Co je to vědomí?

Dnes se budeme bavit o neviditelné síle, která kontroluje kvalitu našich životů. Přesto, když to slovo vyslovíme, může to znít ezotericky. Síla vědomí.

Co to vůbec znamená? 

Vědomí je dle některých teorií opravdu jen to, jak moc se staráš. Vědomí pochází zevnitř, nikoli zvenku. Mysl je to, co bylo naučeno, co nás tvarovalo, co jsme kultivovali či co nás podmiňovalo. Je to nástroj.

Vědomí je to, kým opravdu jsme. To je ta existence uvnitř, která dokáže být “větší” než prostředí, ve kterém žijeme. Ten pozorovatel, který může pozorovat své myšlenky a říci si, co to ta moje mysl zase vymýšlí, a nastavit jí mantinely.

Vědomí se rozšiřuje podle toho, jak žijeme. Jak ji kultivujeme na denní bázi. Vědomí můžeme kultivovat meditací, mindfulness, modlitbami či jakýmikoli jinými rituály, které nám pomáhají strávit čas v našem vnitřním světě. Kultivovat ho směřováním pozornosti dovnitř.

Mysl

Až 95 % toho, co děláme, je automatické, ať už to nazveme zvyky, automatickým pilotem, který se například zapne, když jedeme v autě či při víceméně jakémkoli denním fungování, když mozek nemusí přemýšlet. Automatické jednání nám dává velký pocit jistoty. Když je naše jednání automatické, tak máme v mozku velmi silná spojení, která nám dodávají velké sebevědomí ohledně dané aktivity a nemusíme tak o ní vůbec přemýšlet. Dobré je, že v dané aktivitě máš silný zvyk, jedeš na automat, nemusíš u toho přemýšlet, ale špatné je, že tě to dělá nevědomým, jsi jako robot a znemožňuje ti to prožívat hlubokou radost, naplnění, a životní zkušenosti, které jsou jedinečné v každém okamžiku.

Pro lepší představu pojďme využít integrální teorii filosofa Kena Wilbera

Úrovně vědomí se tu rozdělují podle toho, o koho a jak moc se staráme.

Egocentrismus – Ó velké já

Žijeme v kultuře, která je často o já já já. Problém je však v tom, že život není jen o mně, ale je o nás. Myslíme si, že všichni jsme ostrovy, svéprávné, samostatné, máme kontrolu, nemusíme se starat o ostatní a že nás to nijak neovlivní, ale to není tak docela pravda.

Ano, můžeme měnit věci, manifestovat, můžeme ovlivnit své činy a kontrolovat svoje myšlenky i s jejich významy, avšak většinou, když se soustředíme dlouhodobě pouze sami na sebe, tak jako lidé trpíme.

A všichni začínáme na této úrovni. Děti jsou egocentrické. Ony si ani nedokážou uvědomit, že mají jiné vědomí než vy, až do 2, 3 nebo 4 let, dle vývoje daného dítěte. Ukažte dítěti míček, kde na jedné straně bude žlutá a na druhé modrá barva, otočte ho několikrát, ať vidí, že jsou tam 2 různé barvy. Přesto si dítě myslí, že barva, na kterou se dívá, je vždy ta, kterou vidíte i vy. Nedokážou si představit svět z pohledu druhé osoby. Není na tom nic špatného, jen se jim ještě nevyvinuly spoje v mozku, které jsou za to zodpovědné.

“Je to vše správně, děti se nemají starat. V tomto vývojovém stádiu vše má být o dětech. Ale některým lidem je 40 a jsou stále egocentričtí po celý den…”

Daniel Kosec

Nepochopte mě špatně, každý z nás je čas od času egocentrický, ale pokud je přežití zajištěno, tak je to prázdné místo a nebudeš v něm cítit, že žiješ, nebudeš v něm naplněný.

Etnocentrismus – počátek začleňování

Ve 3, 4, 5 letech, začneš interagovat s dalšími lidskými bytostmi, které kolem tebe nechodí jen po špičkách, zatímco čekají na to, až si “zařveš” jako tvoje mamča a tatík. Najednou se musíš začít zajímat o to, jak se ostatní cítí, jak ostatní přemýšlejí, a ti se stávají tvým novým kmenem.

Je to ten soused odnaproti, ti ostatní křesťané, spoluhráči… Tvůj kmen může být věřící či založen na emocích, identitě, národnosti… Vnímáš to tak, že ti, co jsou v tvém kmeni, jsou ok a ostatní jsou zlí nebo nebezpeční.
Tato úroveň vytváří protiklady, nepřátelství, něco, proti čemu bojovat.

Kdykoli jsi tedy na této úrovni, je to lepší než být na egocentrické, protože se zajímáš o druhé. Jen se zde většinou zajímáš o druhé, jelikož ti něco poskytují nazpět – buď příjemného, nebo bolestivého.
Na této úrovni jsou následky. Následky nám však pomáhají být více vědomí. Starat se více.

Worldcentrismus

To je stav v pozdnějším teenagerovském věku nebo brzkých 20, kdy se člověk probudí a uvědomí si, že to není jen o něm a blízkých. Začneme se starat i o lidi, kteří nám nemohou poskytnout onu bolest nebo radost. Začneme se starat o to, že děti v Africe na tom nejsou dobře, že Austrálie je v plamenech. 

Je ti jedno, jestli jsi Čech, Australan či Brazilec. Černý, modrý či oranžový. Staráš se, jelikož na této vesmírné lodi jménem Země letíme společně. 

Spousta lidí se dostane do worldcentrismu a pak spadne zpět do egocentrismu a etno… Každý to děláme čas od času.
Využij tato pojmenování jako pomyslný žebřík, abys mohl měřit, kde aktuálně jsi. Abys, když se přistihneš, že jsi někde, kde aktuálně nechceš být, to mohl pojmenovat a opravit to.

Kosmocentrismus – staráš se o vše, svět, lidi, zvířata, všechny bytosti

Čím víc se přistihneš, že se staráš a pomáháš, tím víc ti přijde, že žiješ. Uděláme mnohem více pro druhé, než děláme pro sebe. Věřím, že děláte často mnohem více pro své děti či pro své milované, než děláte pro sebe. To je součást krásy toho být člověkem. To je jedna z nejúžasnějších vlastností, že se nestaráme pouze o sebe. I díky tomu jsme přežili a rostli jako společnost. 

Při přechodu z ego na etno, world či spirit přebíráme zcela zodpovědnost za vše, co zažíváme v tomto životě. To není úkolem nikoho jiného, jen nás samotných.

Pojmenuj, zvědom a měř se!

Když to máš pojmenované a můžeš to měřit, pak to můžeš řídit a pracovat s tím. A naše vědomí cestuje nahoru i dolů, hlavně díky tomu, že jsme neustále stimulováni prostředím, technologií, různými zprávami.

A tak je skvělé si umět říci, že teď uděláš “krok zpět” a že si uděláš více času na sebe a své vědomí. Děláš to pro druhé, děláš to pro lidi, které miluješ, tak proč to neudělat i pro sebe, jelikož pak se ti život zaručeně změní.

Více informací o biohackingu najdeš v naší FB komunitě Biohacking CZ/SK, tak se připoj mezi nás.