 16019562/china-russia-internet-propaganda-media
5. Úvodní obrázek https://www.advsolned.com/ai-and-algorithms/